Pohlednice 3/2026

POHLEDNICE S TUNELY NA TAURSKÉ ŽELEZNICI

Za jednu z kolébek tunelářství jsou právem považovány alpské země – Rakousko, Švýcarsko, Itálie… Důvod je jednoduchý – železnice vedená do hor musela překonávat velké přírodní překážky, a to bylo možné jen pomocí mostů a tunelů. Profesní pozici tunelářů českých a slovenských přitom byly přirozeně blízké především rakouské země, se kterými je spojovala dlouhá existence ve společném soustátí. A právě u jižních sousedů České republiky je již přes 100 let provozována jedna z pozoruhodných horských železnic – Taurská dráha. Dvě pohlednice s jejími tunely byly představeny již před dlouhými 12 lety v časopisu TUNEL 4/2014. Aktuální pokračování „seriálu“ nyní přináší dalších osm pohlednic s tunely na této dráze. Jejich význam nespočívá pouze v historické hodnotě, ale rovněž v tom, že zachycují tunely v době krátce po jejich výstavbě a v provozu. K historii prezentované železnice náleží přídavek interesantní velké medaile vydané u příležitosti proražení Taurského vrcholového tunelu.

Vysoké Taury (Hohe Tauern) představují geografickou osu Východních Alp s cca 120 km dlouhým hlavním hřebenem, vysokým téměř 3 800 m n. m. Větší část pohoří se nachází v Rakousku a vedle Ötztalských Alp zde leží také nejvyšší rakouské hory [1]. Horský masív překonává severojižně jedna z nejdůležitějších, nejzajímavějších a nejmalebnějších horských železnic v Evropě – 79 km dlouhá Taurská dráha (Tauernbahn). Spojuje Schwarzach-St. Veit v Salzbursku se Spittal an der Drau v Korutanech. Význam má rovněž regionální a vedle toho zajišťuje turistickou dopravu do údolí Gastein. Řadí se k nejvyšším evropským tratím normálního rozchodu; v samotném Rakousku je třetí nejvyšší.

Rakousko-Uhersko dlouho postrádalo po otevření Suezského průplavu (1869) spojení svého hlavního přístavu Terstu s Vídní a s doly a železárnami na severu monarchie. Až v roce 1901 bylo rozhodnuto postavit tzv. Nové alpské dráhy (Neue Alpenbahnen). Šlo o Karavanskou dráhu (Karawanken Bahn) z Villachu do Jesenice, pokračující do Terstu přes Julské Alpy Bohinjskou dráhou (Wocheiner Bahn) a o železniční trať z Linze přes Pyhrnský průsmyk k železničnímu uzlu Selzthal. Ale patrně nejdůležitější z těchto Nových drah byla Taurská železnice, představující státní alternativu k soukromé dráze Semmeringské.

Taurská dráha překonává na severní straně převýšení 636 m, na jihu 682 m. Nejvyšší bod trati (1226 m n. m.) je v Taurském tunelu (po otevření: 8 550 m, od r. 2004: 8371 m). Vedle tohoto vrcholového provozovala železnice původně dalších 17 tunelů, které měly v době jejího zahájení celkovou délku 6408 m. Vrcholový tunel byl postavený jako dvoukolejný, což v době výstavby nebylo zdaleka samozřejmé, přilehlé úseky na severu a jihu zůstaly jednokolejné. Na Taurském vrcholovém tunelu byly práce zahájené v roce 1901, na Severní rampě ze Schwarzach-St. Veit v roce 1902. První úsek trati ke stanici Bad Gastein byl otevřený 20. 9. 1905, jižní nájezd do Spittal an der Drau byl budovaný od roku 1906. Dokončenou trať slavnostně otevřel císař František Josef I. dne 5. 7. 1909 [2].

Mezi lety 1933–35 byla Taurská dráha elektrifikována. Od roku 1969 bylo zahájeno, po téměř 40 letech přípravy, zdvoukolejňování jednotlivých úseků. Byly s tím zřízeny zcela nové pasáže trati, viadukty a tunely. Trasa byla upravována tak, aby bylo možné, vedle dopravní zátěže, také zvýšit rychlost až na 130 km/hod. Úpravy proběhly za plného provozu v pěti fázích a přišly na cca 0,5 mld. €. Části vyřazeného železničního tělesa mezi Mallnitz a Obervellach byly přitom upraveny na turistickou stezku. Dnes je na trati (vedle původního vrcholového Taurského) sice již jen 12 tunelů, jejich celková délka však vzrostla na 9972 m; z nich dominuje na jižní rampě Nový Kaponig (dl. 5096 m).

