Pohlednice 4/2018

Pohlednice s tunely v Německu II

V časopisu TUNEL číslo 4/2016 bylo prezentováno sedm pohlednic s tunely ve Spolkové republice Německo. V dnešním pokračování seriálu se do této významné evropské země vracíme. Tentokráte se jedná o dalších pět pohlednic a jednu mimořádnou dopisnici. Na třech pohlednicích se setkáváme s tunely železničními, na jedné se jedná o tunel na horské dráze, jedna pohlednice představuje neobyčejný soubor podzemních staveb souvisejících s přístupem k horskému hotelu postavenému v období 3. říše a závěrečná dopisnice připomíná zahájení provozu na úseku podzemní dráhy.

Tunel Bielstein

Jednokolejný tunel Bielstein, dlouhý 466 m, se nacházel v Harzském pohoří ve středním Německu. Byl postavený v roce 1872 jako jeden ze čtyř tunelů původní tzv. Erzstufenbahn zřízené k přepravě železné rudy z dolů v okolí Braunesumpf do vysokých pecí v Blankenburgu. Dráha byla částečně adhezní, ve strmých úsecích používala ozubnici.

Vývojově navazující trať Rübelandbahn se počala stavět v roce 1885. V této souvislosti byl průřez tunelu rozšířený tak, aby vyhovoval potřebám pravidelné železniční dopravy. V takovém stavu sloužil až do roku 1965. Tehdy bylo nově elektrifikované traťové těleso posunuto jižně od tunelu Bielstein a ten byl, i jako průřezově nevyhovující, opuštěn. Úsek při sneseném jihozápadním portálu (obr. 1) byl zasypán odvalem z rekonstrukce trati. Severovýchodní portál byl ponechán a uzavřen betonovými deskami.

V období vrcholící studené války se mezi obyvatelstvem šířily pověsti o vojenském využití opuštěného tunelu, nacházejícího se blízko západní hranice bývalého NDR. Skutečností je, že po znovusjednocení byla v roce 2013 zřízena chráněná přírodní lokalita „Bielstein tunel na Hüttenrode“. V dochovaném podzemním prostoru při SV portálu se vyskytují především četné druhy netopýrů [1].

Obr. 1 Nádraží Braune Sumpf a Bielstein – tunel. Harzská ozubnicová dráha. Blankenburg – Rübeland – Tanne. Oficiální pohlednice č. 5. Verlag von Rud. Stolle, Bad Harzburg. Kolorovaná fotografie. Před rokem 1900(?) [sbírka autorů].
Na pohlednici je vidět původní, dnes zničený, jihozápadní portál tunelu Bielstein a již neexistující nádraží Braunesumpf.

Tunel Brandleite

Dvoukolejný tunel Brandleite se nachází na železniční trati Neudietendorf – Ritschenhausen, mezi stanicemi Gehlberg a Oberhof. Jeho název je odvozený podle stejnojmenného masivu, který zde buduje část hřebene Duryňského lesa. Tunel je svou délkou 3039 m na prvním místě mezi železničními tunely nejen v Duryňsku, ale i v bývalé NDR.

Stavba byla zahájena v roce 1881 ze strany Oberhofu – obr. 2, prorážka připadla na 7. 2. 1883 a slavnostní otevření provozu proběhlo 1. 8. 1884. Zajímavostí je to, že při stavbě byla použita tzv. Belgická tunelovací metoda. V důsledku nehod zde zahynulo 5 tunelářů a asi 100 jich zemřelo na různé nemoci.

Ve 30. letech 20. stol. byla zesilována obezdívka tunelu, 2004-2005 byla během 11 měsíců provedena celková rekonstrukce a to včetně železniční trati. Asi 350 m od západního portálu křižuje tunel Brandleite ve výšce pouze 5 až 6,5 m nad jeho záklenkem nový silniční tunel Rennsteig (otevřený 2003).

