Sběratelé jsou šťastní lidé.
                                                                                                          Johann Wolfgang von Goethe

 

Věnováno českým a slovenským tunelářům

 

 

DROBNÉ PLASTIKY K PODZEMNÍM STAVBÁM

V ČESKU A NA SLOVENSKU

 

Obsah:

Úvod                                                                                                                                   2
Základní termíny                                                                                                               2
A. Medaile, plakety, odznaky, miniatury sv. Barbory etc. ke štolám a tunelům       6
B. Medaile a odznaky tunelářských firem                                                                   48
C. Medaile, plakety a odznaky odborných tunelářských akcí                                   64
D. Medaile a odznaky městských historických podzemí                                           68
Literatura a podklady                                                                                                       81

 

Poděkování:

Ing. Tomáši Parákovi, Ph.D., za ten nápad.

A všem skvělým kolegům za připomínky k textu a za hmotné přírůstky sbírky. Z nich pak především: Ing. Vlastimilu Horákovi, doc. Ing. Alexandru Rozsypalovi, CSc., Ing. Tomáši Justovi, Ing. Tomáši Ebermannovi, Ph.D., Ing. Miloslavu Frankovskému, prof. Ing. Jiřímu Bartákovi, DrSc., Ing. Václavu Dohnálkovi, Ing. Ondřeji Hortovi. Zcela zvláštní dík náleží pí Ing. Markétě Pruškové, Ph.D., sekretáři CzTA ITA-AITES.

© 2026 doc. Ing. Vladislav Horák, CSc. Všechna práva vyhrazena.

 

Úvod

Jdeme-li do minulosti, zvyk vydávat drobné artefakty na zahajované či dokončené objekty podzemního stavitelství nebo k jejich výročí navázal na dřívější tradice hornické. Již od doby renesance známe v montanistice celou řadu pamětních medailí (např. výtěžkové medaile, medaile na otevření či uzavření dolů, revírů nebo dědičných štol, medaile k prvnímu použití trhavin v podzemním hornictví apod.).

Památka v podobě drobné plastiky přitom v podzemním stavitelství, obdobně jako v jiných oborech, nabývá různých forem. Nejčastěji jsou to medaile, plakety a odznaky, chápané nejen jako pamětní, ale často i jako záslužné vyznamenání. Poměrně výjimečně se v tomto smyslu vyskytují pamětní mince. Poslední dobou jsou to také miniatury sošek sv. Barbory a nepříliš často další drobné plastiky.

Ve sbírce autora se nachází více než šest set artefaktů typu drobné plastiky na připomínku podzemní stavby z téměř padesáti zemí světa. Vedle několika pamětních a náhradních mincí jsou to plakety, odznaky, přívěsky ke klíčům, mýtné a účelové jetony, štítky na hole, těžítka, spony na kravatu. Naprosto však převažují medaile, a to různých velikostí, forem i materiálu. Jde o medaile především pamětní, nenositelné, ale překvapivé množství má podobu vyznamenání a lze je nosit, přičemž řada z nich zřetelně také nošená byla. Materiálem medailí jsou obvykle různé kovy, především bronzy, ale často je zastoupeno také stříbro, vyjadřující vyšší stupeň medaile určený významnější osobě či významnější zásluze.

Původ drobných plastik ve sbírce lze sice dohledat až u okolo půl sta zemí, rozhodující počet však pochází jen z několika technicky a kulturně rozvinutých států, ve kterých má podzemní stavitelství dlouhou tradici. Je to Itálie, Švýcarsko, Rakousko, SRN, Francie, Spojené království, USA a Japonsko. V zemích v podzemním stavitelství „nových“ a v současnosti v oboru významně expandujících se tyto předměty vyskytují jen minimálně. Velký počet takovýchto drobných plastik se především a nepřekvapivě týká mimořádných projektů, jakými byly a jsou tunely Simplonské, Mt. Blanc, Frejus, Seikan, Eurotunel a tunely Gotthardské. Připomínají se jejich různé mezníky – zahájení stavby, prorážky, zahájení provozu, 20., 30., 50., 100. výročí otevření, ale také zhotovitelé a investoři stavby a pracovní rekordy.

