A. Medaile, plakety, odznaky, miniatury sv. Barbory etc. k tunelům a štolám

1 Medaile k proražení železničního tunelu pod vrchem Tábor v Praze (1915)

Nákladní železniční spojka z Libně do Vršovic byla mezi stanicemi Praha Libeň a Praha Malešice vybudovaná v letech 1914 až 1919. Je vedená pod vrchem Tábor tunelem, který se dnes jmenuje Malešický. Tunel o délce 358 m byl dílem stavební firmy Ing. Vladimír Vlček z Královských Vinohrad. Ražba probíhala současně z obou portálů, když na severní straně směrem k Libni byla použita modifikovaná rakouská tunelovací metoda a na straně jižní, malešické, byla rakouská metoda doplněna o metodu belgickou. Stavba se potýkala s nepříznivými geotechnickými poměry a vydatnými přítoky vody. Práce na tunelu byly ukončeny v březnu 1917.

Jedinou zásadnější modernizací předmětného traťového úseku, a tedy i Malešického tunelu, byla ve XX. stol. jeho elektrifikace v roce 1951. Dopravní zajímavostí stavebně dvoukolejného tunelu je dnes to, že z malešické strany do něj vedou koleje dvě, zatímco z libeňské jen jedna. Důvodem malého povědomí o existenci objektu je patrně to, že byl určený výhradně pro nákladní dopravu a osobní vlaky jím projížděly a projíždějí pouze výjimečně [6].

Na paměť výstavby tunelu pod vrchem Tábor v Praze (dnes Malešického) byla zhotovena plaketa (obr. 2) a vyraženy nositelné medaile (obr. 3 a 4). Na našem území jde patrně o první památky drobné plastiky připomínající konkrétní podzemní stavbu. Plaketa je dnes známá podle fotografie z časopisu Český svět (1915). Medaile se vyskytují jak ve stříbře, tak v bronzu, s popisem českým i německým. Závěs medaile (byl-li jaký) se nedochoval. Takováto nositelná medaile je v našich poměrech velmi neobvyklá, a to jak vzhledem ke čtvercovému tvaru, tak k tématu i době vzniku. Lze přitom jen spekulovat, zda se na jejím zhotovení nepodepsalo období 1. světové války, kdy po vzoru oceňování válečných zásluh měla být uznána i zásluha na výstavbě státní dráhy v zázemí. Přitom šlo z dnešního pohledu o stavbu nepříliš významného tunelu. Otázkou také zůstává, zda vzhledem ke změně společenských poměrů po roce 1918 byla medaile vůbec udělovaná.

Obr. 2 Plaketa na paměť proražení Malešického tunelu [reprodukce z časopisu Český svět, ročník 1915].
Pozn.: Rozměry této plakety a materiál (patrně bronz) nejsou známé. Autorem byl stejně jako u medailí (obr. 3 a 4) Jaromír Mára.

Obr. 3 Bronzová medaile k proražení Malešického tunelu, horní obr. s českým textem, dolní obr. bronzová medaile v papírové udělovací krabičce vyložené sametem. [soukromá sbírka]

Avers: prolomená štola, nad ní si podávají ruce dvě můzy, levá drží olejový tunelářský kahanec. Dole ve třech řádcích: NA PAMĚŤ PRORAŽENÍ TVNELV POD / VRCHEM TÁBOREM R. 1915. VĚNVJE / PODNIKATEL STAVBY ING. VLAD. VLČEK.
Revers: realistický řez ostěním tunelu prolomený štolou, po obvodu text: STAVBA SPOJ. DRÁHY / Z LIBNĚ K VRŠOVICV̊M / DLE PROJEKTU ŘEDITELSTVÍ / C. K. STÁT. DRAH V PRAZE.
Parametry: 30 x 30 mm; cca 12,5 g (bronz), cca 15 g (Ag), kulaté ouško.
Autor: Jaromír Mára (*1891 Praha, †?, sochař, medailér, tvůrce mincí).
Výrobce: kovorytectví a ražebna Ivan Bojislav Pichl, Praha.

Obr. 4 Stříbrná medaile k proražení Malešického tunelu. Verze s německým textem. 1915. [soukromá sbírka]

Avers: totéž co na obr. 3, dole ve třech řádcích: ZVR ERINNERVNG AN DEN DVRCHSCHLAG DES / TABOR-TVNHEIS IM JAHRE 1915 GEWIDMETVGET / DER BAVVNTERNEHMVNG. ING. VLAD. VLČEK.
Revers: totéž co na obr. 3, po obvodu opis: BAV DER VERBINDVNGS BAHN / LIEBEN – VRŠOVIC NACH / DEM PROJEKTE DER K.K. / STAATSBAHNDIREKTION PRAG.