Tunelem dnes velmi často projíždějí výletní vlaky tažené parní trakcí; v takových případech jde o nejdelší úsek použití páry v tunelu klasického profilu u DB [2].

Obr. 2 Oberhof. Tunel Brandleite. Duryňsko. Vysokohorské vzdušné lázně Oberhof, 830 m n. m. 1931 [sbírka autorů].
Na pohlednici vyjíždí parní lokomotiva ze západního portálu tunelu Brantleite.

Tunel Tönisstein v údolí Brohl

Úzkorozchodná trať (1000 mm) údolím Brohl (Brohltal) vedla původně mezi Brohl na Rýnu a Kempenich v pohoří Eifel. Počátek její stavby náleží do roku 1898, zahájení provozu do Engeln připadlo na rok 1901 a dokončení do Kempenich o rok později. Dráha sloužila především jako nákladní, pro dopravu kamene z Eifelu k lodní překládce na Rýn. Přeprava osob hrála malou roli. Hospodářská krize a 2. světová válka vedly ke stagnaci železniční dopravy a po válce byl provoz dráhy jen obtížně obnovován. V 70. a 80. letech 20. stol. železnice upadala s tím, že trať byla zachována jen ve zkrácené délce – z původních 23,83 km na současných 17,75 km. Dnes slouží pouze pro dopravu vytěženého fonolitu a k provozu oblíbených turistických vlaků mezi Brohl na Rýnu a Engeln, známých jako tzv. Vulkan Express. Na trati se nachází jeden krátký tunel – Tönisstein, délky 95 m (obr. 3) [3].

Obr. 3 Viadukt a tunel se vzdáleným výhledem na Burgbrohl a Eifel, vlevo Buchholz, uprostřed Ollbrück. Verlag von A. Hürter, Brohl a. Rhein. Okolo 1910(?) [sbírka autorů].
V centrální části pohlednice se nachází východní portál železničního tunelu Tönisstein se 120 m dlouhým stejnojmenným viaduktem. Německý termín Tönisstein je pravděpodobně místním názvem pro horninu znělec (fonolit).

Tunel na Wendelsteinské dráze

Wendelstein je turisticky mimořádně exponovanou, 1838 m n. m. vysokou, horou v bavorských Alpách. Na jejím vrcholu se nachází nejen restaurace, kaple a observatoř, ale i nejvyšší přístupná jeskyně v Německu. Pro stavbu a obsluhu zmíněných zařízení a především pro pohodlí návštěvníků byla již počátkem 20. století zřízena kolejová ozubnicová elektrická dráha, ke které v 70. letech přibyla i lanovka.

Dnes památkově chráněná zubačka, jedna z pouhých 4 dosud v Německu provozovaných, byla vybudovaná v letech 1910–1912. Na stavbě bylo v extrémních podmínkách nasazeno až 800 pracovníků, převážně Bosňáků a Italů. Slavnostní otevření připadlo na 12. 5. 1912.

Rozchod trati činí 1000 mm, s max. sklonem 237 ‰. Původní délka trasy, vedoucí z Brannenburgu (473 m n. m.) až do horské stanice Wendelstein (1723 m n. m.), byla 9,95 km; počátkem 60. let 20. stol. byla zkrácená na dnešních 7,66 km. V l. 1987–1991 bylo zařízení dráhy zásadně modernizováno.

Na trati se nachází 12 mostů, 8 galérií a rovněž 7 tunelů, dlouhých od 16 do 119 m (celkem potom 324 m) – obr. 4 [4].

Obr. 4 Wendelstein. Výjezd z tunelu. Cramers Kunstanstalt Dortmund. Okolo 1930 [sbírka autorů].
Na pohlednici je původní vlak v tunelu. Patrně se jedná výjezdový portál nejvýše položeného tunelu č. 7, dlouhého 35 m. Pozornost si zaslouží i originální typ konstrukce zavěšení troleje. Jízdy zobrazenou historickou soupravou jsou dnes u cestujících velmi oblíbené.

