Pohlednice 4/2014

Evropa – pohlednice s alpskými tunely

Kalendář:

• 17. 7. 1854 byla otevřena první horská trať vedoucí přes Alpy; ty byly poprvé překonány v Semmeringu.
• V srpnu 1867 byl zahájen provoz mezi Německem a Itálií přes Brener (když stavební práce byly započaty v roce 1864). Tato trať nemá vrcholový tunel.
• 17. 9. 1871 byla dána do provozu třetí transalpská dráha vedoucí přes Mont Cenis, mezi Itálií a Francií. Práce na vrcholovém tunelu dlouhém 12 847 m byla započata 1. 8. 1857.
• Počátkem roku 1882 byla zahájena doprava na Gotthardské dráze. Tím byly spojeny železnicí Švýcarsko s Itálií. Stavba trvala deset let.
• V srpnu roku 1898 byla zahájena stavba Simplonského tunelu. Tunel byl dán do provozu 1. 6. 1906 [1, 4, upraveno].

Semmering

Projektováním železniční trati přes Semmering byl v roce 1841 pověřen Carl Ritter von Ghega. Na stavbě se podílelo mezi lety 1848 a 1854 téměř 20 000 dělníků, z toho třetina žen. Při pracovních nehodách zde zahynulo 89 lidí, další stovky zemřely na následky různých nemocí. Jde o první horskou železnicí s normálním rozchodem. Nachází se zde 14 tunelů a 16 viaduktů, některé i dvoupatrové, dále 118 menších kamenných a 11 železných mostů. Celková délka tunelů činí 4,5 km. Nejdelší je starý vrcholový Semmering Tunnel dl. 1431 m a nový Semmering Tunnel dl. 1512 m. Nejkratší je Krausel Tunnel – pouze 14 m. V roce 1999 byla přidána na seznam „Světového dědictví UNESCO“ – obr. 1 a 2 [1, 2, 3, upraveno a doplněno].

Obr. 1 Semmering. Weizettel-Tunnel. 1915. P. Ledermann, Wien I. Fleischmarkt 20 [sbírka autorů].
Tunel se správně jmenuje Weizettelwand Tunnel, a to podle názvu skalního útvaru, který překonává. Vlastní tunel sestává ze 3 tunelových úseků a 2 galerií, s úhrnnou délkou 688 m. Nachází se na trati Wien Südbahnhof – Spielfeld-Straß a je dvoukolejný. Na pohlednici je vyobrazen jeho dodnes neobezděný západní portál. O zřízení tohoto tunelu bylo rozhodnuto po neštěstí, při kterém zahynulo 14 dělníků při skalním zřícením na trať vedenou v odřezu předmětné stěny.

Obr. 2 Semmering. Weizettelwandtunnel s hotelem Jižní dráhy (v nadmořské výšce 1 000 m) 1918-19 Kunstverlag S. Frank, Graz [sbírka autorů].
Pohlednice byla vytvořena podle nepříliš zdařilé malířské manýry. Vyobrazen je severní (zděný) portál tunelu.

Gotthard

Gotthardský vrcholový železniční tunel je veden z Göschenen (sever kanton Uri) do Airolo (jih kanton Ticino). Tunel je dvoukolejný, jeho délka se udává nejčastěji 14 984 m (14 982 m raženo). Stavba trvala přes 9 let, provoz byl zahájen 1. 1. 1882. Stavba byla realizována ve velmi obtížné geologii a ve svízelných finančních poměrech. Během výstavby zahynulo asi 200 pracovníků (přesné číslo není známé), další úmrtí byla způsobena epidemií úplavice. Dne 28. 7. 1875 za vzpoury dělníků, potlačené švýcarskou armádou, byli zabiti 4 a zraněno 13 lidí. Budoucnost tohoto vrcholového tunelu po otevření nového Gotthardského bázového tunelu v roce 2017 je nejistá – obr. 3 a 4 [4, 5, upraveno].

Gotthardský silniční tunel směřuje prakticky v úrovni slavného železničního vrcholového tunelu z Göschenen (sever) do Airolo (jih); na rozdíl od něj je však trasován půdorysně v oblouku, vyklenutém k západu. Je proto delší – měří celkem 16 918 m (z toho ražených 16.322 m). Stavba byla zahájena 5. 5. 1970 a 5. 9. 1980 byl tunel otevřen běžnému provozu. Původně byl zamýšlen oddělený tubus pro každý jízdní směr. Dokončen byl však jen jeden obousměrný tunel, podél kterého vede úniková cesta. Dne 24. 10. 2001, po srážce dvou kamionů, zahynulo při požáru 11 lidí. V důsledku nehod je doprava podmíněna přikázanou vzdáleností 150 m mezi jednotlivými projíždějícími vozidly. U každého ústí tunelu je ve dne v noci připraven tým čtyř profesionálních hasičů. V roce 2012 rozhodla švýcarská vláda dostavět druhou troubu s předpokladem otevření nejdříve v roce 2027 – obr. 5 [4, 6, upraveno].

