Pohlednice 4/2025

POHLEDNICE S TUNELY NA BALKÁNĚ II

V časopisu TUNEL 2/2024 již bylo uvedeno 11 pohlednic s tunely na Balkánském poloostrově – v Bosně, Srbsku a Chorvatsku. Pohlednice s tunely nacházejícími se v této části Evropy přitom mají společný rys v tom, že jsou stále atraktivní. Balkán se totiž vyznačuje pestrým zastoupením zeměpisných a společensko-politických typů, a to v uspořádání až matoucím. Významnou část území zde tvoří pohoří. V žádné další části Evropy se nenachází tak malebná krajina na tak malém území [1]. V členitém prostoru, plném přírodních kontrastů, je potřebné, ale přitom velmi obtížné, budovat komunikace. Rozhodne-li se správce území postavit novou železnici nebo silnici či modernizovat stávající, znamená to jediné: stavět mosty a stavět tunely, velmi mnoho mostů a tunelů. V tomto díle seriálu je představeno dalších 11 pohlednic s tunely v Bosně, Srbsku, Severní Makedonii a v Rumunsku. Až na tři z nich jsou to tunely železniční, ke kterým lze zařadit i mimořádnou galerii.

Bosna

Sarajevo – tunel Babin zub (Starý rakouský tunel)

R-U obsadilo Bosnu 29. 7. 1878 a krátce nato, v roce 1884, do Sarajeva přichází R-U občan, národností však Ital, Josef Da Riva. Usadil se v místě, kde se říčka Mošćanica vlévá do řeky Miljacky. Zbohatl na obchodu se stavebním materiálem a poté (1890) založil zdejší první vinařství a obchod s vínem. K prosperující restauraci přidal koupaliště na řece Miljacka, a tak vzniklo necelého 0,5 km východně od Starého města nejoblíbenější výletní místo Sarajevanů. Po smrti zakladatele byla lokalita na jeho památku pojmenovaná „Promenáda Dariva“. V délce téměř 3 km vede po severním břehu řeky až ke Kozijom ćuprije (Kozímu mostu) ze 16. stol. Jsou zde kamenné lavičky, místa pro grilování a rovněž řada lezeckých tras. V kaňonu hlubokém až 90 m není místo pro automobily a dnes nad pěšími převládají cyklisté. Od města se vstupuje do promenády krátkým tunelem pocházejícím z konce XIX. stol. Tunel dlouhý jen okolo 20 m je pojmenovaný podle výrazné vápencové jehly Babin zub, ale známý je také jako Starý rakouský tunel – obr. 1. Jeho zvláštností, při šířce okolo 3 m, jsou dvě boční klenuté niky, ve kterých se nacházejí prodejní krámky. Nad tímto starým tunelem je od roku 2022 vedená silnice M-18 tunelem Vratnik, dlouhým 216 m [2].

Obr. 1 1808 Kleopatřina jehla (něm. Nadel der Kleopatra) u Sarajeva. Kolorovaná fotografie. Verlag Albert Thier, Sarajevo. 1897 [sbírka autorů]. Kaňon Dariva v Sarajevu zahajuje vysoké vápencové bradlo. Skalní věž, známou Bosňanům jako Babin zub, pojmenovali zde usazení Rakušané „Kleopatřina jehla“. Měla svým tvarem připomínat staroegyptské obelisky. V pozadí je vidět východní portál krátkého přístupového „Starého rakouského tunelu“.

Tunely na Bosenské východní dráze

Dalších šest pohlednic s tunely této železnice se zde připojuje ke čtyřem již prezentovaným (jedna byla v TUNELu 1/2021 a další tři v TUNELu 2/2024). S nimi byla uvedená také stručná historie této mimořádně zajímavé železnice. Ale pro připomenutí.