Orlí hnízdo (Kehlsteihaus, Teehaus)

„Orlí hnízdo“ byl neoficiální název pro sídlo A. Hitlera poblíž Berchtesgadenu v jižním Bavorsku. Jednalo se o rozsáhlý areál ve víceméně násilně zabrané horské vesnici Obersalzberg (cca 1000 m n. m.). Hlavní spodní budovou „Orlího hnízda“ byl Berghof (Horský dvůr) A. Hitlera.

Horní budovou „Orlího hnízda“ byl tzv. „Teehaus“ (Čajovna), který nechal k Hitlerovým 50. narozeninám postavit jeho tajemník M. Borman na vrcholu hory Kehlstein (1834 m n. m.). Jednalo se vlastně o luxusní horský hotel. Komplex staveb byl na svou dobu unikátní a technicky velmi zajímavý. Spojení k němu zajišťovala horská silnice z Obersalzbergu, široká 4 m, překonávající na trase. 6,5 km 700 výškových metrů. Nachází se na ní 5 tunelů celkové délky 277 m. Z parkoviště je přístup do hotelu zajištěný vjezdovým tunelem dlouhým 124 m (obr. 5) a luxusním výtahem pro 12 osob v šachtě hluboké rovněž 124 m. Celý soubor staveb přitom vznikl za pouhých 13 měsíců v l. 1937–1938 a přišel na mimořádných 30 mil. RM (v dnešním ekvivalentu cca 120 mil. €). Poněkud kuriózní je to, že „Teehaus“ navštívil A. H. snad pouze 2x, ne však více než 10x. To pro své obavy z jízdy výtahem a pro fobie z řídkého vzduchu a zasažení bleskem…

Koncem 2. světové války a těsně po ní byla dolní část areálu spojenci prakticky kompletně zničena, horský hotel však zůstal zachován a dnes je považovaný za turisticky velmi atraktivní místo. [5]

Obr. 5 Orlí hnízdo (Kehlsteinhaus). Čajovna (Teehaus). Kehlsteinská silnice. Tunel k výtahu. Parkoviště. Aufnahme: Anton Hafner, 8235 Piding, Panoramaweg 21. 1980(?) [sbírka autorů].

Mnichov – U-Bahn

Mnichovská podzemní dráha má v současnosti 100 zastávek a délku 103,1 km. Jednou z jejích 8 linek je i linka U2, během výstavby ještě označená jako U8, později přečíslovaná. Její stavba započala v roce 1971 a vůbec první úsek mezi Scheidplatz a Innsbruck Ring byl otevřen pro veřejnost 18. 10. 1980 (obr. 6). Rozhodující metráž tunelů byla prováděna s nasazením mechanizovaného štítu. Do roku 2004 byla trasa U2 ještě 8x prodloužena. V současnosti se její další rozšíření již neplánuje.

V roce 1994 došlo na této lince při stavebních pracích k mediálně velmi známému neštěstí. Strop nově dokončeného tunelu se vlivem proudící vody propadl a do vzniklé poklesové muldy vjel autobus. Zahynuli přitom dva dělníci a dva pasažéři autobusu [6].

Obr. 6 Mimořádná oficiální dopisnice. Prezentace podzemní dráhy. Dokončení linky 8/1 podzemní dráhy. 18. 10. 1980 [sbírka autorů].
Za pozornost stojí, mimo jiné, i příležitostné razítko „Zahajovacího ceremoniálu“.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura

[1]   Der Bielsteintunnel [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://www.harzlife.de/untertage/bielsteintunnel.html>

[2]   Brandleite Tunnel [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Brandleite_Tunnel>

[3]   Brohltalbahn [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Brohltalbahn>

[4]   Wendelsteinbahn [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Wendelsteinbahn>

[5]   Orlí hnízdo [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Orl%C3%AD_hn%C3%ADzdo>

[6]   U-Bahn München [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/U-Bahn_M%C3%BCnchen>