Pohlednice 3/2024

POHLEDNICE S TUNELY U GARDSKÉHO A ISEJSKÉHO JEZERA

Itálie patří tradičně mezi tunelářské velmoci. Právě odsud přišli stavitelé železničních tunelů do Čech, a proto bylo první pojmenování pro tuneláře v našich zemích převzato z italštiny – baraba. Důvodů, proč je Itálie v tunelovém stavitelství tak významná, je řada a jsou prosté. Vedle jejího historického vývoje a všeobecně vysoké technicko-ekonomické úrovně je to tím, že země sama má velmi složitý reliéf území a také od zbytku Evropy je oddělená řetězem hor. Italům tak pro vytvoření efektivního dopravního systému nezbylo než stavět tunely (a také mosty)…

A kolik že je v Itálii tunelů? Velmi, velmi mnoho. Jen délka všech italských silničních tunelů je okolo 2 600 km. Z toho přes 50 % se nachází na severu země [1]. V roce 2018 bylo v Itálii provozováno 9 719 silničních tunelů [2]. Pro ilustraci je na obr. 1 tento úctyhodný počet rozepsaný pro jednotlivé délkové kategorie. Následující díl seriálu je i proto věnovaný pohlednicím od Gardského a Isejského jezera na severu Itálie, s interesantní ukázkou silničního a tunelového stavitelství.

Obr. 1 Počty italských silničních tunelů podle jejich délky. Stav odpovídá roku 2018. Krátkých tunelů je přirozeně nejvíce [2]

Silniční tunely u Gardského jezera

Gardské jezero (Lago di Garda nebo také Lago di Benaco) je největší v Itálii. Dělí se o ně tři regiony: Tridentsko-Horní Adiže, Benátsko a Lombardie. Geologicky pochází z poslední doby ledové a je dílem Adižského ledovce (Etschgletscher). Úzká a dlouhá severní část jezera připomíná fjord obklopený až 2 000 m vysokými horami, jižní část je širší a tvoří ji morénové relikty. Jezero leží 65 m n. m., má plochu 369,98 km², je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km, s maximální hloubkou 346 m. Největší města na březích jsou Desenzano del Garda, Riva del Garda, Peschiera del Garda a Salò.

Dnes vedou podél jezera dvě pobřežní silnice, často označované za „nejkrásnější“ na světě. Při západním (lombardském) břehu je to Gardesana Occidentale a po východním (benátském) Gardesana Orientale. Obě jsou dokladem mimořádného umu severoitalských stavitelů. Nachází se zde desítky tunelů a mostů, mnohá odpočívadla a vyhlídky, a dokonce křižovatky v tunelech. Půvabů silnice využil i filmový průmysl – mezi Gargnanem a Riva del Garda byly např. 2008 natočeny úvodní kaskadérské sekvence filmu James Bond 007: Quantum of Solace [3].

V letech 1848 až 1851 (s otevřením 3. 1. 1851) byla do masívu Monte Oro západně nad Lago di Garda vylámaná úzká, 33 km dlouhá Strada del Ponale (Ponalská cesta, podle říčky Ponale), dnes obvykle nazývaná „stará“. Spojila město Riva del Garda s vesničkou Pregasina v údolí jezera Ledro o 600 m výše. Již počáteční prudké stoupání si vynutilo několik krátkých tunelů (obr. 2). Další tunely přibyly během Velké války, kdy silnici ve frontovém pásmu spravovalo ženijní vojsko. Mezi lety 1981 až 1992 byla tato komunikace, jako již hrubě nevyhovující, uzavřena a náhrada je nyní vedena převážně tunelem. Znovu zprovoznění této „staré cesty“ si však v roce 2004 vynutila petice s více než 10 tisíci podpisy a v současnosti jde o jeden z nejoblíbenějších evropských trailů (viz také obr. 7 a 8) [4].

Obr. 2 Cesta do Ponale 1. tunel. Riva. Stengel & Co., Dresden u. Berlin. Okolo 1905 [sbírka autorů]. Úvodní partie „staré“ Ponalské cesty. Výhled z tunelu východním směrem na Lago di Garda.