2 Plaketa k proražení obtokové štoly pro odvodnění propasti Macocha v Moravském krasu (1929)

Propast Macocha se nachází v komplexu Punkevních jeskyní Moravského krasu, v katastrálním území obce Vilémovice. Je zdaleka nejznámější propastí v ČR a je i největší svého druhu ve střední Evropě. Nechvalně známou je v souvislosti se sebevraždami, kterých se zde odehrálo jen za posledních 20 let téměř třicet. Hloubka suché části je 138,4 m, na dně se nachází jezírka Horní (hluboké 11 m) a Dolní (hluboké min. 50 m). Propast vznikla v geologické minulosti, s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu protékaného ponornou říčkou Punkvou. Poprvé se o Macoše písemně zmiňuje roku 1663 řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius. Prvním člověkem, který prokazatelně navštívil dno Macochy byl v roce 1723 Lazar Schopper, pozdější moravský provinciál řádu Minoritů.

Éra zásadních objevů a otevírání Moravského krasu veřejnosti začala až počátkem XX. stol. zásluhou prof. Dr. Karla Absolona. Pod jeho vedením byly objeveny Punkevní jeskyně (1909) a roku 1914 bylo propojeno dno Macochy suchou cestou s Pustým žlebem. Cestu do propasti od Punkevních jeskyní, a dnes mimořádně populární plavbu návštěvníků na loďkách, umožnilo až vylámání obtokové štoly podle návrhu a za řízení právě Dr. Absolona a Ing. Mazela. Po letech příprav, dlouhém boji se „znalci“, po přesvědčování úřadů a za podpory veřejnosti, proběhlo 26. 8. 1927 úspěšné „Vodoprávní řízení na Punkvě“. Firma „Moravský kras, a. s. pro výzkum a provoz jeskyň“ poté mohla počátkem roku 1928 vypsat konkurs na vybudování odvodňovacího tunelu po levé straně toku Punkvy. Ze tří přihlášených firem zvítězila nabídka sdružení bratří Redlichů a inž. Šamánka, v čele s ředitelem inž. Vilémem Feýrerem (uváděným důsledně v publikacích Dr. Absolona i v dokumentech jako: „úř. aut. civ. inž. stavební a stavitel“). Zarážka tunelu – z dnešního pohledu šlo při ploše výrubu do 10 m² o štolu – připadla na 12. 6. 1928, proraženo bylo slavnostně 23. 3. 1929. Postupovalo se cyklicky ve dvou krocích – směrná ohledací štola Ø cca 4,5 m² a přibližně 10 m za ní následovala přibírka do konečného výlomu. Ve vápencích byl průměrný denní postup 2,5 m a občas jej zpomalovaly velké přítoky vody. Na 1 bm ražení bylo spotřebováno až 15 kg dynamitu, rubanina se vyvážela po kolejích. Na stavbě pracovalo nepřetržitě ve třech směnách až 50 dělníků. Výsledná štola je dlouhá 447 m, z toho je cca 75 m vyzděných. Celý projekt přišel zhruba na tehdejší 1 mil. Kč.

Odvodňovací štola je používaná přes 100 let a umožnila přístup do jeskyní již stovkám tisíc návštěvníků. Z pohledu dnešních správců jeskyní, a především různých environmentalistů, by obdobný (úspěšný) zásah ve srovnatelné lokalitě nebo snad přímo v Moravském krasu byl v současné době zhola nemožný. Jednou ze zajímavostí realizace je spolupráce Karla Absolona s Karlem Divíškem, otcem populární herečky Niny Divíškové. Ten působil při objevování jeskyní především jako odvážný potápěč [7, 8, 9].

Patrně péčí zhotovitelů byla u příležitosti dokončení odvodňovací štoly vyražena krásná obdélníková plaketa. Její honosnost umocňuje zlacení (obr. 5 a 6). Takováto památka je na našem území velmi neobvyklá a vzácná. Málo vídaná nabídka tohoto artefaktu v aukcích a dosažené dražební částky to jen potvrzují.

