Pohlednice 4/2017

Pohlednice s městskými tunely – pokračování

V dalším dílu seriálu s tunelovými pohlednicemi dnes představujeme šest městských tunelů v Evropě a sedmý až v daleké Austrálii. První stavba (v Salzburgu) je z historického hlediska přinejmenším velmi významná, druhý z uváděných objektů potom městským tunelem, ve smyslu toho slova, ani není – jde o starý železniční tunel vedený v nevelké hloubce napříč městem. Historicky zajímavé (s přihlédnutím k jejich dosti pohnutému osudu) jsou také tunely v Římě a krátký tramvajový tunel v Budapešti. Značně technicky pozoruhodný je městský podmořský tunel v Sydney.

Salzburg – tunel Sigmundstor

Tunel Sigmundstor (Zikmundova brána), zvaný také Neutor (Novobranský) – obr. 1, spojuje v Salzburgu centrum starého města s městskými částmi Riedenburg, Maxglan a Leopoldskron. Ražba pod vrchem Mönchenberg byla zahájena 14. 5. 1764, prorážka připadla na 2. 9. 1765. Pro pravidelnou dopravu byl 135 m dlouhý tunel otevřený v roce 1766 a až návazně byly v letech 1766–1972 dokončeny portály. Dílo, jehož stavebníkem byl kníže-arcibiskup Schrattenbach, je považováno za nejstarší silniční tunel v Rakousku a v tomto sektoru podzemních staveb i za třetí nejstarší v Evropě. Náklady na tunel činily 5565 zlatých a 50 krejcarů (a údajně cca o 1/3 méně oproti původnímu předpokladu!). Celkově komunikace přišla na 19 820 zlatých, z čehož připadlo na výzdobu portálů plných 11 538 zlatých.

Mezi léty 1915 až 1940 projížděly tunelem tramvaje, které byly posléze nahrazeny trolejbusy. V druhé polovině XX. stol. byla severně od tunelu zřízena souběžná podzemní chodba pro pěší a cyklisty. V současnosti je komunikace mimořádně dopravně přetížená.

Kuriozity, které se vážou k objektu: v roce 1896 byla na obou branách instalována znamení „Zákaz práskání bičem!“ mající zabránit plašení koní a dále i to, že po připuštění automobilů do tunelu v roce 1900, byla jejich rychlost omezena na pouhých 6 km/hod [1, 2].

Obr. 1 Salzburg, náměstí Siegmundsplatz. Vodní bazén Pferdeschwemme a Nová brána (Neutor). Cosy-Verlag, Alfred Gründler, Salzburg, Gefreidegasse Nr. 22. 1964 [sbírka autorů].
Na pohlednici je východní portál tunelu na náměstí původně nazývaném (podle sv. Zikmunda) Sigmundsplatz. Pferdeschwemme byla vodní nádrž pro plavení koní. Její podoba z konce XVIII. stol., v úpravě architekta J. B. Fischera z Erlachu (také autora kašny Parnas na Zelném trhu v Brně) je zřejmá z pravé poloviny pohlednice. Koňské stáje v pozadí jsou kryty zdí s freskami ořů od F. A. Ebnera. Plastika koně vystupujícího z vodní plochy od M. B. Mandla odkazuje k Bucefalovi, koni Alexandra Velikého. Budova úplně vlevo je známé divadlo Grosses Festspielhaus. Dnes je náměstí pojmenováno podle dirigenta Herberta v. Karajana. Krásně zdobený portál tunelu nese dedikaci a portrét se znakem arcibiskupa Schrattenbacha. Nad znakem je latinský nápis „Te saxa loquutur“ („Kameny mluví o vás“). Po stranách portálu jsou vytesány dekorativní obelisky.

Bielitz (Bílsko/Bielsko) – železniční tunel

Bielsko je město nacházející se v původně rakouském Slezsku (resp. Těšínsku), při hranici s Haličí. Od roku 1945 náleží Polsku a od roku 1951 tvoří dvojměstí s Białou. Přes střed města je vedený železniční tunel dl. 268 m, postavený v letech 1876–1877 na odbočce Severní dráhy z Bielska do Żiwca. Jejím stavebníkem byl arcivévoda Albrecht. Dnes se jedná o trať polských železnic č. 139. I když je tunel stavěn jako dvoukolejný, jsou obě koleje instalovány pouze v jeho severní polovině. Výška tunelu je 6 m a nadloží činí vzhledem k vozovce ulice cca pouhých 1,5 m – obr. 2. Hluboké zářezy v obou předportálích představují velkou překážku pro současný rozvoj města.