Taurský tunel

Dvojkolejný vrcholový tunel Taurské železnice se nachází mezi stanicemi Böckstein v Salzburgsku (sever, 1172,80 m n. m. – obr. 1) a Mallnitz v Korutanech (jih, 1219,00 m n. m. – obr. 2 a 3). Prochází přímo pod hřebenem Vysokých Taur (2790 m n. m.). Stavbu tunelu, původně dlouhého 8 550,60 m, realizovala moderní rakouskou metodou firma Brüder Redlich & Berger. Zahájeno bylo na severu 6. 7. 1901, prorážka připadla na 21. 7. 1907, dokončení tunelu 23. 1. 1909, lokomotivy projížděly od 26. 2 1909. Roku 2004 byly ve vrcholovém tunelu završeny několik let trvající práce pro zvýšení bezpečnosti provozu. Severní úsek u Böcksteinu byl částečně napřímený, což tunel zkrátilo o 179 m na dnešních 8371 m. Starý portál byl opraven a zachován při nové trase jako technický památník železničního inženýrství. Další fáze rekonstrukce, již v úplné uzavírce od 18. 11. 2024 do 13. 7. 2025, se týkaly nejen tunelové klenby (29. 12. 2024 se jí u severního portálu zřítilo cca 15 m), ale také
 

Zajímavosti:

• Prakticky totožné původní portály nesly na římse nápis: „FRANCISCO JOSEPHO I. IMP. MCMIX“ (FJI. CÍSAŘ 1909) – obr. 1 a 2. Nad nápisem je rakouská císařská koruna podložená vavřínovou ratolestí.
• K příležitosti prorážky Taurského tunelu 21. 7. 1907 byla zhotovena velká medaile – obr. 4.
• Již od roku 1920 jsou speciálními vozy tunelem přepravovány automobily, motocykly a jízdní kola. Průjezd trvá cca 12 minut.
• Na stanicích dráhy Mallnitz-Obervellach a Böckstein jsou připraveny zvláštní záchranné vlaky k zásahu v případě mimořádných událostí v tunelech či na trati.
• Za neobvyklost obecní heraldiky lze považovat stylizovaný portál tunelu ve znaku obce Mallnitz na jižním vstupu [1, 2, 3, 4].

Pozn.: Délka Taurského vrcholového tunelu je v popisech pohlednic na obr. 1 a 2 dána hodnotou 8520 m, když obvykle se uvádí 8550 m. Rozdíl může být způsobený tím, že v rakousko-uherských železničních statistikách se někdy rozlišovala:

• Baulänge (stavební délka);
• Länge zwischen den Portalen (délka mezi portály);
• Nutzlänge (provozní délka).

Obr. 1 Tauerntunnel (8520 m lang). Nordportal. [Taurský tunel (dlouhý 8520 m). Severní portál.] Kolorovaná fotografie. Ferd. V. Kleinmayr, Klagenfurt. Nr. 626/2. 1914 [sbírka autorů].

Obr. 2 Tauerntunnel (8520 m lang). Südportal. [Taurský tunel (dlouhý 8520 m). Jižní portál.] Kolorovaná fotografie. Ferd. V. Kleinmayr, Klagenfurt. Nr. 611/12. 1913 [sbírka autorů].

Obr. 3 Tauernbahn – Tauerntunnel (8550 m lg.) bei Mallnitz (1185 m). [Taurská dráha – Taurský tunel (dlouhý 8550 m) u Mallnitz (1185 m n. m.)]. Stengel & Co., G.m.b.H., Dresden. 1911 [sbírka autorů]. 
Pohlednice byla 16. 7. 1924 odeslána do Prahy-Bubenče p. MUDr. Josefu Poláčkovi.

Obr. 4 Pamětní medaile vydaná u příležitosti proražení Taurského vrcholového tunelu. Bronz, Ø 100 mm, 258 g [soukromá sbírka]. 
Avers:    Múza, v levé ruce má kružítko, v pravé snítku vavřínu. V pozadí scéna setkání razičů, na počvě datum prorážky: 21. JULI 1907. Opis: DURCHSCHLAG DES TAUERN-TUNNELS (PRORÁŽKA TAURSKÉHO TUNELU). Signatura E. Hellmer (pozn.: Edmund Ritter von Hellmer, *1850 Vídeň –†1935 Vídeň, rakouský sochař ve stylech historismu a secese [6]).
Revers:  Nápis: ZUR / ERINNERUNG AN / DEN DURCHSCHLAG / DES TAUERN TUNNELS / JULI 1907 / K K EISENBAHNBAUDIREKTION / BAUUNTERNEHMUNG BRÜDER / REDLICH u. BERGER. (NA PAMÁTKU PRORAŽENÍ TAURSKÉHO TUNELU / ČERVENEC 1907 / C K ŘEDITELSTVÍ ŽELEZNIČNÍ VÝSTAVBY / STAVEBNÍ FIRMA BRATŘI / REDLICHOVÉ a BERGER).