Nejznámější silnicí u Lago di Garda je Strada Statale 45bis Gardesana Occidentale podél západního břehu jezera. Stavba ze Salò do Riva del Garda, nahrazující historické spojení (obr. 3), byla zahájená v únoru 1928 a přes obtížné terénní podmínky připadlo otevření již na 18. 10. 1931. Přírodní překážky a hektický postup prací si však vyžádaly dvanáct lidských životů. Původně se zde nacházelo přes 70 tunelů a galerií; v některých se v letech 1943–45 vyráběly zbraně a letecké motory (tzv. akce Condor) [5]. Ale až boom cestovního ruchu v 50. letech XX. století proměnil silnici v onu „cestu snů“. Při úpravách trasy i vozovky byly některé krátké tunely spojované do delších. Řada úseků opuštěných během rekonstrukcí nicméně zůstala zachovaná a dnes tak může sloužit turistickému průmyslu.

Nyní je zde podle mapy [6] na 33 provozovaných tunelů a galerií, celkové délky téměř 11 km (obr. 4 až 8). Nejdelší z nich jsou zhruba kilometrové – Casagranda, Orione, dei Titani, Tremosine, Raineli a d´Acli. Naopak k nejkratším patří skalní brány Tritone, Eolo, di Ebe, di Egeria a di Afrodite. Pozoruhodné je, že tunely a galerie jsou pojmenované podle antických postav. Gardesana Occidentale je uzavřená pro kamiony s přívěsy nebo s hmotností nad 24 t, stejně tak jako pro vozidla výšky nad 3,5 m.

Po východním břehu, mezi městy Castel d´Ario a Arco, se vine 101,3 km dlouhá Strada Statale 249 Gardesana Orientale. Ve 20. letech XX. stol. ji postavil inženýr Gualtiero Adam; otevřená byla v roce 1926. Podle mapy [6] se na ní nachází sedm provozovaných tunelů a galerií, sumární délky cca 2,2 km. Nejdelší (Galleria Regina) má přes 1 km, nejkratší je tunel Valmarsa s necelými 20 m.

Obr. 3 Galerie na silnici (z) Tremosine. Kolorovaná fotografie. Fot. G. Negri – Gargnano. 1914 [sbírka autorů].
Jde o dávnou cestu po západním břehu Lago di Garda, u Tremosine. Původní úzký tunel kombinovaný s galerií byl nahrazený ve 30. letech XX. stol. 600 m dlouhým tunelem. O 20 let později byla dnes používaná trasa komunikace (nacházející se mezi 1 883 m dlouhým tunelem Tremosine na severu a 3 186 m dlouhým tunelem Campione na jihu) zcela vynesená na den.

Obr. 4 Lago di Garda – Gardesana Occidentale – interiér jedné z galerií. Fotogr ed Ediz. Giuseppe de Lucia – Brescia. 1933 [sbírka autorů].
Galerie s pózujícími dělníky, a to jen krátce po otevření nové silnice ve 30. letech XX. stol.

Obr. 5 Lago di Garda. Gardesana Occidentale – Galerie Fotoediz. Fantoni-Rivetta – Viale Italia 6/G – Brescia – Rip. Viet. Okolo 1990 [sbírka autorů].

Obr. 6 Lago di Garda – CITRÓNY a Gardesana Occidentale. M. Rossi, Brescia, C. de Cavour 37. Okolo 1990 [sbírka autorů].
Pohlednice je zdařile doplněná místním charakteristickým ovocem.

Obr. 7 Lago di Garda – Gardesana Occidentale. Ediz. Rivetta Souvenirs – Via Vergnano – Brescia. 1995 [sbírka autorů].
Při horním okraji pohlednice je zřetelně vidět tzv. „stará“ Ponalská cesta (Strada del Ponale).

Obr. 8 Gardesana Occidentale a pohled na Rivu. Fotoedizioni Brunner & C., Como. Před 1980? [sbírka autorů].
V dálce je vidět severní břeh jezera s okrajem města Riva del Garda. V centrální části pohlednice jsou jižní portály tří krátkých tunelů, které byly součástí dnes již opuštěné silnice postavené na přelomu 20. a 30. let XX. stol. V současnosti je dopravní proud vedený dlouhými tunely Casagranda a Orione. Silnička směřující z levého dolního rohu do centra pohlednice náleží tzv. „staré“ Ponalské cestě.

