Pohlednice 3/2019

Pohlednice s tunely ve Švýcarsku II

Švýcarsko je známé nejen spořivostí a pracovitostí svých obyvatel, hodinkami, sýry, čokoládou a bankovnictvím. Ale je také zemí zaslíbenou tunelům. Je to dáno historicky dramatickou morfologií území, pokročilou úrovní dopravy a technickým rozvojem. Ostatně řada pohlednic představujících tunely ve Švýcarsku již byla v tomto seriálu prezentována v časopise Tunel č. 4/2004, 1/2016 a 1/2019.

Toto pokračování seriálu je návratem k pohlednicím s tunely překonávajícími Gotthardský masiv železnicí i po silnici (5 kusů) a dále jsou představeny 2 pohlednice s tunely na železniční dráze do sedla Jungfrau. Jako zajímavost je připojena pohlednice přibližující (dnes již neexistující) umělou turistickou atrakci – ledovou jeskyni (Eisgrotte) Grindelwald. Nešlo sice o tradiční podzemní prostoru v horninovém masivu jako takovou, ale analogicky se nacházela pod povrchem a byla zřizovaná postupem obdobným tunelování. A ostatně i chování hmoty ledovce je velmi podobné horninovému masivu a liší se pouze předpokládanou dočasností. Obdobně se v sedle Jungfrau v současnosti nachází hojně navštěvovaný „Ledový palác“.

Tunely na Gotthardské železnici

Gotthardská železnice (Gotthardbahn) spojující Immensee s Chiasso na hranici s Itálií je dnes dlouhá 206 km. Ve své době představovala tato dráha základní článek severojižního spojení Basel – Luzern – Milano, resp. Zürich – Milano. Význam trati sice poněkud poklesl se zahájením provozu přes Gotthardský silniční tunel v roce 1980, nicméně až do otevření Gotthardského bázového tunelu (2016) se jednalo o nejzatíženější severo-jižní spojení přes Alpy.

Stavba byla zahájená 1872 a dokončená již po 10 letech. Od samého začátku byla železnice koncipovaná jako dvoukolejná, dobově pro parní trakci, nicméně již od roku 1916 (resp. 1920) je elektrifikovaná.

Na trati se nachází 43 dvoukolejných tunelů celkové délky 32,951 km a 24 tunelů jednokolejných sumární délky 20,88 km. Z toho vyplývá, že 21 % dl. trasy je vedeno tunely. K tunelům lze dále připočítat 2 dvoukolejné (Σ dl. 56 m) a 4 jednokolejné galerie (Σ dl. 485 m). Z dvoukolejných tunelů má 7 charakteristiku „smyčkový“, tzn. překonávající velké výškové rozdíly trati vratným způsobem. Nejkratší tunel má 0,009 km, nejdelší je vrcholový. V něm se také nachází nejvyšší bod železnice (1151 m n. m.) – viz dále.

Od roku 2014 je opakovaně navrhováno a opět odkládáno zařazení této železnice do seznamu „Světového dědictví UNESCO“.

Přiložené pohlednice prezentují tunely Dazio Grande, Wattinger a Gotthardský vrcholový.

• Dvoukolejný tunel Dazio Grande se nachází jižně od Airolo v kantonu Tessin/Ticino, má délku 354 m a byl otevřený roku 1882 – obr. 1.
• Dvoukolejný „smyčkový“ tunel Wattinger se nachází mezi Göschenen a Wassen v kantonu Uri, má délku 1084 m a byl otevřený rovněž v roce 1882 – obr. 2.
• Pro legendární Gotthardský vrcholový tunel mezi Göschenen (S, kanton Uri – obr. 3) a Airolo (J, kanton Ticino) se udává délka 14 984 m. Jeho stavba trvala přes 9 let, provoz byl zahájen 1. 1. 1882. Realizace probíhala ve velmi obtížné geologii a ve svízelných finančních poměrech. V roce svého otevření (1882) byl nejdelší na světě – překonal jej až po ¼ století tunel Simplon I (1906). Během výstavby zahynulo cca 200 lidí (když přesné číslo není známé), další úmrtí způsobila epidemie úplavice. Při potlačování vzpoury dělníků 28. 7. 1875 byly zasahující armádou zabity 4 a zraněno 13 osob [1].

