Pohlednice 3/2015

Pohlednice s tunely ve vzdálených krajích

Tento díl seriálu nás přivádí do dalekých až exotických krajů – na Kavkaz, do Jižní Afriky, Střední Asie, Jižní i Severní Ameriky a také až k protinožcům na Nový Zéland. Jedná se o šest pohlednic s tunely silničními (včetně jedné galerie), tři s tunely železničními a jednu pohlednici s tunelem průplavním.

Afghánistán – tunel v soutěsce řeky Kabul

Přibližně 100 m dlouhý tunel Mahi-Par Pass na silnici Kábul – Nangarhar (Jalalabad) Highway. Tato silnice, sledující převážně tok řeky Kabul (obr. 1), se řadí mezi 10 nejnebezpečnějších na světě. Jedná se o úsek nacházející se cca 30 km východně (Tangi Gharu Gorge, Mahi-Par Pass) od stejnojmenného hlavního města těžce zkoušené země [1].

Obr. 1 Afghánistán, soutěska řeky Kabul. Kabul photo house – photo by Asefi. 1974 [sbírka autorů].
V rozevření soutěsky se tyčí jeden z „malých“ horských štítů jižního Hindúkuše.

Brazílie – tunely na dálnici Anchieta

Dvojice/čtveřice dálničních tunelů na Anchieta Highway (Rodovia Anchieta, oficiálně silnice č. SP-150), pojmenované podle jezuitského kněze P. José de Anchieta a spojující São Paulo s přístavem Santos na Atlantickém pobřeží. Na 57,6 km dlouhé dálnici se nacházejí celkem 4 tunely (po 2 v každém směru). Jde o tunely TN-1 (270 m) a TN-2 (170 m), resp. TS-1 (230 m) a TS-2 (170 m) – obr. 2. Tunely byly otevřeny v roce 1947 [2].

Obr. 2 Brazilský turismus, obrázek z dálnice Anchieta. Mercator® c. p. 21029 Sao Paulo 17. Cca 1960 [sbírka autorů].

Batumi – tunel Zelený mys

Gruzínská železniční síť čítá celkem 32 železničních tunelů. Mezi ně náleží i tunel nacházející se 9 km na S od Batumi (obr. 3). Překonává v délce cca 320 m vrchol Zeleného mysu (Mtsvane Kontskhi) na trati Baku – Tbilisi – Batumi. Trasa, stavěná pro transport ázerbájdžánské ropy do terminálu v batumském přístavu, byla dokončena v druhé etapě výstavby gruzínské železnice roku 1883. V roce 1903 byla v místě zřízena železniční stanice na přístupu do světoznámé botanické zahrady. Tunel, stejně jako celý traťový úsek, je jednokolejný, s typicky „ruským“ širokým rozchodem [3].

Obr. 3 Batumi, Zelený mys, vjezd do tunelu. Vydavatelství I. M. Čertkova – Batumi. Kolorovaná fotografie. 1900 [sbírka autorů].
Za pozornost stojí jak osoba (strážce tunelu?) sedící na jedné z laviček železniční zastávky (od roku 1903 stanice), tak i potrubí, položené vpravo od kolejiště.

Jihoafrická republika – tunel u Verulam

Krátký tunel (velmi přibližným odhadem jen 25 až 30 m) v republice Natal, dnes KwaZulu–Natal (obr. 4). Nacházel se přibližně 25 km severně od Durbanu, na původní železniční trati mezi přístavem Durban a městem Verulam. Jednokolejná železnice, určená především pro dopravu cukru do největšího jihoafrického přístavu při Indickém oceánu, byla otevřena 1. 9. 1879. V současnosti zobrazený tunel již neexistuje; vzal za své při zdvoukolejnění a elektrifikaci této železniční tratě [4].

Obr. 4 Tunel v blízkosti Verulam
Jednokolejný tunel, klasického průřezu, s tuhou opěrou. Pohlednice, s poštovními známkami netradičně nalepenými na líci, byla zaslána jen krátce po ukončení Druhé búrské války.

Nový Zéland – Homer tunel

Automobilový tunel na State Highway 94, která spojuje Milford Sound Te Anau s Queenstownem ve vysokohorské oblasti Jižního ostrova, nazývané Fiordland.