V noci z 2. na 3. září 1939 byl tunel zavalen polskými ženisty, nicméně již po několika týdnech opět sloužil železničnímu provozu. Od 80. let XX. stol. je plánováno úplné zdvoukolejnění tunelu, a to včetně jeho elektrifikace [3].

Obr. 2 Bielitz (Bílsko/Bielsko). Zámecký bazar s tunelem. A.B.B. Kolorovaná fotografie. 1914 [sbírka autorů].
Převážnou část pohlednice zabírá Zámecká ulice se zámkem knížat Sułkowskich; v současnosti se jedná o objekt Historického muzea. Arkády zámecké rampy s krámky tehdejšího bazaru jsou dnes volné. V pravém dolním rohu pohlednice je jižní portál předmětného železničního tunelu. Zajímavost: na rubu poštou neprošlé pohlednice je válečné razítko: „Státní dráha-Nemocniční vlak č. 62. Akademický pomocný legion-Polní kolona-1914“.

Řím – tunel Umberta I.

Tunel Umberta I. (Traforo Umberto I) v Římě představuje důležitou spojnici Via Milano a Via del Traforo pod pahorkem Quirinale, nejsevernějším ze známých sedmi starověkého Říma. Později (1583) bylo na tomto kopci postaveno letní sídlo papežů. Palác s rozsáhlými zahradami byl od roku 1870 rezidencí italského krále a od roku 1946 slouží prezidentu republiky.

Práce na tunelu konečné délky 347,7 m, šířky 17 m a výšky 8,5 m, byly zahájeny v červnu 1900, prorážka horní části proběhla 15. 1. 1901. Tunel byl slavnostně otevřen 20. 10. 1902 a pojmenován po 2. králi sjednocené Itálie. Vnitřní obložení bylo původně provedeno z charakteristických bílých dlaždic; jejich malé zbytky se dochovaly až do současnosti. Tunel byl zpočátku určený pouze pro tramvaje (obr. 3), posléze po stranách přibyly chodníky. Dnes je provoz především automobilový (ve třech pruzích) a v menší míře i pěší.

Za 2. světové války, resp. bezprostředně po ní, se prostory tunelu staly dočasným útočištěm až pro 4500 osob, převážně uprchlíků. V roce 2007 prošel tunel rozsáhlou opravou [4, 5].

Obr. 3 Řím – tunel pod Quirinalem. Visto UfficioRevisioneStampa Terni. Kolorovaná fotografie. 1918 [sbírka autorů].
Na pohlednici je zobrazena úprava jihovýchodního portálu tunelu z roku 1905, se dvěma schodišti vedoucími na Via Picenza resp. k Via Quirinale.

Tramvajový tunel v Budapešti

Tramvajový tunel se nachází na pravém břehu Dunaje, v Budě, a to v bezprostředním západním předpolí známého „Řetězového mostu“ (Széchenyi Lánchíd). Jen zcela nedaleko od něj je vyhlášený (a v tomto seriálu rovněž představený) tunel pod Budínským hradem – Álagút. Nevelká stavba předmětného tramvajového tunelu trvala dlouhých 11 let – 1897 až 1906, s průjezdem první tramvaje v roce 1907 – obr. 4. Tunel byl budován jako hloubený a jeho přibližná délka činí jen 55 m.

V letech 2015–2016 byl objekt celkově zrekonstruován nákladem 884 mil. HUF. Nosné středové ocelové sloupy byly ponechány jen v polovině délky tunelu a současně byla upravena geometrie obou kolejí. Dnes tunelem projíždějí vozy tramvajových linek č. 19 a 41 [6, 7].

Obr. 4 Budapešť. Tunel elektrické dráhy u Řetězového mostu. 1668–1907 Divald Károly, Budapest. 1907 [sbírka autorů].
Na pohlednici je vidět jižní vstup do tunelu. V současnosti je vzhled okolí, stejně jako portálů docela změněný. Zde se nacházející budovy byly zničeny ke konci 2. světové války. Bezprostředně nad tunelem je dnes kruhový objezd na náměstí Clárk Ádám.

Spoleto – silniční tunel

Tunel se nachází pod hradem ve Spoletu – obr. 5. Převádí zde ve třech pruzích státní silnici SS3 (Strada Statale 3) pojmenovanou „Flaminia“, sledující stopu stejnojmenné staré římské silnice vedené z Říma na sever-severovýchod do jaderského přístavu Fano. Délka tohoto podzemního objektu činí 490 m a byl vyražen v 60. letech XX. stol. [8].