Obr. 1 Gotthardská dráha (Gotthardbahn). Tunel Dazio Grande. No. 1801. E. Goetz, Phot., Luzern. 1905 [sbírka autorů].
Na pohlednici je západní portál tunelu, od bývalé stanice Rodi. Pohlednice byla adresovaná c. k. poštmistrovi v Hospozíně u Velvar v Čechách.

Obr. 2 7804 Gotthardská dráha (Gotthardbahn) u Wassen. Edition Photoglog, Zürich. Před 1916 [sbírka autorů].
Pohlednice ukazuje jižní portál „smyčkového tunelu“ Wattinger s výjezdem na wattingerský most, převádějící železnici přes horskou řeku Reuss (vpravo).

Obr. 3 Gotthardský tunel. Elektrický vlak Gotthardské dráhy. A 2135 Edition Photoglob, Zürich. 1928 [sbírka autorů].
Vlevo: Severní portál vrcholového železničního tunelu Gotthard v Göschenen. Vpravo je zděný obloukový most přes řeku Reuss s počátkem úzkorozchodné (1000 mm) ozubnicové elektrifikované Schöllenenské dráhy z roku 1917. Nad záklenkem vstupního portálu tunelu/galerie je název této železnice – „Schöllenenbahn“. Dvě pohlednice s podobným motivem byly v tomto seriálu uvedeny již v Tunelu č. 4/2014.

Silnice přes Gotthardský průsmyk

Historie silnice přes Gotthardský průsmyk je velmi spletitá. Cestu přes hlavní evropské rozvodí mezi Rýnem a Pádem, přes stejnojmenný masiv průsmykem Gotthardpass (2107 m n. m., nazvaný podle sv. Gottharda z Hildesheimu), znali již Římané, obvykle jej však obcházeli. Až cca od roku 1220 (stavba mostu Twären), resp. od roku 1230 (1. most přes řeku Reuss, tzv. „Ďáblův“) se tato silnice postupně stává jedním z nejdůležitějších spojů ve směru sever-jih. Zásadním úsekem trasy je zde spojnice Andermattu (kanton Uri na S) s Airolo (kanton Ticino/Tessin na J). V pozdním středověku tudy vedla karavanní obchodní cesta, jejíž mýtné bylo hlavním příjmem Habsburků. Třicetiletá válka znamenala hluboký úpadek tranzitního obchodu. Od 17. stol. byla zřízena pravidelná poštovní linka. V první třetině 19. stol. doprava přes Gotthard ustupovala trasám přes San Bernardino, Splügen a Simplon, když až roku 1830 byla dokončena Gotthardská silnice. Až 50 let poté – 1882 – je otevřena železnice a zdejší silniční doprava prakticky ztrácí význam; 1921 projíždí poslední kočár tažený koňmi, ale již předtím (1901) první automobil. V roce 1930 bylo automobilů cca 3600.

Od roku 1953 se budovala dlážděná „Nová Schöllelenská silnice“ (švýcarská č. 2), dokončená až 1983 – obr. 4, ta však musí být pravidelně na několik zimních měsíců uzavíraná. I přesto, že svůj význam opět vzápětí ztrácí s otevřením Gotthardského silničního tunelu (1980), byla v letech 2009–2013 kompletně a nákladně rekonstruovaná. Standardem dopravy je dnes spousta cyklistů a velmi málo aut. To se ale mění při pravidelných zácpách na hlavní trase vedoucí přes silniční tunel.

Na „Nové Schöllelenské silnici“ se v úseku Airolo – Gotthardský průsmyk nachází 4 kratší tunely (výjezd z jednoho z nich v okénku obr. 4) a 1 dlouhá tunelová galerie (Galleria di Fieud) [2].