Na rozdíl od zmíněných zemí se na území bývalého Československa podzemní stavitelství nerozvíjelo nijak bouřlivě. I přesto však lze nalézt v obou dnešních republikách řadu zajímavých artefaktů spojených s tunely, podzemním stavitelstvím a s městským podzemím. Časově se to týká především období po změně společenských poměrů v roce 1989. Podzemní stavby a firmy působící v tomto segmentu stavebnictví jsou takovým způsobem bezpochyby popularizovány. Novým fenoménem jsou miniatury sošek sv. Barbory, patronky tunelářů, určené pracovníkům a hostům především při zahajování staveb nebo při jejich uvádění do provozu.

Obvykle velmi nákladná, technicky a časově exponovaná a společensky mimořádně potřebná podzemní díla si i takovou pozornost rozhodně zaslouží. A je to také součást formování vztahu lidí pracujících v nesnadném oboru podzemního stavitelství k jejich velmi náročné profesi.

Základní termíny

Medaile je obvykle plochý, kruhový nebo oválný předmět z kovu opatřený motivem. Je podobná minci, ale nemá žádnou platební hodnotu. Slouží jako čestné a záslužné ocenění za vynikající sportovní, vědecké, profesní, kulturní a další úspěchy, dále jako připomínka na významné události, výročí nebo na počest osobnosti, a také jako náboženská medaile (poutní, poutnická nebo milostná). Sportovní medaile, ale často i mnohé další, bývají odstupňovány ve zlaté, stříbrné a bronzové variantě. Medaile mohou být také investiční, u kterých hodnotu drahého kovu zvyšuje umělecká kvalita a precizní zpracování. Medaile bývají obvykle vyrobené ražením z obecných kovů (měď, nikl, cín, zinek), slitin (bronz, alpaka, mosaz) nebo vzácněji z kovů drahých (stříbro, zlato, platina). Nevylučují se ani nekovové materiály – porcelán, keramika, plast apod. Medaile mají zpravidla hodnotu především osobní nebo sběratelskou, obvykle vyšší až mnohem vyšší, než je hodnota materiálu. Medaile, stejně jako mince, jsou ztvárněny medailérem a mohou je vyrábět firmy nebo soukromé osoby (s výhradou některých omezení).

Medailon je medaile, která se nachází na pomnících, kulatá či oválná ozdoba, přívěsek nebo portrét zakomponovaný do šperku.

Mince jsou nejstarší formou peněz, byly a jsou raženy jako oficiální platidlo. Historicky šlo o díly zlata nebo stříbra, příp. jiného kovu, s vyraženým znakem, potvrzujícím hmotnost a kvalitu. Mince jsou vytvářeny a vydávány pouze státem nebo úřadem. Současné mince jsou standardně vyrobeny z kovu, jehož hodnota je obvykle zanedbatelná, a mince je tak de facto kovovou bankovkou. Pamětní mince vydané státem nemají omezení, stavebníkem vydané náhradní mince platí jen na stavbě. Pamětní nebo sběratelské mince bývají sice v zemích původu považovány za platidlo, nelze je ale obecně považovat za peníze jako takové.

Plaketa se podobá medaili a někdy se s ní zaměňuje. Plaketa je ale obvykle čtvercová či obdélníková destička zhotovená z kovu nebo jiného materiálu. Plakety jsou často jednostranné, zatímco medaile mají obrazové motivy nebo nápisy zpravidla na obou stranách. Podobně jako medaile může plaketa sloužit jako vyznamenání, odměna nebo upomínka.