Obr. 5

Obr. 6

Obr. 5 a 6 Plaketa k proražení obtokové štoly pro odvodnění propasti Macocha v Moravském krasu. Plaketa v etuji. 1929. [soukromá sbírka]

Avers: razič pracující se sbíječkou v podzemí, odděleně nad ním krajina s vycházejícím sluncem, dole páska s latinským textem: PER ASPERA AD ASTRA (Přes překážky ke hvězdám).
Revers: text, osm řádků: 1928 – 1929 / "V UPOMÍNKU NA PRORAŽENÍ / OBTOKOVÉ ŠTOLY PROVEDENÉ / ZA ÚČELEM SNIŽENÍ SPODNÍCH / VOD KOL MACOCHY DLE NÁVRHU / DRA. ABSOLONA A INŽ. MAZELA / FIRMOU BRATŘÍ REDLICHOVÉ / A ING. VIKTOR ŠAMÁNEK".

Parametry: zlacený bronz, 45 x 75 mm, 102 g.
Autor: medailér L. Hofmann z Vídně.
Výrobce: ?
Pozn.: uvnitř pouzdra vyloženého sametem je natištěno: Brüder Schneider K. u. K. Hof- u. Armee lieferanten WIEN I. Augustinerstrasse 3 Fabrik V. Siebenbrunneng. 18.

Na jednom z komerčních portálů byl získán starý štítek na hůl (před rokem 1939 nebo 50. léta XX. stol.) s opisem MACOCHA / PODZEMNÍ JEZERO (obr.7). Autor motivu zde ve své fantazii spojil do nereálné situace dvě entity – plavbu Punkevními jeskyněmi a dno propasti Macocha. Výsledek završil neexistujícím portálkem plavebního tunelu v propasti.

Obr. 7 Štítek na hůl: bílý (cínovaný?) plech, patinovaný, 34 x 28 mm, krápníky, portál tunelu, plavci v loďce, nápis nahoře: MACOCHA, dole: PODZEMNÍ JEZERO. Neznámý výrobce. [soukromá sbírka]

3. Medaile k proražení železničního tunelu T. G. Masaryka / Veľkého / Bralského na Slovensku (1930)

Prievidzu a Hornú Štubňu spojuje neelektrifikovaná jednokolejná trať č. 145. Její součástí je 18,6 km dlouhý úsek Handlová – Horná Štubňa, jehož stavba musela překonat řadu přírodních překážek. Nejvýraznější bariérou byl sopečný hřeben Bralová Skala (826 m n. m.), kde bylo nezbytné vyrazit pět tunelů. Mezi nimi dominuje objekt, který byl v tehdejší ČSR po určitou dobu nejdelším tunelem, a snad i proto byl dobově dedikovaný T. G. Masarykovi. Politický vývoj později způsobil jeho přejmenování na Veľký a posléze (snad již definitivně) na Bralský. Jedná se o mimořádnou podzemní stavbu, jejíž okolnosti vzniku a provozu byly podrobně popsány řadou autorů (např. [10]), a tak jen stručně:

Ražba na handlovské straně byla zahájená 25. 10. 1928 firmou Ing. Zdeněk Kruliš, podnikatelství staveb v Praze. Směrová štola byla proražená 13. 7. 1930. Nasazená byla modifikovaná rakouská metoda. Dokončení připadlo na září 1931, již ve spolupráci s firmou Ing. Jaroslav Jáchymek a Schwarz z Brna. Jednokolejný tunel je dlouhý 3 011,6 m. Průměrná rychlost postupu byla 3,9 m a nejvyšší dokonce 10,2 m za 24 hodin. Masív Brala se vyznačuje značně složitou geologickou stavbou. Tunel byl ražený ve velmi tlačivých až bobtnavých horninách a za vysokých přítoků (často tlakové) podzemní vody. Na stavbě pracovalo současně až 905 osob. Z nich přišlo o život sedm a k dalším pěti smrtelným úrazům došlo v kamenolomech pracujících pro tunel. Částka vynaložená na stavbu se udává tehdejších 63 mil. Kč. Nejen stavba, ale i provoz tunelu má za sebou řadu pohnutých událostí. Přestože byl tunel stavebně vybavený v polovině délky větrací komorou, problémy s větráním při parní trakci dlouhodobě přetrvávaly a v roce 1938 člen vlakové čety dokonce zemřel na otravu kouřovými plyny. Roku 1950 byl proto tunel doplněný 119 m hlubokou a 4,20 m širokou větrací šachtou. V předvečer SNP, v noci z 23. na 24. 8. 1944, zatarasili tunel na tři týdny příslušníci 1. čs. partizánské brigády. Při katastrofální sérii sesuvů od 22. 12. 1960 do 30. 5. 1961 byl přerušený hlavní vodovodní přivaděč pro Handlovou a byl také zničený zdejší vodojem. Město pak používalo výtok z tunelu jako svůj náhradní zdroj vody.