Schöllenenská dráha je jednou z krátkých švýcarských ozubnicových železnic (kanton Uri). Je spojkou mezi tratěmi Furka Oberalp Bahn z městečka Andermatt do Göschenen, s přestupem na železnici SBB. Trať s rozchodem 1000 mm, s použitím Abtovy ozubnice a max. sklonem 179 ‰ byla dokončena za aktivní účasti švýcarské armády a otevřena v roce 1917. Pro ochranu tratě před sněhem je téměř celá vedena sněhovými galeriemi. Je elektrifikována na střídavé napětí 11,5 kV – obr. 4 [7].

Obr. 3 St. Gotthard – Tunel u Goeschenen. ?? Wanderer-Serie No. 7/5. St. Gotthardbahn [sbírka autorů].
Dynamicky působící pohlednice s parní lokomotivou vyjíždějící ze severního portálu tunelu byla vytvořena podle kresby. Stáří pohlednice lze odhadnout na konec IX. či počátek XX. stol.

Obr. 4 Göschenen. Gotthardská a Schöllenenská dráha. Okolo roku 1920 a 5081 Edition Photoglob, Zürich [sbírka autorů].
Fotopohlednice ukazuje značnou koncentraci komunikací a především železničních tratí v Göschenen. Vlevo se nachází portál vrcholového Gotthardského tunelu, vpravo nástupiště Schöllenenské dráhy s portálem úvodního tunelu/galerie.

Obr. 5 St. Gotthard – Silniční tunel. Göschenen, Airolo, velín, silniční tunel. Po roce 1980. Rud. Suter AG, 8942 Oberrieden – Zürich, Nr. 1974 [sbírka autorů].
Moderní typ fotopohlednice se 4 sektory: Pohled na krajinu v okolí severního a jižního portálu tunelu. Velín se znakem kantonu Uri (severní portál). Znak kantonu Ticino a vnitřní část jižního portálu. Patrná je mimořádná koncentrace dopravních staveb, a to především na severu (v Göschenen). Jižní vyústění tunelu zde bohužel nezobrazuje předportálový krakorec ve tvaru charakteristických „vlaštovek“.

Simplonský tunel

Z levnější varianty kratšího vrcholového tunelu (s budováním ramp) a dražší varianty bázového tunelu byla zvolena varianta druhá. Staviteli tunelu byli Hermann Häustler a Hugo von Kager. Dne 22. 11. 1898 bylo zahájeno ražení na severní (švýcarské) straně, 21. 12. téhož roku pak na straně jižní (italské). Na jižní straně, kromě mohutných pramenů studené a teplé vody, komplikoval stavbu i mimořádný tlak nadloží. Projekt již v této době předpokládal, s ohledem na bezpečnost, stavbu dvou paralelních tunelů. V první etapě byl proražen pouze jeden tunel, otevřený k 1. 6. 1906, za účasti italského krále Viktora Emanuela III. a prezidenta švýcarské Národní rady Ludwiga Forrera. Druhý tunel byl dokončen v roce 1922. Oba tunely prošly v letech 1985–2003 rozsáhlými úpravami – obr. 6 [4, 8, upraveno].

Obr. 6 Památka na slavnostní otevření tunelu Simplon 28.–31. května 1906. Započat 1. srpna 1898. Položení základního kamene 4. prosince 1898. Prorážka 23. února 1905. Dokončení stavby 23. února 1906. 1906. Dr. Trenkler Co., Leipzig Bob. 274 [sbírka autorů].
Krásná složená pohlednice na podkladním rastru horniny. Zobrazuje postupně: Italský král Viktor Emanuel III. Symbol/postava mýtické Helvétie. Nádraží v Brigu (Švýcarsko). Severní portál Tunelu Simplon I u Brigu (v údolí Rhône). Nádražní budova v Milánu (Itálie).

Tauernská dráha

Tauernbahn označuje železniční trať mezi Schwarzach – St. Veit ve spolkové zemi Salzburg a Spittal a. d. Drau v Korutanech. Jde o klasickou horskou dráhu, překonávající hřeben Vysokých Taur na délce 79 km, s maximálním stoupáním 25 ‰ a vrcholovým tunelem dlouhým (nyní) 8370 m. Stavba zahájila roku 1901 a v roce 1909 bylo dosaženo cíle – spojení s jadranskými přístavy s napojením na Karawankenbahn do Terstu. Elektrifikace proběhla v letech 1933–1935. Od roku 1969 byly postupně a rozsáhle rekonstruovány sekce této železnice pro provoz na dvou kolejích, vyšší dopravní zatížení i vyšší traťovou rychlost, a to včetně zřízení několika zcela nových úseků – obr 7 a 8 [2, 9, upraveno].

