Pohlednice 3/2020

Pohlednice s tunely za oceánem II

Již v Tunelu 2/2018 byl v tomto seriálu celý jeden díl věnovaný pohlednicím výhradně s tunely za „velkou louží“. V aktuálním pokračování jde o následujících šest pohlednic s tunely za oceánem – jedna je z Brazílie, jedna z Kanady a čtyři z USA. Ve výčtu určení prezentovaných tunelů se pak jedná o dva tunely městské, po jednom dálničním, železničním a také podzemní dráhy pod mohutnou řekou. Poslední pohlednice představuje velice zajímavou stavbu označovanou v originále jako klenba/oblouk, nicméně mající zřetelný charakter (přesypaného) tunelu v prostředí městského parku.

Tunel 9 de Julho v São Paulo

Dopravně-urbanisticky velmi významný automobilový „Tunel 9. července“ (Túnel 9 de Julho) v São Paulu (obr. 1) je hlavní spojnicí centra města s jeho jižními čtvrtěmi (spojení Centro – Bairro). Překonává výrazný kopec Avenida Paulista s Parkem Trianon a s objektem MASP (Muzea umění São Paulo). Podchází také linku 2 místního metra.

Tunel je dlouhý 450 m, má dvě roury, každou se dvěma jízdními pruhy a chodníkem pro pěší. Jeho stavba byla zahájená v lednu 1937, slavnostní otevření připadlo na 23. 7. 1938. Výstavba přišla na 17,192 mil. v dobové brazilské měně „Réis“.

Původní pojmenování tunelu (i hlavní Avenidy 9 de Julho) připomínalo významný den ústavní revoluce v roce 1932. Roku 2001 byl tunel přejmenován na „Túnel Daher Elias Cutait“ podle význačného brazilského lékaře a pedagoga (1913–2001), nicméně tento název se obecně neujal. Současné komentáře hovoří o špatném technickém stavu objektu [1, 2].

Obr. 1 Tunel 9. července v São Paulo. Fotolabor S. Paulo -51-. Okolo 1955? [sbírka autorů].
Na pohlednici je noční pohled na osvětlený jižní portál tunelu.

Tunel Blue Mountain v Pensylvánii

V časopisu Tunel č. 3/2016 byla v tomto seriálu uvedena pohlednice s tunely nazývanými „Dvojčata“ („Twin Tunnels“). Jedná se o tunely Blue Mountain a Kittatinny v Pensylvánii. Oba tunely přitom rozděluje výrazné, jen cca 180 m široké, údolí Gunter Valley.

Pennsylvanská mýtná silnice (Pennsylvania Turnpike) byla dítětem Velké hospodářské krize a je jistou předchůdkyní systému federálních dálnic. Původně (tj. od roku 1940) se na ní nacházelo sedm tunelů. Všechny byly jednorourové, obousměrné, s jedním jízdním pruhem pro každý směr. V šedesátých letech 20. stol. byly při úpravách trasy této silnice tři z těchto sedmi tunelů opuštěny.

„Twins“ – tj. Kittatinny a Blue Mountain se na této trase nacházejí nejvýchodněji. Tunel Blue Mountain – obr. 2 – je pak, s délkou 1 323 m, nejkratším ze zbývajících čtyř provozovaných.

V r. 1967 byly u obou tunelů otevřené pro provoz další roury s tím, že původní byly opravené, a automobilový provoz je tudíž nyní ve všech, dnes již dvouproudých, tunelech, jednosměrný [3].

Obr. 2 Portál Blue Mt. Tunelu. Pensylvánská mýtná silnice (Pennsylvania Turnpike) – „Největší dálnice světa“. Východní vjezd do tunelu Blue Mt. (dlouhého 4 339 ft.). Je to první ze sedmi tunelů, kterými Pennsylvania Turnpike prochází na západ přes sedm hřebenů Appalačských hor. Nejdelší z těchto tunelů je více než jednu míli dlouhý. Blue Mt. Tunnel Entrance. Pennsylvania Turnpike „World´s Greatest Highway“. Eastern entrance to Blue Mt. Tunnel (4339 ft. long), first of seven tunnels by which the PennsylvaniaTurnpike passes westward through seven ranges of the Appalachian Muntains, the longest of which is over a mile in length. Postcard Johnson Publishing Department, Bedford, Pa. 1969 [sbírka autorů].
Na pohlednici je východní polovina portálu tunelu Blue Mountain. Poněkud komicky však působí označení této silniční trasy na pohlednici za „Největší dálnici světa“.