K dokončení tunelu byla péčí jeho zhotovitelů v kremnické mincovně vyražena krásná pamětní medaile ve třech kovech – zlatá, stříbrná a bronzová (obr. 8 až 10). Mimořádně vzácná medaile ve zlatě byla údajně vyrobená pouze v 10 exemplářích, z nichž jeden byl předán prezidentu Masarykovi. Na mezinárodních aukcích dnes dosahuje dražební cena této medaile horentních částek (i více než 30 000 €)

Je zajisté škoda, že malý státní znak Republiky československé nad závěrným klenákem sklenského portálu tunelu (viz centrální medailon na aversu medailí) vzal, stejně jako jméno tunelu připomínající TGM, v průběhu času dávno za své.

Obr. 8 Zlatá pamětní medaile k dokončení Masarykova tunelu k 80. narozeninám prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka [Heritage World Coin Auctions].

Avers: plaketa s handlovským portálem tunelu na vavřínovém věnci, dvojitý opis: STAVBA DRÁHY HANDLOVÁ – HORNIA ŠTUBŇA / PROVÁDĚJÍ INŽENÝŘI KRULIŠ, JÁCHYMEK, SCHWARZ A SPOL.
Revers: a sedm řádků: NA PAMĚT / PRORAŽENÍ BRALU / TUNELEM / T. G. MASARYKA / V JUB. ROCE JEHO 80. / NAROZENIN / 1930.
Parametry: Au 0,987, Ø 40 mm, 32 g.
Autor: Anton Hám (*1899 Kremnica, †1965 tamtéž). Studoval na AVU v Praze, byl 46 let hlavním rytcem mincovny Kremnica.
Výrobce: Mincovna Kremnica.

Obr. 9 Stříbrná pamětní medaile k dokončení Masarykova tunelu k 80. narozeninám prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. [soukromá sbírka]

Avers: stejný jako u zlaté medaile.
Revers: stejný jako u zlaté medaile.
Parametry: Ag 0,987, Ø 40 mm, 25 g.
Autor: Anton Hám.
Výrobce: Mincovňa Kremnica.

Obr. 10 Bronzová pamětní medaile k dokončení Masarykova tunelu k 80. narozeninám prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka [soukromá sbírka].

Avers: stejný jako u zlaté a stříbrné medaile.
Revers: stejný jako u zlaté a stříbrné medaile.
Parametry: bronz, Ø 40 mm, 20 g.
Autor: Anton Hám.
Výrobce: Mincovňa Kremnica.

4. Odznak k dokončení železničního tunelu Dr. E. Beneša / Andreja Hlinku / Čremošnianského 14 na Slovensku (1939)

Nejdelším železničním tunelem na Slovensku (a ve své době také nejdelším v bývalém Československu) je objekt ležící na trati Zvolen – Vrútky, v úseku Banská Bystrica – Horná Štubňa mezi zastávkami Harmanec-jaskyňa a Čremošné. Jen pouhé změny jeho názvu dobře ilustrují politický vývoj bývalého Československa ve XX. stol. Při zahájení stavby 1937 a během většiny prací byl známý jako tunel Dr. E. Beneša, roku 1940 jej otevřeli jako tunel Andreja Hlinku, v roce 1946 se tunelu vrátilo původní jméno, aby po roce1949 (snad již definitivně) získal název Čremošnianský 14 (a ke všemu bývá nesprávně lidově označovaný jako Harmanecký). Jako vrcholový, a také poslední ze série 22 tunelů na trati, překonává tento 4 697,15 m dlouhý jednokolejný neelektrizovaný tunel nejvyšší bod horského sedla Malý Šturec mezi Velkou Fatrou a Kremnickými vrchy.