Obr. 4 Sv. Gotthard 2108 m n. m. Okénková pohlednice. Edizioni Alfa S. A. Locarno. 1970 [sbírka autorů].
Na pohlednici jsou části „Nové Schöllelenské silnice“ přes Gotthardský průsmyk (Gotthardpass), a to 13 let před jejím dokončením. V okénku vpravo nahoře je výjezd z jednoho z tunelů nacházejících se na této trase.

Gotthardský silniční tunel

O Gotthardském silničním tunelu na dálnici A2 se v tomto seriálu psalo již v Tunelu 4/2014. Překonává stejnojmenný horský masiv mezi Göschenen v kantonu Uri (na severu) a Airolo v kantonu Ticino/Tessin (na jihu) – obr. 5. Tunel je vedený prakticky paralelně s Gotthardským vrcholovým železničním tunelem, když i portály obou liniových podzemních děl se nacházejí jen pár stovek metrů od sebe.

Stavba tunelu celkové délky 16,918 km (z toho ražených 16,322 km) byla zahájena 5. 5. 1970, prorážka připadla na 26. 3. 1976 a slavnostní otevření bylo 5. 9. 1980. Ve své době byl nejdelším silničním tunelem světa a ještě po téměř 40 letech figuruje v tomto segmentu podzemních staveb na třetím místě. Stavebně byla realizovaná pouze jedna roura s obousměrným provozem, doplněná pro zajištění bezpečnosti souběžným únikovým tunelem ve východní stopě. Tunel provozující automobilní trakci je intenzivně větraný prostřednictvím 4 šachet (obr. 5).

Náklady na výstavbu činily 686 mil. CHF, během stavby přišlo o život 17 pracovníků; 24. 10. 2001, po srážce dvou kamionů, zahynulo při požáru 11 osob. Dnes projede tunelem cca 6,5 mil. aut/rok, z toho asi 1 mil. kamiónů. Na rok 2020 je proto plánováno zahájení stavby 2. tunelové roury. Odhad nových nákladů činí již 2,7 mld. CHF, a to včetně následné rekonstrukce dnes provozovaného tunelu [3].

Obr. 5 Švýcarsko. Pozdrav z kraje sv. Gottharda (Uri – Tessin). S 16,3 km nejdelší silniční tunel světa. Otevření tunelu 5. září 1980. Okénková pohlednice. Nr. 1975 Rud Suter AG, 8942 Oberrieden Zürich. Okolo 1985 [sbírka autorů].
V horním okénku je podélný profil tunelem s větracími šachtami – odleva Bäzberg, Hospental, Guspisbach a Motto di Dentro. Je znázorněna hranice mezi kantony Uri a Tessin/Ticino a schematicky je vykreslena poloha Gotthardského průsmyku (2108 m n. m.). V okénkách vlevo a vpravo uprostřed jsou pohledy na Göschenen na severu a na Airolo na jihu. Vlevo dole jsou Schöllenenské serpentiny a vpravo dole výjezd z jižního portálu tunelu. V centrálním okénku se nachází jezero na úrovni průsmyku se znaky kantonů a státním znakem Švýcarské konfederace.

Tunely na Jungfraubahn

Jungfraubahn je velmi frekventovaná úzkorozchodná (1000 mm) ozubnicová dráha v Bernských Alpách, jižně od Interlaken. Elektrifikovaná železnice spojuje horský průsmyk Kleine Scheidegg se sedlem Jungfraujoch. Její celková délka činí 11,827 km, provozovaná 9,336 km. Převýšení trati je 1393 m, a to při max. sklonu 250 ‰. Na trati jsou celkem 4 stanice, z toho 2 v traťovém tunelu vylámaném v horách Eiger a Mönch (Mnich). Z nich se mohou cestující přes prosklené stěny potěšit horskými výhledy a slouží také pro únik horolezců ze severní stěny Eigeru.