Je trasován v přímé, dokončen byl jako jednoproudý, neobezděný (obr. 5). Tunel se vyznačuje mimořádně vysokým podélným sklonem (cca 1:10). Během stavby bylo třeba zvládat značné přítoky vody. Práce probíhala velmi pomalu, za 2. světové války byla přerušena. Raziči spali ve stanech a nejméně tři z nich zahynuli pod sněhovými lavinami. Roku 1945 zničila sněhová lavina V portál. Až do rozšíření jeho průřezu šlo o nejdelší tunel na světě vybavený pouze štěrkovou vozovkou.

V roce 2002 vyhořel 150 m od V portálu turistický autobus. Během neštěstí se dva lidé udusili.

Profil tunelu je sice dostatečný pro autobus, ale je vyloučeno současné míjení dvou vozidel. Při kyvadlovém provozu proto v sezoně vznikají časté fronty při portálech. Čekající vozidla jsou však velmi ohrožena pádem lavin. Vzhledem k neustále vzrůstajícímu turistickému ruchu je od roku 2005 zpracován projekt rozšíření tunelu, s odhadovanými náklady 14 až 15 mil. NZ $ [5].

Obr. 5 Tunel Homer, silnice do Milford Sound, Jižní ostrov, Nový Zéland. Ražba tunelu Homer byla zahájena v roce 1935 v rámci systému veřejných prací. V počátku pracovalo jen pět mužů s lopatami a kolečkem. Jejich počet byl později zvýšen a až v roce 1946 byla práce plně mechanizována. Tunel byl proražen roku 1940 a kompletně dokončen v roce 1953. To vše bylo realizováno v nadmořské výšce 915 m n. m., v oblasti s ročními srážkovými průměry až 6350 mm. Tunel délky 1,22 km klesá o 122 m. Silnice z tunelu do města Milford Sound sestupuje na délce 19,3 km o 700 m.
Na pohlednici je dobře zřetelné, že tunel postrádá obezdívku. Fotografie byla, jak je patrné podle stop reflektorů projíždějícího vozidla, snímána s dlouhou expozicí.

Nový Zéland – galerie v soutěsce řeky Otira

Galerie je jednou ze součástí mostu Otira Viaduct postaveného v roce 1999. Byla zde zřízena pro zachycení a svedení opakovaného skalního řícení – obr. 6. S tímto problémem se setkali již stavitelé původní silnice v 60. letech 19. století. Nebylo to však řešeno až do zemětřesení roku 1994. To způsobilo skalní sesuv, který zcela přehradil jak silnici, tak i koryto řeky Otira. Při následných rekonstrukcích byla, mimo jiné, zřízena i tato galerie. Její strop byl pokryt deskami z tuhého pěnového materiálu, sloužícího k pohlcení energie dopadajících úlomků horniny [6].

Obr. 6 Soutěska řeky Otira. Vlevo dole se blízko za viaduktem na vyhlídce Candy's Point nachází soutěska řeky Otira. Karavan po průjezdu ochrannou galerií přijíždí k Reidovu vodopádu. Následuje žertovně pojmenovaný Mys (Ostroh?) hladovění.
Příkladnou funkci ochranné konstrukce dokládá kužel horninových úlomků v zaříznutém korytě řeky Otira pod galerií. Strop galerie je pokryt drobnějším uvolněným materiálem, který usměrňuje pád fragmentů do soutěsky. Reidův vodopád, řinoucí se po prudkém svahu hory Mt Philistine, je jedním z mnoha v této oblasti. Přes silnici je sveden ochranným skluzem [7].

USA – průplavní tunel Lebanon

Tunel Lebanon, také známý jako Union-kanál tunel, je vůbec nejstarším dopravním tunelem v USA. Překonává hřeben oddělující povodí Quittapahilla Creek (potoku Quittapahilla) a Clark´s Run (Clarkovy řeky). Při stavbě již byla hornina rozpojována ručním navrtáváním a střelným prachem – šlo tudíž o velmi ranou podobu metody D & B. Týdenní postupy ražení jsou udávány až 4,6 m. Vnitřní část tunelu zůstala neobezděná, portály a opěrné zdi přístupů byly provedeny z kamenného zdiva – obr. 7. Práce byly zahájeny v květnu 1825 a ukončeny v červnu 1827. Celkové náklady se udávají 30.404,29 US $. Tunel byl původně dlouhý 222 m. Roku 1858, při rozšiřování kanálu z 2,6 m na 5,2 m, byla délka snížena na 190 m.