Stavba železniční tratě byla zahájená 28. 9. 1936, když vůbec první vrt pro budoucí tunel otevřel osobně prezident republiky. Práce provedlo sdružení firem Konstruktiva a Ing. Kruliš z Prahy. Stanovený termín dokončení však nebyl dodržený. Nezvyklou komplikací pro stavbu bylo odvolání pracovníků dvěma mobilizacemi – zářijovou 1938 a jarní 1939, a po nich následující státoprávní změny. Ke stavbě bylo, vedle politické situace, nepříznivé také přírodní prostředí. Šlo především o velmi vysoké přítoky podzemní vody do tunelu, když celkový výtok vody na banskobystrické straně měl okolo 760 ls^-1 a ještě rok po dokončení vytékalo z tunelu přes 500 ls^-1. K tomu se přidaly velmi mokré roky 1937, 1939 a 1940, a v roce 1940 i tuhé mrazy přes -30°C. Prorážka tunelu připadla na 28. 8. 1938 a slavnostní otevření nové železnice proběhlo 19. 12. 1940, za účasti prezidenta SR Dr. Jozefa Tisa, ministra dopravy Júlia Stana, přednosty SŽ Ing. Rudolfa Pavlíka, německého ministra dopravy von Dorpmüllera, bývalého bulharského cara Ferdinanda a dalších činitelů.

Tunel byl stavěný v té době obvyklou modifikovanou rakouskou tunelovací metodou, razilo se vstřícně z obou portálů. Přibližně uprostřed se nachází mohutná větrací šachta Ø 4,50 m, hluboká 95,26 m. Ve všech tunelech trati bylo nasazeno špičkově až 5 700 barabů současně, pracovní doba byla 8 hodin. Pracovníci byli pojištění jak pro případ nemoci, tak pro případ úrazu. Těch těžkých bylo na celé stavbě 492 a, z dnešního pohledu děsivých, 35 smrtelných, což připomíná pomník stojící v Harmanci. Náklady na stavbu celé trati činily 445 107 054, 95 Ks, z čeho jen na mzdy připadlo 265 mil. Ks. Na rozdíl od jiných slovenských tunelů přežil Čremošnianský jak SNP, tak přechod fronty dobře. Rychlý postup Rudé armády zabránil Němcům tunel zničit, jen jeho větrací šachta byla lehce poškozena [11, 12].

K připomenutí stavby železničního tunelu Dr. E. Beneša byl vyražený krásný a u nás nevídaný připínací odznak, a to ve dvou kvalitách – ve stříbře a v bronzu. Musí na něm zaujmout realisticky pojatý banskobystrický portál tunelu s opisem velké původní dedikace tehdejšímu prezidentovi republiky (obr 11 a 12). K otevření trati bylo toto věnování z portálu odstraněno a nahrazeno opět politicky motivovaným věnováním Andreji Hlinkovi. Ani to však nevydrželo a po válce zmizelo. Od té doby (snad pro jistotu?) nemá portál (ani tunel) „politický názor“. Stejně tak se na závěrném klenáku nedochoval původní kamenný reliéf s malým státním znakem tehdejší RČS.

Dne 28. 8. 1938, v den prorážky první štoly, byla uspořádaná slavnost za účasti vládní delegace. Jejím členům byly po prohlídce díla předány luxusní mosazné karbidky, zvlášť k této příležitosti vyrobené. A to včetně předmětného odznaku zafasovaného do stříbrného rámečku na rukojeti (na háku). Těchto lamp (obr. 13) bylo údajně vyrobeno 35 ks [13]. V této souvislosti je snad zajímavá časová disproporce mezi datem prorážky (1938) a letopočtem uvedeným na odznaku (1939).

Obr. 11

Obr. 12
Obr. 11 a 12 Bronzový a stříbrný odznak k dokončení železničního tunelu Dr. E. Beneša. [soukromá sbírka]

Avers: trikolóra, bílá-červená-modrá, s tunelářským pozdravem ZDAR BÔH. Na trikolóře je banskobystrický portál tunelu s nápisem: ● TUNEL D^RA E.BENESˇA ●, v profilu tunelu je údaj o délce: 4698 m. Pod trikolórou ve třech řádcích: 1937 – 1939 / PROVEDLY SDRUŽ. FIRMY / KRULIŠ – KONSTRUKTIVA.
Revers: hladký, svislá připínací jehla, u stříbrné varianty s patentní pojistkou.
Parametry: 38 x 34,5 mm, 20 g (bronz), 25 g (Ag 900).
Autor: ?
Výrobce: Karnet a Kyselý, Praha.

Obr. 13 Dárková luxusní karbidka k proražení první štoly na stavbě tunelu Dr. E. Beneša. Na háku má zafasovaný stříbrný odznak k budoucímu otevření tunelu [13].