Strategická Bosenská východní dráha (něm. Bosnische Ostbahn, srbochorvatsky Босанска источна жељезница/Bosanska istočna željeznica) byla trať rozchodu 760 mm ze Sarajeva do Uvacu (137,6 km), s odbočkou z Mostu nad Drini do Vardište (29,1 km). Vybudovaly ji od srpna 1902 do léta 1906, a také zpočátku i provozovaly, Bosensko-hercegovské státní dráhy (BHStB). V krajně složitém terénu bylo nutné postavit, vedle mimořádného množství dalších objektů, také 99 tunelů a galerií. Ty nesly průběžné číslování (s výjimkou tunelu č. 1 – viz dále). Náklady dosáhly na tehdejší dobu fantastických 75 mil. korun rakouské měny (450 000 korun za kilometr!). Po roce 1918 byla železnice začleněná do Jugoslávských státních drah (JDŽ/JŽ), které v roce 1929 Východní dráhu prodloužily o 4,5 km z Uvacu přes dnešní srbskou hranici do Priboje. Jakkoliv měla dráha pro tuto zaostalou část Bosny kulturně-technický a vojenský význam, ekonomická očekávání s ní spojená se nikdy nenaplnila. Během více než 70 let svého fungování podnik neustále zápasil s nízkými finančními výkony. A to byl také důvod ukončení provozu v roce 1978 [3, 4, 5].

Tunel č. 1 (tunel Františka Josefa I.) v Bystriku u Sarajeva

Krátce po výjezdu ze stanice Sarajevo se trať stáčela k východu, překonala řeku Miljacku a tunelem č. 1, proraženým v délce 144 m vrchem Trebeviće, dorazila v km 6,5 do stanice Bistrik (obr. 2). Tunel byl dokončený v roce 1904 a jako jediný na celé železnici měl vedle čísla i jméno, a to přímo po panovníkovi. Se zrušením železnice byl tento podzemní objekt stavebně rozšířený a stal se součástí komunikace M-5 – silničního obchvatu Sarajeva.

Obr. 2 Nová železniční trať. Simon Kattan Papierhandlung Sarajevo. Okolo 1902 [sbírka autorů]. Jižní portál tunelu č. 1 v Bistriku u Sarajeva. Na portálové římse je deska s dedikací císaři Františku Josefovi I.

Tunely č. 5, 6 a 7 v soutěsce Miljacka

Řeka Miljacka (srbsky Миљацка) je dlouhá 35,9 km. Pramení východně od Sarajeva, pod vrchy Jahorina, nedaleko Pale a vzniká soutokem řek Miljacka Mokranjska (přitékající z Mokra) a Miljacka Paljanska (přitékající z Pale). Teče do Sarajeva, kde tvoří hlavní osu města. Asi 8,5 km nad metropolí protéká krasovou soutěskou. Pro železnici sledující řeku zde musely být proraženy tunely č. 5 (obr. 3), č. 6 a č. 7 (obr. 4). Nejdelší z nich byl tunel č. 5 (138 m), tunel č. 6 měl 110 m a tunel č. 7 byla jen 12 m dlouhá skalní brána.

Obr. 3 Železniční trať Sarajevo – Východní hranice: Soutěska Miljacka. Kolorovaná fotografie. C.S. 953. Kunstverlag Cappon, Sarajevo. 1914 [sbírka autorů]. Na pohlednici se nachází v dramatické krasové krajině, s nejvyšší pravděpodobností, vstup železnice do soutěsky řeky Miljacka, severním portálem tunelu č. 5.

Obr. 4 1784 Jeden z tunelů na trati Sarajevo–Pale. Kolorovaná fotografie. Verlag Albert Thier, Sarajevo.1912 [sbírka autorů]. Na pohlednici je výjezd z jižního portálu tunelu č. 6 do bezprostředně následujícího krátkého tunelu č. 7.

Tunely č. 49 a č. 50 v soutěsce Prača mezi Mesiči a Ustiprača

Od km 45 až po km 137,6 sledovala dráha řeku Praču, zaříznutou v hluboké stejnojmenné soutěsce. Na tomto úseku muselo být vzhledem ke svízelným přírodním poměrům postaveno 66 tunelů! Zhruba uprostřed této větve, za stanicí Mesići-Rogatica a mostem přes řeku, překonávala trať rozsáhlé suťové těleso, za kterým následovaly tunely č. 49 (dlouhý 47 m) a č. 50 (délky 256 m) – obr. 5.