Obr. 7 Tauerntunnel (8520 m dlouhý). Severní portál. 1914. Ferd. V. Kleinmayr, Klagenfurt. Nr. 626/2 [sbírka autorů].
Vrcholový a současně nejdelší tunel dráhy se nachází na traťovém úseku Schwarzach – St. Veit – Vilach Hbf. Je dvoukolejný a dnes je, vzhledem k úpravám trati, oproti údaji na pohlednici o něco kratší – měří 8371 m. Kolorovaná fotografie zobrazuje nyní již snesený severní portál s dedikací císaři Františku Josefovi I. Za pozornost stojí, že pohlednice byla odeslána do Prahy pouhých 14 dnů před zahájením 1. světové války.

Obr. 8 Tauernská dráha. Falkensteiner tunel se zříceninou Horního Falkensteinu. 1910-11. 750-9 Kunstverlag S. Frank, Graz [sbírka autorů].
Kolorovaná fotografie zachycuje část dráhy, která byla opuštěna během modernizace původního traťového úseku Schwarzach – St. Veit – Vilach Hbf. Jednokolejný tunel délky pouhých 67 m byl uzavřen 13. 7. 1974. Na pohlednici je zachycen jeho západní portál s malebným nádražíčkem.

Tunel Mont Blanc

Dálniční tunel pod horou Mont Blanc v Alpách spojuje Chamonix v Haute-Savoie ve Francii a Courmayeur ve Valle d'Aosta v Itálii. Leží na evropské trase E25 a Itálie přes něj realizuje až 1/3 své nákladní silniční dopravy do severní Evropy. Dne 30. 5. 1959 byly oficiálně zahájeny razičské práce, 4. 8. 1962 byl tunel proražen a 16. 7. 1965 slavnostně otevřen prezidenty Francie (Charles de Gaulle) a Itálie (Giuseppe Saragat). Tunel je dlouhý 11,611 km, je jednotroubový, obousměrný. Až do roku 1978 byl zdaleka nejdelším silničním tunelem světa; nyní je 5. nejdelším. Dne 24. 3. 1999 došlo v tunelu k požáru nákladního kamionu, při kterém zahynulo 39 osob. Tunel byl tři roky uzavřen, došlo k rozsáhlé rekonstrukci a zásadní reorganizaci záchranných složek. Plány na rozšíření o 2. tunelovou troubu dlouhodobě narážejí na nedostatek financí a odpor místních obyvatel. – obr. 9 a 10 [10, upraveno].

Obr. 9 Tunel Mont Blanc. 502 – CHAMONIX – MONT BLANC. Tunel Mont Blanc. Propojení Chamonix – Mont Blanc (Francie) na Entrèves-Courmayeur (Itálie). Nejdelší tunel na světě. Délka tunelu: 11 km, 600. Šířka: 2 pruhy 3 m, 50. Výška klenby: 6 m. Doprava řízena radary. Vstupní plocha a portál na straně Francie. Pohled na Chamonix a La Flégère. 2. polovina 60. let XX. stol. (67) Compagnie des Arts Photoméchaniques. 44, rue Letellier, Paris-15 [sbírka autorů].
Severní portál. Dvoujazyčné pojmenování tunelu s francouzskou a italskou trikolórou.

Obr. 10 Tunel Mont Blanc, 16.432 CHAMONIX-Mt_BLANC (Hte Savoie) NEJDELŠÍ SILNIČNÍ TUNEL NA SVĚTĚ POD NEJVYŠŠÍ HOROU EVROPY. Celková délka: 11 km. 600. Nadmořská výška na straně Francie: 1274 metrů. Nadmořská výška na straně Itálie: 1381 metrů. 2. polovina 60. let XX. stol. Societé Editions de France 2, rue Clapier, Marseille [sbírka autorů].
Složená pohlednice. V 1. poli je původní portál na italské straně (rekonstrukcí byl změněn). V 2. poli vyjíždějí vozidla z tunelu na francouzské straně. Ve 3. a 4. poli je vidět prostor pod zastřešením resp. charakteristické zastřešení portálu francouzského vjezdu.