Tunel Fort Pitt v Pittsburgu

Jedním ze čtyř tunelů pod kopcem Mt. Washington v Pittsburgu (Pensylvánie) je Fort Pitt tunel. Spojuje části města West End (na jihozápadě) a South Shore (na severovýchodě) a současně napojuje Pittsburg na dálniční systém USA Interstate.

Tunel má dvě trouby, každou se dvěma jízdními pruhy a nouzovým chodníkem. Vyznačuje se velmi nestandardním řešením východních portálů, které jsou výrazně vertikálně odsazené při výjezdu na dvoupodlažní most Fort Pitt Bridge – obr. 3.

Tunel je dlouhý 1 102 m, jeho ražby byly zahájené 28. 8. 1957 a pro dopravu byl otevřený 1. 9. 1960. Náklady na stavbu činily 17 mil US $ (ekvivalent 2019 – cca 147 mil. $). Vedle řady dalších pokrokových prvků byl tunel vybavený jako vůbec první na světě TV sledováním provozu. V letech 1993 až 2003 proběhla jeho rozsáhlá stavební i technologická rekonstrukce. Zvažuje se také projekt rozšiřující systém o dvě další tunelové trouby [4, 5].

Obr. 3 Příjezd k tunelu Fort Pitt s pohledem na západní svah Mt. Washington. Imperial Greeting card Co., Pittsburg, Pa. 1971 [sbírka autorů].
Na pohlednici je „horní“ patro východního portálu tunelu s výstupem na dvoupodlažní most Fort Pitt Bridge. Deník N. Y. T. dobově označil tento výjezd jako „nejlepší vstup do amerického města“.

Tunely McAdoo v New Yorku

Pohlednice přibližující podzemní dráhu pod řekou Hudson v N. Y. byly v tomto seriálu prezentované již v Tunelu č. 1/2015 a 2/2018. Pro stručné zopakování: „Uptown Hudson Tubes“ (též McAdoo Tunnels) je místní název pro dva tunely městské dráhy pod řekou Hudson pro spojení Manhattanu v N. Y. (na východě) s Jersey City v N. J. (na západě). Představují tak historicky první ne-lodní spojení mezi Manhattanem a Jersey City.

První pokus o výstavbu těchto tunelů připadá na léta 1873–1883. Práce probíhaly pneumatickým ražením, bez štítu. V červenci 1880 došlo k průtrži, při které zahynulo 20 tunelářů. Stavební společnost nakonec skončila úpadkem. Po několika dalších neúspěšných pokusech byly práce v r. 1901 převzaty společností právníka, podnikatele a poté i politika Williama G. McAdoo. S nasazením pneumatického štítu byly pak tunely proraženy v roce 1907 a pro osobní dopravu otevřeny o rok později, a to jako součást Hudson & Manhattan Railroad. Od r. 1962 až dodnes náleží tunely k dopravnímu systému PATH (Port Authority Trans-Hudson), obsluhujícímu sídelní aglomeraci N. Y. Tunelové roury mají délku 1 500, resp. 1 720 m, a výškově se nacházejí cca 30 m pod střední hladinou řeky. Ø jižního tunelu se udává 4,65 m, Ø severního (raženého jako první) potom 5,5 m (obr. 4).

Roku 1978 byly tyto tunely prohlášeny „Národní kulturní památkou inženýrského stavitelství“ [6].

Obr. 4 McAdoo tunel New York. Kolorovaná fotografie. McGown – SILSBEE LITHO. Co. Publishers, New York. 1923 [sbírka autorů].
Krásná ukázka ostění provedeného z litinových tubingů. Pohlednice je adresovaná Dr. Ing. Otto Theimerovi do Brna. Dr. Ing. Otto Friedrich Theimer ukončil roku 1922 studia na německé Technice v Brně a zde také působil 1922–1924 a 1929–1932 jako asistent na Ústavu železničního stavitelství. V letech 1924–1928 absolvoval studijní pobyt v USA.

Oblouk Eastwood v Brooklynu

Vyhlídkový park (Prospect Park) v Brooklynu N. Y. je rozlohou 523 ha druhým nejrozsáhlejším parkem v této části města. Ve své konečné rozloze byl otevřený v roce 1873, jeho poslední zásadnější úpravy proběhly v 90. letech 20. stol. V parku se nachází značné množství entit – jezero plochy 24 ha, mnoho kulturních, společenských, sportovních a dalších veřejných zařízení a dokonce i soukromý hřbitov…. Od roku 1975 je park „Vyhlídkovou památkou N. Y.“, a roku 1980 byl zapsaný do „Národního registru historických míst“.