Obr. 5 Dráha Sarajevo – Východní hranice, defilé řeky Prači mezi Mesiči a Ustiprača. Kolorovaná fotografie. J. Studnička & Co., Sarajevo. – Graph. Kunstanstalt M. Schulz. Prag. 1910 [sbírka autorů]. Pohlednice až edukativním způsobem ukazuje vedení drážního tělesa v komplikovaných terénních podmínkách. Zde je překážkou trasy úzké a hluboce zaříznuté koryto řeky Prači a v popředí je to suťový kužel rozsáhlého skalního zřícení. V centrální části pohlednice jsou vidět jihovýchodní (vjezdové) portály tunelů č. 49 a č. 50.

Tunely č. 65 a č. 1 za mostem přes řeku Drinu

Téměř po 100 km (přesně na km 98,8), za stanicí Međeđa, stála železnice před řekou Drinou. Překročila ji příhradovým mostem, se 130 m v Bosně a Hercegovině dobově nejdelším. Trať za mostem pokračovala na jih do Priboje a odbočnou větví po pravém břehu Driny do Višegradu na severovýchod a dále údolím řeky Rzav ke konečné pohraniční stanici Vardiště (po první světové válce s napojením na srbskou úzkorozchodnou síť). Zajímavým prvkem rozdělení trati byl tunelový dvouportál zahajující obě větve. Na Uvac šel 242 m dlouhý tunel č. 65 a do Vardiště to byl tunel č. 1, se svými 536 m druhý nejdelší na celé trati – obr. 6.

Obr. 6 Most přes Drinu proti dvěma tunelům. Kolorovaná fotografie. C.8.1047 Cappon‘s Postkarten. 1913 [sbírka autorů]. Na pohlednici je bezprostředně za mostem zdvojený portál: vlevo tunelu č. 1, kterým začíná větev dráhy do Vardište, a vpravo tunelu č. 65 větve železnice na Uvac. Pohlednici odeslal 8. 7. 1913 Josef W. své sestřenici „spanilomyslné slečně Mařence Hlaváčkové“ na adresu: „u pana Krejčího č. 23 Tuřany u Brna, Morava“.

Tunely č. 3, 4 a 5 na odbočce do Vardište

Na odbočce z Mostu nad Drini do Vardište (obr. 6), dlouhé 29,1 km, bylo proraženo 15 tunelů, nově číslovaných 1 až 15. Jejich délka byla od 12 do 536 m (sumárně 2 182 m). Na obr. 7 je průhled třemi krátkými tunely č. 3 (12 m), č. 4 (20,7 m) a č. 5 (45,3 m).

Obr. 7  Železnice Sarajevo – Východní hranice. Tunely 3, 4, 5. Kolorovaná fotografie. C.S.958. 1913 [sbírka autorů]. Průhled tunely. Vlevo je řeka Drina. Pohlednice byla adresovaná Antonínu Procházkovi, účetnímu důstojníkovi Domobraneckého pěšího pluku č. 14 v Brně.

Tunel na silnici z Jajce do Banja Luky

Města Jajce a Banja Luka v západní Bosně a Hercegovině spojuje prastará silnice, která je dnes označená E661 (M16). Sleduje tok řeky Vrbas a je na ní nejméně sedm, převážně kratších, tunelů. První z nich se nachází asi 8,5 km severně od Jajce a má délku okolo 110 m. Vede silnici skrze skálu vystupující strmě za mostem přes řeku Vrbas (obr. 8) [6].

Obr. 8 Silnice mezi Jajce a Banja Luka. Verlag Martin Grof Grand Hotel, Jaice. Cca 1910 [sbírka autorů]. Od východního portálu silničního tunelu si to směrem k Jajce vykračuje Bosňák v místním kroji s charakteristickým fezem na hlavě.