Lötschberg – bázový tunel

Nový železniční bázový tunel na 2. Alpské železniční transversále. Stavba bázového tunelu byla zahájena 5. 7. 1999, prorážka (1 tubusu) 28. 4. 2005 a uvedení do provozu 9. 12. 2007. Délka se udává 34,577 km (často jen 34,6 km). Dnes jde o 3. nejdelší tunel světa. Je dvoutroubový, po jedné koleji, kompletní je však jen východní tubus. Západní je vyražen ze 3/4 a jen částečně vybaven kolejemi a je 21 km dlouhý. Důvodem omezení byla finanční situace při zahájení stavby Gotthardského bázového tunelu. Celková délka všech částí tunelu (traťové tunely, multifunkční zastávka, tunelové propojky, přístupové a únikové tunely etc.) se udává 91,8 km – obr. 11 a 12 [11, upraveno].

Obr. 11 NEAT Lötschberský bázový tunel. 2007. BLS AG [sbírka autorů].
Krásné moderní portály vyúsťující na jižní straně Lötschberského masívu u Raronu na most přes řeku Rhônu. Ze zobrazeného úhlu pohledu se jeví konstrukce až kubisticky.

Obr. 12 NEAT Lötschberský bázový tunel. 2007. BLS AG [sbírka autorů].
Moderní fotopohlednice potvrzující, že i prostý pohled do prostoru železničního tunelu může působit velmi dynamicky.

Martinswand tunel

Martinswand – Tunnel 2 (v síti ÖBB se nacházejí 2 tunely stejného názvu) se nachází na Karwendelské (dráze nazývané též Mittenwaldská). Ta spojuje Innsbruck (Tiroly, A) s Mittenwald a Ga-Pa (Bavorsko, D). Byla postavena Josefem Riehlem a Wilhelmem Carlem von Dodererem jako elektrická lokální dráha v letech 1910–1912. Martinswand – Tunnel 2 překonává výraznou vápencovou stěnu stejného jména, výšky cca 1 200 nad řekou Inn. Podle legendy do této stěny vystoupil roku 1484 při lovu kamzíků císař Maxmilián I., nemohl najít cestu dolů a dočasné útočiště nalezl v polojeskyni v Z části stěny, která dodnes nese jeho jméno. Ze stěny jej měl vysvobodit anděl, který na sebe vzal podobu selského chlapce… Stěna je významnou turistickou a lezeckou dominantou – obr. 13 [2, 12, upraveno].

Obr. 13 Karwendelská dráha, Martinova stěna. 1920? F 4053. Karl Redlich, Innsbruck, Meranestr. 6 [sbírka autorů].
Kolorovaná fotografie. Jihovýchodní portál tunelu Martinswand – 2 se zděnou, charakteristicky stupňovitou portálovou deskou. Tunel je jednokolejný, dlouhý 1810,23 m. Nachází se na traťovém úseku Innsbruck Westbf – Scharnitz. Dominantou pohlednice je mohutná vápencová stěna. Vlevo je řeka Inn a její údolí.

Příspěvek prezentuje jen zlomek existujících pohlednic s tunely v Alpách. Uvedeny jsou jen ty nejznámější či nejzajímavější ze sbírky autorů článku. Potěšitelné je bezesporu také to, že pohlednice s tunely jsou vydávány i v současnosti a stále nacházejí své příznivce.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc., Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.

Literatura

[1]   PACOVSKÝ, J. Lidé, vlaky, koleje. 1. vyd. Praha: Panorama, 1982, 216 s.

[2]   Rakouské železniční tunely [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://de.wikipedia.org/wiki/Liste_von_Tunneln_in_%C3%96sterreich>

[3]   Horská dráha Semmering [online]. 2014 [cit. 2014-07-29]. Dostupné na internetu <http://cs.advisor.travel/poi/Horska-draha-Semmering-3187>

[4]   KOVÁRI, K., FECHTIG, R. Historical Tunnels in the Swiss Alps. 1. vyd. Zürich: Gesellschaft für Ingenieurbaukunst, 2000, 128 s.

[5]   Gotthardský železniční tunel [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Gotthard_Tunnel>

[6]   Gotthardský silniční tunel [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Gotthard_Road_Tunnel>

[7]   Schöllenenská dráha [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://cs.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%B6llenenbahn>

[8]   Simplonský tunel [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://cs.wikipedia.org/wiki/Simplonsk%C3%BD_tunel>

[9]   Tauernská dráha [online]. 2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Tauern_Railway>

[10] Tunel Mont Blanc [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://cs.wikipedia.org/wiki/Montblanck%C3%BD_tunel>

[11] Tunel Lötschberg [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%B6tschbergsk%C3%BD_%C3%BApatn%C3%AD_tunel>

[12] Tunel Martinswand 2 [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné na internetu <http://de.wikipedia.org/wiki/Martinswand>