Obr. 5 Spoleto. Hrad a most s věží. Elle Gi Genova. 1963 [sbírka autorů].
V centru pohlednice je jižní portál silničního tunelu vedeného přes pahorek s pevností Albornoziana (Spoleto) přiléhající k východní části města. Opevnění nechal vystavět papež Innocent VI., a to v souvislosti s návratem papežů do Říma po sedmdesáti letech avignonského vyhnanství. V pravé části pohlednice je akvadukt ze 14. stol., spočívající pravděpodobně na římských základech.

Tunel Alexanderplatz v Berlíně

Silniční tunel pod jihovýchodním okrajem Alexandrova náměstí (Alexanderplatz) v samém srdci Berlína. Je známý rovněž jako Gruner Tunnel (tunel na Grunerově ulici) – obr. 6. Jedná se o krátký úsek federální silnice B1/B5 postavený jako součást socialistické rekonstrukce centra Berlína. Tunel byl realizován hloubením v letech 1967 až 1969, se slavnostním otevřením 26. 4. 1969. Jeho délka dosahuje 290 m.

V letech 2003–2004 byl objekt zásadně obnoven. Dopravní situace v místě je nicméně trvale velmi složitá – odhaduje se průjezd cca 50 tis. vozidel/den [9].

Obr. 6 Berlín, hlavní město NDR. Dům učitelů, Kongresová hala a Automobilový tunel pod Alexandrovým náměstím. Verlag Felix Setecki, 1054 Berlin. Foto: Lachmann. 1972 [sbírka autorů].
Na pohlednici je jihovýchodní portál tunelu. Pohlednice je výrazná architekturou, charakteristickou podle vzoru Moskvy pro socialistický urbanismus hlavního města DDR. Velmi nápadná je nízká intenzita dopravy v počátku 70. let XX. stol.

Sydney – Přístavní tunel

Silniční tunel přes přístav v Sydney čítá dvě dvoupruhové trouby – obr. 7. Byl realizován s cílem snížit vysoké dopravní zatížení na známém, v podstatě souběžném, mostu (Sydney Harbour Bridge) – obr. 8. Tunel má po délce tři výrazné konstrukční části. Jde o hloubené rampy (severní dlouhá 900 m a jižní dlouhá 400 m) a 960 m dlouhý centrální podmořský úsek; celková délka tunelu tedy činí 2260 m. Vlastní středová sekce, nacházející se v hloubce 25 m pod hladinou, sestává z osmi prefabrikovaných částí uložených do rýhy předem provedené v mořském dně. Jednotlivé díly byly postaveny v Port Kembla, cca 100 km od Sydney a na místo naplaveny. Tunel byl otevřený 30. 8. 1992. Celkové náklady na projekt jsou uváděny 554,25 mil. AUS $. V roce 2008 projelo tunelem cca 90 000 vozidel/den. Od roku 2009 se platí mýto, v závislosti na denní době 2,50 až 4 AUS $ [10].

Obr. 7 Tunel. Fotograf: Margareta Rush. © Sydney Harbour Tunnel Company Ltd. © Historic Commemorative View (02) 438 1181. 1992 [sbírka autorů].

Obr. 8 Přístavní tunel v Sydney. Podélný řez tunelem. © Historic Commemorative View (02) 438 1181. 1992 [sbírka autorů].
V levé části pohlednice je velmi dobře patrná silueta slavné sydneyské opery.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura

[1] Connecting Salzburg: Sigmundstor Tunnel [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <http://www.visit-salzburg.net/sights/neutor.htm>

[2] Sigmundstor (Salzburg) [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Sigmundstor_(Salzburg)>

[3] Tunel kolejowy w Bielsku-Białej [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <https://pl.wikipedia.org/wiki/Tunel_kolejowy_w_Bielsku-Bia%C5%82ej>

[4] Architettura in galleria: il Traforo Umberto I [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=it&u=http://www.specchioromano.it/fondamentali/Lespigolature/2003/SETTEMBRE/Architettura%2520in%2520galleria%2520-%2520%2520il%2520Traforo%2520Umberto%2520I.htm&prev=search>

[5] Traforo Umberto I (Tunnel "Umberto I") [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <http://rometour.org/traforo-umberto-i-tunnel-umberto-i.html>

[6] Villamosalagút a Lánchíd alatt [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <http://egykor.hu/budapest-i--kerulet/villamosalagut-a-lanchid-alatt/2563>

[7] Átépül a lánchídi villamosalagút [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <http://iho.hu/hir/atepul-a-lanchidi-villamosalagut-150314>

[8] Le gallerie di competenza della Provincia di Perugia sono le seguenti [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <http://www.provincia.perugia.it/guidetematiche/viabilitatrasporti/infrastruttura/gallerie>

[9] Grunerstraße (Berlin) [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Grunerstra%C3%9Fe_(Berlin)>

[10] Sydney Harbour Tunnel [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Sydney_Harbour_Tunnel>