Uzavření dopravy na Union kanálu (tedy i tunelu) v roce 1885 zapříčinily jeho nákladné opravy, trvalé problémy s vodou, a především dokončení železnice roku 1857.

Již od roku 1930 je snaha tunel obnovit. V roce 1950, resp. 1992 (severní strana), byl tunel včetně přilehlých pozemků vykoupen. Rekonstrukce proběhla 1998–2000 (severní strana 2005–2006). Roku 1994 byl tunel zařazen mezi Národní kulturní památky [8, 9].

Obr. 7 Nejstarší tunel v USA Lebanon, Pennsylvania. C. E. Whelock & Co., Peoria, Ill. and Leipzig. Kolorovaná fotografie. Okolo 1900 [sbírka autorů].
Na snímku z přelomu IX. a XX. stol. je jižní portál tunelu. Patrné je silné poškození portálového zdiva a také částečné zřícení opěrných zdí přístupu. V současné době je příslušenství tunelu komplexně zrestaurované a upravený okolní terén je porostlý stromy.

USA – tunel Allegheny

Původně byl tento tunel zamýšlen jako železniční, k realizaci železnice však nedošlo. Důležitá silniční trasa prochází tunely délky 1850 m pod stejnojmennými horami. Západní tunel byl stavěn v letech 1938 až 1940, s jedním jízdním pruhem pro každý směr. Velké zvýšení provozu si vyžádalo roku 1965 otevření 2. (V) tunelu. Souběžně s tím byl starší tunel rekonstruován. V každém směru mají tunelové trouby po dvou jízdních pruzích – obr. 8. V letech 1987-1988 byly tunely zásadně rehabilitovány. V letech 1995–1996 byl zjištěn jejich zhoršující se stav. To vedlo k vypracování šest alternativ řešení (úpravy trasy, nové tunely, rekonstrukce původních etc.). V současné době jsou tyto možnosti hodnoceny. Dnešní dopravní zatížení činí cca 11 mil. automobilů/rok [10, 11].

Obr. 8 Allegheny tunel, silnice Pennsylvania otevírá cestujícím krásu svých hor nově vybudovaným tunelem a zrychluje cestování. Published by Pennsylvania Beauty Views, 109 W. Caracas Ave., Hershey, Penn. Color by Mike Roberts, Berkeley, Calif. 94710. Okolo 1970? [sbírka autorů].
Na pohlednici jsou východní tunelové portály.

USA – tunely na Moffatově železnici

Tunely na železnici pojmenované po podnikateli Davidu Moffatovi. Jeho záměrem bylo spojit Denver (Colorado) a Salt Lake City (Utah) železnicí pojmenovanou původně NW & P Railway, později Denver & Salt Lake. Za jeho života zůstal tento velkorysý plán torzem.

Bezejmenné tunely na prezentované pohlednici (obr. 9) jsou označeny čísly 35, 36 a 37. Pomáhají převést železnici asi 5 km dlouhým a 300 m hlubokým kaňonem Gore. Ten se nachází na horním toku řeky Colorado, v JZ části Grand Couty, zhruba v centrální části státu Colorado. Tunely byly proraženy v roce 1907. Délka celého traťového úseku Gore je udávána 2050 m, tunely č. 35 a 36 jsou dlouhé 70 m, tunel č. 37 jen 41 m. Tunely byly patrně původně neobezděné, dnes jsou, stejně jako jejich portály, opatřené kamennou vyzdívkou.

Vzhledem k nestabilní povaze horninového masívu v kaňonu jsou zde skalní řícení běžná. Byly proto zřízeny elektrické poplachové ploty. Pokud by padající horninový úlomek zavadil o nastražené dráty, alarm automaticky zastaví provoz. Vedle toho vlaky kaňonem projíždí sníženou rychlostí 20 až 25 mil/hod (cca 32 až 40 km/hod) [12].