Srbsko

Železniční tunel Džep (Djep, Đep)

Jednokolejná, dnes elektrizovaná, železniční trať Niš–Skopje (makedonsky Железничка пруга Ниш–Скопје, srbsky Железничка пруга Ниш–Скопље) spojuje Srbsko se Severní Makedonií. Byla vybudovaná po dokončení hlavního spojení mezi Bělehradem a Niší v 80. letech 19. století ve stopě antických a středověkých obchodních cest do Soluně. Dobově šlo o spojení Srbského království s Osmanskou říší, dlouhé na srbské straně 151 km. Na jihovýchodě představovala významnou překážku stavbě Grdelická soutěska (Грделичка клисура/Grdelička klisura) s řekou Jižní Moravou (Јужна Морава). Nachází se zde řada mostů a tunelů a dnes i bezprostřední souběh s dálnicí A1.

V soutěsce, cca 10 km severně od města Vladičin Han (Владичин Хан), se nalézá železniční zastávka Džep (Djep, Đep). Po ní by také logicky měl být pojmenovaný tunel na obr. 9. V cause tohoto tunelu však standardní technická logika nefunguje. Jednak v Srbsku železniční tunely většinou jen číslují, ale především se dnes poblíž obce či zastávky Džep podle mapy nejenže žádný tunel nenachází, ale dokonce v místě není ani žádný kopec. Nejbližší tunel je až o několik km jižněji, mezi železniční zastávkou Momin Kamen (Момин камен) a žst. Vladičin Han. Je pravděpodobné, že objekt z pohlednice na obr. 10 již neexistuje.

Na všech pohlednicích s tunelem Džep, které jsou na internetu dostupné, je totiž kromě tunelu také kamenolom. U jedné dokonce popis uvádí stejný název zastávky i lomu – Momin Kamen. Těžba kamene pro železnici zde měla počátek již roku 1883 a kámen byl používaný (mimo jiné) na stavbu tratě Niš–Skoplje–Gevegelija–Soluň. Uvedený lom údajně funguje dodnes a mezi ním a železnicí je nyní navíc vybudovaná dálnice. Je tak pravděpodobné, že kopec s lomem byl za 1 a ¼ století těžby postupně rozebraný a s ním zmizel také tunel.

Pokud jde o jeho technické parametry, tak na jedné z pohlednic na internetu je vidět temeno kopce naznačující, že překážka nebyla příliš vysoká ani dlouhá. A pokud je skvrna v ploše tunelu (viz obr. 10) oním světlem na konci, naznačuje to krátký tunel, nejvýše v řádu desítek m. Z obrázku je zřejmé, že tunel byl jednokolejný; doba jeho snesení však zůstává pro české badatele neznámá… [6, 7].

Obr. 9 Tunel Djep. ??. 1900 [sbírka autorů]. Levé úbočí kopce nad tunelem je lom. Nechybí ani cesta pro dopravu kamenů k železniční trati, podél které jsou kamenné prvky také rozloženy. Zajímavá je také drezína na kolejích a v pozadí, v údolí, most.

(Severní) Makedonie

Mackensenův tunel a železniční galerie v Demir Kapija

Demir Kapija (Демир Капија) je městečko v Severní Makedonii u hranic s Řeckem. Leží v údolí Tikveš, na soutoku řek Bosavica a Vardar, jihovýchodně od hlavního města Skopje. Vedou tudy od pradávna hlavní dopravní tahy Balkánu. Dnes je to trať Severomakedonské železnice a jedna ze zásadních makedonských pozemních komunikací – dálnice A1-E75 (Budapešť–Bělehrad–Skopje–Soluň). Řeka Vardar zde prorazila vápencový masív úzkou a krátkou soutěskou. Charakter místa potvrzuje jeho název, pocházející z tureckého Demir Kapı (Železná brána) – obr. 10.