Téměř 80 % délky trati včetně vrcholové stanice se nachází ve 2 bezprostředně následujících tunelech celkové dl. 7,207 km. K nim přiléhají 2 galerie dl. 0,254 km. Vrcholová podzemní stanice (obr. 6 a 7) je se svými 3454 m n. m. vůbec nejvyšší v Evropě.

Výstavba dráhy byla zahájená 27. 7. 1896 a její 1. část byla otevřená již v roce 1898. Navazující část byla budovaná ve svízelných podmínkách dlouhých 14 let. Práce byla obtížná zvláště v zimě, která stavbu fakticky odřízla od světa. Tomu mj. odpovídaly i standardní zásoby pro výživu pracovníků – 12 t mouky, 1500 l vína (1 l/dělníka/den), 2 t brambor, 4 t masa, 800 kg špaget, 400 kg kávy, 50 tis. cigaret, 30 t uhlí… Dne 26. 2. 1899 bylo při výbuchu trhaviny usmrceno 6 razičů. Do vrcholové zastávky se jezdí od 1. 8. 1912. Náklady na celou výstavbu se dobově udávají 15 mil. CHF.

Vedle nejvyšší železniční stanice Evropy se v sedle Jungfrau (Panny) nachází i astronomická observatoř a nejvyšší evropská pošta. Hojně navštěvovaný je také zdejší ledový palác, vylámaný ve 30. letech 20. stol. v ledovci Aletsch (při 22 km nejdelším v Evropě), s každoročně obnovovanou galerií postav a zvířat z ledu (obr. 7). [4]

Obr. 6 Jungfraujoch 3 454 m. Stanice 5744. Verlag Beringer & Pampaluchi, 8027 Zürich. Okolo 1960(?) [sbírka autorů].

Obr. 7 Pohled na Konkordiaplatz a ledovec Aletsch – Observatoř a Eiger – Polární psi – Horní stanice – Jungfraujoch 11 332 stop – Ledový palác. Okénková pohlednice. Colour Photo by Gyger, Adelboden. Okolo 1980(?) [sbírka autorů].

Ledová jeskyně (Eisgrotte) Grindelwald

Grindelwald se nachází v centrálním Švýcarsku, v kantonu Bern. Má 171 km² a náleží tak k 25 nejrozlehlejším obcím Helvetské konfederace. V jeho katastru se nalézají i dva ledovce – tzv. „Horní“ a „Dolní“. Místní již od roku 1870 vysekávali na jaře do čela „Horního ledovce“ umělou ledovou jeskyni (Eisgrotte – obr. 8). Šlo o cca 100 m dlouhý tunel/štolu, nezaměnitelně modré barvy. Turisty hojně navštěvovaný objekt býval přístupný od června až do poloviny října. Podle počasí mohlo v létě ústí jeskyně ustoupit až o 30 m.

Vstupné pro dospělé činilo 9 CHF, z návštěvy nebyli vyloučeni ani psi. Jestliže ještě v roce 1973 byla u „Horního ledovce“ naměřená přibližná délka 6,6 km a plocha 9,6 km² (u „Dolního“ obdobně cca 8,3 km a 20,8 km²), tak od 90. let 20. stol. jsou oba ledovce na ústupu, dnes již o několik stovek m. V důsledku toho se velmi zkomplikoval přístup k čelu „Horního ledovce“, a proto byla tradice každoročního vylamování ledové jeskyně (zatím) přerušena [5].

Obr. 8 Grindelwald, ledová jeskyně (Eisgrotte). 8752 Phot. Gabler, Interlaken. 1923 [sbírka autorů].
 

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ

Litertura

[1]   Gotthardbahn [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Gotthardbahn>

[2]   Gotthardpass [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Gotthardpass>

[3]   Gotthardský silniční tunel [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=https://en.wikipedia.org/wiki/Gotthard_Road_Tunnel&prev=search>

[4]   Jungfraubahn [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Jungfraubahn>

[5]   Gemeinde Grindelwald [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=de&u=https://www.gemeinde-grindelwald.ch/natur/grindelwaldgletscher/&prev=search>