Odznak je drobný symbolický předmět, nejčastěji nošený na šatech nebo pokrývce hlavy, kterým se nositel vůči svému okolí určuje nebo identifikuje. Může vyjadřovat odbornost, služební postavení, zásluhy, ale také příslušnost ke státu, městu, náboženské společnosti, firmě nebo spolku. Nošení některých odznaků je zákonem vyhrazeno určitým osobám, zejména je-li s odznakem spojena nějaká pravomoc (např. policista či revizor).

Odznak může být i z látky nebo kůže. Pak se na oděv našívá. Nebo je kovový či plastikový a je opatřený jehlou či špendlíkem, kterým se k oděvu připíchne.

Numismatika je základní věda historická (v minulosti nesprávně řazená mezi vědy pomocné) zabývající se všemi možnými aspekty peněz, mincí a medailí. Obor má počátky již v antickém Řecku, věhlasu a prestiže nabyl v renesanci.

Faleristika je pomocná věda historická, zabývající se popisem, výkladem a historií řádů a vyznamenání. Pojednává o viditelně nošených vyznamenáních neboli řádech, medailích a odznacích, jež byly uděleny za zásluhy jakéhokoli druhu.

Drobná plastika sdružuje sběratele mincí, medailí, papírových platidel a faleristických objektů, včetně literatury s těmito sběratelskými obory související. V ČR ji reprezentuje (od roku 1937) občanské sdružení Česká společnost přátel drobné plastiky [1].

Barabové – dělníci zaměstnaní při stavbě tunelů nebo železnice vůbec. Barabové přicházeli především z Itálie, Dalmácie, Bosny a Chorvatska a měli již zkušenosti s podobnými stavbami v Alpách. Pojmenování této profese údajně vzniklo podle biblického lotra Barabáše [2].

Sv. Barbora z Nikomedie

Barbora z Nikomedie (též svatá Barbora), panna a mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například za morových epidemií. Ačkoli se o ní zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince. Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria († 311) během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendární zpracování její smrti. Podle nich měla být sv. Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století nebo na začátku 4. století po Kr. v Nikomedii v Malé Asii, jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela a krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu. Aby ji ubránil před vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším možným přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit, aby se víry zřekla. Když se dcera bránila, vlastnoručně ji sťal. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.

Svatá Barbora je uctívána jako patronka havířů, tunelářů, dělostřelců, jakož i dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, dále jako patronka dětí, architektů a matematiků a také jako ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří a požárů. V ikonografii je vyobrazována s korunou (symbol panenství), mečem či palmovou ratolestí (symboly mučednictví), křížem, pavím pérem nebo držící kalich s hostií (symbol utrpení a svátosti oltářní). Velmi často bývá představována s věží či její zmenšeninou, kterou držívá v ruce (symbol uvěznění ve věži). Věž mívá tři okna vyjadřující Svatou Trojici. Sv. Barboře je v České republice zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je chrám sv. Barbory v Kutné Hoře [3, 4].

V roce 2009 bylo z rozhodnutí předsednictva České tunelářské asociace ITA-AITES (CzTA) zahájeno udílení medailí členům asociace a také významným zahraničním odborníkům pracujícím v oboru podzemního stavitelství, kteří mimořádně přispěli k rozvoji oboru v České republice. Autorem návrhu medailí je výtvarník a medailér Mgr. Petr Soušek, který i všechny dosavadní medaile zhotovil – obr. 1. V roce 2009 to bylo prvních 25 ks, v roce 2016 byly, po udělení těchto 25 ks, doraženy další. Medaile Ø 40 mm jsou vyrobeny ze stříbra 999/1000, hmotnost jedné činí 31 až 33 g. Na líci je sv. Barbora s latinským opisem ST. BARBARA ORA PRO NOBIS (sv. Barboro oroduj za nás). Na rubu je logo organizace s opisem ČESKÁ TUNELÁŘSKÁ ASOCIACE ● ITA-AITES ●. Medaile jsou uloženy v luxusní dřevěné etuji. Puncování medailí je provedeno státní zkušebnou na jejich hraně [5].

Obr. 1 Medaile udělovaná CzTA ITA-AITES [5]