Mackensenův tunel

Demirkapijská soutěska měla za 1. světové války zásadní roli v logistice Soluňské fronty. Pro posílení stávající železnice byla proto přes masív zřízená lanovka. Když nepostačovala ani ta, byl vyražený silniční tunel. Ten byl pojmenovaný po pruském polním maršálovi Augustu von Mackensenovi (*1849 †1945), veliteli armád Centrálních mocností. Při dokončení tunelu v roce 1916 byl nad vstupem vytesán nápis, víceméně zachovaný: WILHELM II. DEUTSCHER KAISER KÖNIG VON PREUSSEN DEPAHL SEINEN SOLDATEN DIESE STRASSE ZU BAUTEN 1916 (Vilém II., německý císař a král Pruska, nařídil svým vojákům v roce 1916 postavit tuto cestu). Málo se již ví, že po 1. světové válce nechali (vítězní) Francouzi pod tento nápis umístit další, na památku maršála Francie Francheta d'Esperey (*1856 †1942), velitele dohodových vojsk na zdejší frontě: LE GENERAL FRANCHET D´ESPEREY COMANDANT EN CHEF DES ARMÉES ALLIÉES D´ORIENT ORDONNA A SES TROUPES DE CHASSER LES BOCHES 1918 (Generál Franchet d'Esperey, vrchní velitel spojeneckých armád na východě, nařídil v roce 1918 svým jednotkám, aby Němce vyhnaly). Tento nápis však za 2. světové války Němci odstranili.

Mackensenův tunel byl opuštěn a dnes je, podle všeho, uzavřený a neprůchodný. Nejsou k němu na internetu dohledatelné žádné běžné parametry (šířka, výška, délka). Souběžně s tímto tunelem byl později zřízený další. Podle mapy je dlouhý okolo 75 m, má minimalistický průřez a je nevyzděný. Náhrada starého vojenského tunelu mohla být vylámaná v roce 1964, a to souběžně s tehdy zřízeným tunelem na silnici A1. Ten se nachází ve vyšší poloze, má délku 540 + 320 m, a i když je jeho technický stav velmi špatný, stále slouží místní dopravě. V r. 2013 byly konečně na nové dálnici A1 otevřeny dva dvoupruhové tunely dl 1,25 km [6, 8, 9, 11].

Železniční galerie

V levé straně pohlednice na obr. 10 se nad železniční tratí nachází zajímavá konstrukce, která však není tunelem, nýbrž jde o neobvyklou tunelovou galerii. Sestávala ze (tří?) mohutných žeber vyzděných z kamenných desek a chránících koleje před padajícími kameny. Lépe než pohlednice na obr. 10 ilustruje originalitu konstrukce obr. 11 mimořádně přejatý z internetu [10]. Pozoruhodná galerie však časem (válečnými událostmi, zemětřesením?) vzala za své. Byla nahrazená nevzhledným (okolo 50 m dlouhým, betonovým?) tunelem.

Obr. 10 Mackensenův tunel u Demir-Kapu. ? 1918 [sbírka autorů]. Pohled do soutěsky od západu, řeku Vardar lze tušit zcela vlevo. Tmavá plocha vpravo je původní vstup do Mackensenova silničního tunelu. Konstrukce, do které vedou koleje, je tunelovou galerií. Přístup do starého vojenského tunelu je dnes zaslepený a těsně vlevo od něj se nachází provozovaný tunel (z roku 1964?). Nápis nad vstupem do Mackensenova tunelu překvapivě dochoval.

Obr. 11 Vstup železnice do soutěsky Demir Kapija [10]. Jde o západní vstup. Tři mohutná žebra vyzděná z kamenných desek mají ochranou, ale patrně i statickou funkci. Vlevo nejsou vidět okna galerie otevřená k řece Vardar.