Horní tunel Kaponig

Stavba Horního tunelu Kaponig, dlouhého 236,05 m, byla na jižní větvi dráhy dokončená 18. 2. 1908. Událost byla slavně oznámená padesáti odstřely dynamitu. Po devadesáti letech existence byl tunel v roce 1999 vyřazený z provozu, spolu s přilehlým, 95 m dlouhým, viaduktem Laskitzer. Na obr. 5 je západní portál tunelu směrem od bývalé stanice Kaponig. Dnes je vlevo od něj výstup únikové štoly Nového tunelu Kaponig, který je s 5096 m v současnosti druhým nejdelším tunelem celé Taurské dráhy.

Na obr. 6 je východní portál Horního tunelu Kaponig, a to od bývalé stanice Penk. Hlavním motivem pohlednice je viadukt Kaponiggraben (dl. 105 m). Ten byl vyřazený z provozu rovněž roku 1999. (Pozn.: Dnes je pro lokalitu používán název Kaponig místo starší formy Kapponig) [5].

Obr. 5 Tauernbahn. Laskitzer-Viadukt mit oberem Kapponigtunnel. [Taurská dráha. Viadukt Laskitzer s Horním tunelem Kaponig]. Kolorovaná fotografie. Purger & Co., München – Photochromiekarte. No. 9663. Po 1918 [sbírka autorů].

Obr. 6 Tauerbahn – Kapponig-Viadukt [Taurská dráha – Viadukt Kaponig]. Kolorovaná fotografie. Purger & Co. München. Photochromierkarte. No. 9664. 1919 [sbírka autorů].

Tunel Zwenberg

Na obr. 7 je severní portál tunelu Zwenberg při pohledu od bývalé stanice Kaponig. Tunel byl dlouhý 391 m a stejně jako viadukt Pfaffenberg-Zwenberg (v původní délce 149 m) je od roku 1971 vyřazený z provozu [5].

Obr. 7 Tauernbahn. Pfaffenberg-Zwenberg-Viadukt (Kärnten). [Taurská dráha. Viadukt Pfaffenberg-Zwenberg (Korutany).] Kolorovaná fotografie. Purger & Co., München. Photochrom II. No. 9667. Okolo 1920. [sbírka autorů] [7].

Tunel Falkenstein

Dnes částečná zřícenina hradu Falkenstein náleží k nejstarším stavbám tohoto typu v Korutanech. Hrad je písemně připomínaný již k roku 1164. Taurská železnice procházela přímo pod hradní výspou jednokolejným tunelem dlouhým 67 m. Provoz tohoto tunelu byl ukončený 13. 7. 1974. Na obr. 8 je jeho západní portál s malebným nádražíčkem. Obr. 9 zobrazuje skálu s hradem a východním portálem tunelu. V pozadí snímku se rýsuje horská skupina Kreuzeck [5].

Obr. 8 Tauernbahn: Ober- und Unterfalkenstein. [Taurská dráha: Horní a Dolní Falkenstein.]  Kolorovaná fotografie. Verlag Caspar & Poltnig, Vaillach. P 123. 1910 [sbírka autorů].

Obr. 9 Von der Tauernbahn. Ruine Ober-Falkenstein mit der Kreuzeckgruppe. [Z Taurské dráhy. Zřícenina Horního Falkensteinu se skupinou Kreuzeck.] Kolorovaná fotografie. Verlag Gutenberghaus Klagenfurt. No. 1366. 1910 [sbírka autorů].
Stejně jako na obr. 8 je vedle hradní zříceniny zřetelně vidět zachovaná kaple sv. Jana.

Horní tunel Litzldorf

Na obr. 10 je jihovýchodní portál Horního Litzldorfského tunelu, od bývalé stanice Kolbnitz. Tunel, dlouhý 84,00 m, byl v roce 1984 vyřazený z provozu, stejně jako stejnojmenný 82 m dlouhý viadukt Litzldorf [5].

Obr. 10 Tauernbahn. Litzldorf-Viadukt. [Taurská dráha. Viadukt Litzldorf.] Aufnahme und Verlag Franz Knollmüller, Graz. Nr. 759/9. 1926 [sbírka autorů].

doc. Ing. VLADISLAV HORÁK, CSc.,
Ing. VLASTIMIL HORÁK,
Ing. MILAN MAJER

Literatura a podklady:

[1]       Hohe Tauern [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < Hohe Tauern - Wikipedia, voľná encyklopédia >
[2]       Tauern Railway [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < https://en.wikipedia.org/wiki/Tauern_Railway >
[3]       Eisenbahn-Tunnel in Österreich [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < http://www.eisenbahntunnel.at >
[4]       List of tunnels in Austria [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_tunnels_in_Austria >
[5]       Strecke 222 01, Schwarzach-St. Veit - Villach Hbf (Tauernbahn) [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < https://www.eisenbahntunnel.at/inhalt/tunnelportale/22201.html >
[6]       Edmund von Hellmer [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < https://en.wikipedia.org/wiki/Edmund_von_Hellmer >
[7]       Burg Falkenstein (Obervellach) [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné na internetu: < https://de.wikipedia.org/wiki/Burg_Falkenstein_(Obervellach) >