V parku je také 12 technických objektů označovaných jako „mosty, resp. oblouky/klenby“ (Bridge or Arch). Z nich 4 mají zřetelný charakter (přesypaných) tunelů. Posledním uváděným je, a podle pozice na východní straně parku pojmenovaný, Eastwood Arch (obr. 5). Nachází se na parkové cestě pod East Drive, východně od Binnen Falls a západně od vstupu Willink z Flatbush. Byl postavený z pískovce v letech 1867–1868, jeho délka je cca 25 m a spolu s Endale Arch je nejstarším obloukem/klenbou Prospect Parku [7, 8].

Obr. 5 Příjezdová cesta a pěšina ve Vyhlídkovém parku, Brooklyn, N. Y. Publ. By Souvenir post Card Co. New-York. Made in Germany. 1928 [sbírka autorů].
Podle Wikipedie lze na architektuře Eastwood Bridge, nejstaršího oblouku Prospect Parku, pozorovat syrsko-egyptský vliv.

Smyčkové tunely na Kanadské pacifické železnici

Kanadská pacifická železnice (Canadian Pacific Railway – CPR) je považovaná za významný faktor pro vznik samotné Kanady jako státu. Umožnila transkontinentální spojení Montrealu (Québec) na východě s Vancouverem (Britská Kolumbie – B. C.) na západě země. Její základ byl postavený v letech 1881–1886, při původní délce 4 633 km. Dnes pak disponuje dopravní společnost CPR 22 500 km tratí, zajíždí i do velkých měst v USA a přepravuje zejména zboží. Logem instituce je bobr.

Dráha využívá k provozu přirozeně i řadu tunelů. Prvním kanadským železničním tunelem na CPR byl tunel Brockvil v Ontariu, proražený 1854–1860 v délce 527 m, dnes sice již nepoužívaný, ale zachovaný jako technická památka. Nejdelším tunelem železnice CPR a vůbec nejdelším v Severní Americe je pak tunel Mount Mcdonald v pohoří Selkirk v B. C. postavený v letech 1984–1988 v délce 14 700 m.

Technicky mimořádně zajímavým souborem liniových podzemních staveb CPR je dvojice tzv. „Smyčkových tunelů“ (Lower and Upper Spiral Tunnel). Oba tunely jsou jednokolejné, byly dokončeny v roce 1909 a umožnily snížit max. stoupání trati mezi městem Field a průsmykem Kicking Horse v B. C. na přijatelných 22 ‰. Dolní smyčkový tunel (obr. 6) měří 891 m a pokrývá ⅔ 360° spirály, Horní smyčkový tunel měří pak 992 m v půdorysu ¾ úplné spirály. Délka trati mezi oběma tunely se udává přesně na 1 míli (1 610 m) [9, 10, 11].

Obr. 6 Katedrálová hora (Cathedral Mountain), Britská Kolumbie, Kanada. Publ. Natural Color Productions Ltd. Richmond, B. C., Canada V6V 1Y8. Photo: Courtesy of Canadian Pacific. Okolo 1970 [sbírka autorů]. Tento dramatický snímek byl pořízený z železničního tunelu procházejícího úpatím pohoří.
Vlak vjíždí do horního/jižního portálu Dolního smyčkového tunelu (Lower Spiral Tunnel), aby po jeho projetí záhy dosáhl železniční stanice Field. Zajímavý je profil tunelu – pro evropské dráhy nestandardní zaklenutý obdélník. Nad lokomotivou se vypíná mohutný štít Cathedral Mountain (3 189 m n. m.), nejvyšší hory v národním parku Yoho v okrese Columbia-Shuswap (B. C.).

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
 Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura a podklady

[1]       Túnel 9 de Julho [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://pt.wikipedia.org/wiki/T%C3%BAnel_9_de_Julho>

[2]       Localização dos túneis e passagens subterrâneas de São Paulo [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://www.prefeitura.sp.gov.br/cidade/secretarias/obras/obras_viarias/tuneis/index.php?p=7890>

[3]       Blue Mountain Tunnel [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Blue_Mountain_Tunnel>

[4]       Fort Pitt Tunnel [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Fort_Pitt_Tunnel>

[5]       The Fort Pitt Tunnels [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <http://www.brooklineconnection.com/history/Facts/FtPittTunnels.html>

[6]       Uptown Hudson Tubes [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Uptown_Hudson_Tubes>

[7]       Prospect Park (Brooklyn) [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Prospect_Park_(Brooklyn)>

[8]       The Bridges of Prospect Park [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=https://forgotten-ny.com/2001/08/the-bridges-of-prospect-park/&prev=search>

[9]       Canadian Pacific Railway [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Canadian_Pacific_Railway>

[10]     Canadian Pacific Railway tunnels [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Category:Canadian_Pacific_Railway_tunnels>

[11]     Spiral Tunnels [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Spiral_Tunnels>