Rumunsko

Tunel Buştenï

Až počátkem 70. let XIX. století se vlády Uher a Rumunska dohodly na výstavbě prvních dvou přeshraničních železničních tratí. 31. 5. 1874 byla podepsána úmluva o spojení měst Brașov a Ploiesti železniční tratí v údolí Prahova. Ta měla překročit státní hranici na sever od rumunského města Predeal a na jih od R-U vesnice Timișu de Sus. V Rumunsku byla stavba dráhy provázená skandálem s koncesí a bankrotem firmy angličana Crawleyho. Stavbu převzala francouzská společnost Léon Guilloux a Gergershon-Bandenson. Dne 10. 6. 1879 byly otevřeny úseky Ploiesti–Câmpina a Sinaia–Predeal–Brașov. Po první světové válce se celá železnice ocitla v Rumunsku.

Počátkem roku 1940 byly zahájeny práce na rozšíření o druhou kolej, dokončené mezi Brašovem a Bukureští v 60. letech XX. stol., a trať byla také elektrifikovaná. Byly s tím zrušené tři krátké tunely v Prahově údolí (u Posada Mare, u Posada Mică a u Busteni). Jednokolejný tunel Busteni (obr. 12) je dlouhý 132 m a nachází se na trati Rumunských železnic č. 300 u stejnojmenného městečka. Byl otevřený v roce 1879, z provozu jej vyřadili v roce 1939 a některé zdroje uvádějí, že jeho polovina sloužila jako zázemí železničním dělníkům, či dokonce jako jejich ubytovna (sic!). Je dodnes zachovaný, vstupy do něj jsou však uzavřené [12, 13].

Obr. 12 Pozdrav z Rumunska (Salutări din Romănia). Tunel Busteni (Tunelul de la Buşteni). 612 Editura: Ad. Maier & D. Stern, Bucuresci, Pasagiul Vilacros 3. 1907 [sbírka autorů]. Jižní portál. Skrze krátký tunel v přímé bylo dobře vidět ono „světlo na konci“. Vůz s volským zápřahem je skvělým kontrastem k železnici.

doc. Ing. VLADISLAV HORÁK, CSc.,
Ing. MILAN MAJER,
Ing. RICHARD SVOBODA, Ph.D.

Literatura a podklady:
[1]       Weithmann Michael W.: Balkán: 2000 let mezi východem a západem. Vyšehrad, Praha, 1996, 431 s.
[2]       Dariva, Miljacka Canyon, & Kozija Cuprija (Goat’s Bridge) (Sarajevo, Bosnia & Herzegovina) [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://liveandlethike.com/2014/10/24/dariva-miljacka-canyon-kozija-cuprija-goats-bridge-sarajevo-bosnia-herzegovina/ >
[3]       Bosenská východní dráha [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < Bosenská východní dráha – Wikipedie >
[4]       Bosnische Ostbahn [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://de.wikipedia.org/wiki/Bosnische_Ostbahn?oldid=169828515 >
[5]       Bosnische Ostbahn [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://de.wikipedia.org/wiki/Bosnische_Ostbahn >
[6]       Mapy.com [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://mapy.com/cs/ >
[7]       railway tunnel in serbia džep [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < railway tunnel in serbien džep - Hledat Googlem >
[8]       Municipality of Demir Kapija 2020-2024 [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://eprints.ugd.edu.mk/24095/1/Strategija%20za%20turizam%20opstina%20Demir%20kapija%20EN.pdf > 
[9]       Macedonia Nature | Hiking in Demir Kapija [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://www.youtube.com/watch?v=87rCbz-LzGg >
[10]     Demir Kapija [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://www.ebay.com/itm/186190092044 >
[11]     Kajak MK [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: <https://kajak.mk/atrakcija/istrazhete-ja-demir-kapija-priroda-istorija-i-gastronomija-na-edno-mesto 
[12]     Seznam železničních tunelů v Rumunsku [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: < https://romania594.blogspot.com/2019/03/lista-tunelurilor-din-romania.html >
[13]     Trať Ploješti–Brašov [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné na internetu: <https://ro.wikipedia.org/wiki/Calea_ferat%C4%83_Ploie%C8%99ti%E2%80%93Bra%C8%99ov >