Tunely na silnici u Isejského jezera

Isejské jezero (Lago d'Iseo, také Lago Sebino) v Lombardii (provincie Brescia a Bergamo) je čtvrté největší ze severoitalských podalpských jezer a šesté největší v Itálii. Geologicky vzniklo působením ledovce z údolí Valcamonica. Nachází se 185 m n. m., je dlouhé 25 km, má plochu 65,3 km² a max. hloubku 251 m. Není tak známé jako západně ležící jezero Comské nebo na východě jezero Gardské, ale krásou za nimi nezaostává. Jak je v Itálii obvyklé (a v Severní Itálii zvlášť), je historie vývoje silniční sítě i podél Isejského jezera velmi spletitá. Lze ji obecněji shrnout do pěti vývojových etap: 1. období antického Říma – 2. období R–U monarchie – 3. období mezi světovými válkami – 4. 50. a 60. léta XX. stol. – 5. současnost [7].

Východní břeh jezera je uzavřený horami a silnice zde proto prochází především tunely. Nejdelším z nich je s 2,5 km Ronco Graziolo. Druhým v pořadí, s délkou 16 98 m, je tunel Trentapassi (někdy uváděno i Trenta Passi). Další ze zdejších tunelů nesou jména světců – Santa Barbara, San Rocco, San Carlo (obr. 9)….

Západní břeh nabízí mimořádně krásnou silnici, často pod skalními převisy. Je zde sedm tunelů celkové délky okolo 2,8 km, nejdelší je Portirone (1,2 km). Nejkratší tunely jsou na severu a mají podobu skalních bran dlouhých jen desítky metrů – obr. 10 a 11 [mapa 8]. Opuštěné úseky silnice pocházející ze starších etap vývoje dopravní sítě slouží dnes, obdobně jako u Gardského jezera, většinou jako ceněné a frekventované cyklostezky.

Obr. 9 Isejské jezero. Nový panoramatický výhled na Brescijské pobřeží. Ediz. M. Capitanio – Lovere. Okolo 1980 [sbírka autorů].
„Pobřeží Brescie“ je místně zavedené pojmenování pro východní-jihovýchodní část jezera směrem ke známému městu. Na pohlednici může být jižní portál 667 m dlouhého tunelu San Carlo.

Obr. 10 Isejské jezero. Malebný kout. Ediz. M. Capitanio – Lovere. 1970 až 1980 [sbírka autorů].
Na této pohlednici, obdobně jako na následující (obr. 11), jsou krátké skalní tunely na severozápadním břehu jezera. Nechybí zde ani dobová ikona italského automobilismu – FIAT 600.

Obr. 11 Isejské jezero. Malebný kout. Ediz. M. Capitanio – Lovere. 1970 až 1980 [sbírka autorů].

doc. Ing. Vladislav Horák, CSc.,
Ing. Milan Majer,
Ing. Richard Svoboda, Ph.D.

Literatura a podklady
[1]       How many tunnels are in Italy? [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< How many tunnels are in Italy? - Geographic FAQ Hub: Answers to Your Global Questions (ncesc.com) >

[2]       Italian tunnels by length and number. Year 2018 [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< https://www.researchgate.net/figure/Italian-tunnels-by-length-and-number-Year-2018_fig1_357403689 >

[3]       Gardesana Occidentale [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< https://www.jezerogarda.cz/gardesana-occidentale.html >

[4]       Strada del Ponale: královna trailů [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< Strada del Ponale: královna trailů-Za hranicemi-Výlety-KOLO.cz >

[5]       Strada Statale 45 do Gardesana Occidentale [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< Strada Statale 45 bis Gardesana Occidentale - Wikipedie, otevřená encyklopedie (de-wikipedia-org.translate.goog) >

[6]       Mapy.cz [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< Gardské jezero (Vodní plocha) • Mapy.cz >

[7]       Iseo [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
< https://cs.wikipedia.org/wiki/Iseo >

[8]       Mapy.cz [online]. [cit. 2024-24-05]. Dostupné na internetu:
<https://mapy.cz/zakladni?q=Iseo&source=osm&id=26661&ds=2&x=10.0509192&y=45.6860102&z=19 >