Obr. 9 311 Tunely číslo 35, 36 a 37 Goreho kaňon Moffatova železnice Colorado. Thayer Publishing co. Denver. 1910 [sbírka autorů].
Gore Canon – správně Gore Canyon! Jeden z mnoha kaňonů řeky Colorado. Divoký vodní tok zde klesá cca o 90 m; byl poprvé splut na raftu až roku 1970.

USA – tunel v Mitchellově ostrohu

Tunel (z dnešního pohledu spíše galerie) ve státě Oregon, ve skalním ostrohu, pojmenovaném podle trapera a lovce Mitchella. Byl vybudován roku 1915. Ražba probíhala v pevných bazaltech metodou D & B, bez obezdívky. Byl 119 m dlouhý, 5,5 m široký a 5,8 m vysoký (podle standardu 1915). K řece Columbia bylo otevřeno pět mohutných klenutých oken 6,1 x 9,15 m, při tl. stěny 1,8 m (obr. 10).

Již ve 30. letech 20. stol. byl nutností kyvadlový provoz. Nicméně až do konce roku 1954 tudy byla vedena hlavní silnice. Následně byl tunel nahrazen silnicí při patě Mitchell Point (Route 30). Všech pět charakteristických oken tunelu bylo zazděno a tunel byl zaplněn horninovým materiálem. Až do roku 1966 tak zůstal tunel uzavřený. Poté byl, v souvislosti s rozšířením silnice Interstate 84, zcela zničen. Jako relikt po něm zůstaly jen úzké římsy/lavičky původních Z a V přístupů, 60 m nad dnešní komunikací.

Z historických důvodů dnes uvažuje Oregonský výbor dopravy o obnovení tunelu [13, 14].

Obr. 10 Tunel Mitchellův ostroh, Silnice řeky Columbia, Oregon. Mitchellův tunel má pět bočních oken, ze kterých je krásný výhled na mohutnou řeku Columbii. © Cross & Dimmitt. Angelus Commercial Studio, Portland, Oregon. Okolo 1920? [sbírka autorů].

Jak je patrné, i v pro nás až velmi vzdálených zemích se nacházejí či nacházely zajímavé liniové podzemní stavby. O některých těchto tunelech bylo velmi obtížné získat nejen relevantní, ale často vůbec nějaké údaje, a to i v dnešní „informační“ společnosti. Pořád je překvapující, že se tyto podzemní stavby staly námětem i tak běžného předmětu, jakým je pohlednice. A je současně také velmi inspirativní, že řada z těch starších tunelů (především v USA), která byla ve své době předmětem obdivu, se dnes (jak odlišně vzhledem ke stavu v ČR) stává památkou technické historie a věcí přímé památkové ochrany.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Tomáš VRÁNA

Literatura

[1]   Mahi-Par pass, Kabul-Jalalabad highway [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <https://twitter.com/bsarwary/status/578159621749231616>

[2]   Lista de túneis do Brasil [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://pt.wikipedia.org/wiki/Lista_de_t%C3%BAneis_do_Brasil#T.C3.BAneis_rodovi.C3.A1rios_5>

[3]   Georgian Railways [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Georgian_Railways>

[4]   South African History on Line [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://www.sahistory.org.za/natal-train>

[5]   Homer Tunnel [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Homer_Tunnel>

[6]   Otira Gorge Rock Shelter [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://www.arthurspass.com/index.php?page=14>

[7]   South Island Waterfalls [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://cr01.info/waterfalls/sthiswaterfalls/sthiswaterfalls.html>

[8]   Lebanon County Historical Society [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://lebanoncountyhistoricalsociety.org/canal-tunnel>

[9]   Union Canal (Pennsylvania) [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Union_Canal_%28Pennsylvania%29>

[10] Allegheny Mountain Tunnel [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Allegheny_Mountain_Tunnel>

[11] Allegheny Tunnel Transportation Improvement Project [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <https://www.patpconstruction.com/allegtunn/description.html

[12] Moffat – Dotsero [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://www.daeunert.com/Mile-By-Mile/Moffat-Dotsero/moffat-dotsero.html

[13] Mitchell Point Tunnel [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://en.wikipedia.org/wiki/Mitchell_Point_Tunnel>

[14] Historic Columbia River Highway [online]. 2015 [cit. 2015-6-3]. Dostupné na internetu <http://www.columbiariverhighway.com/HABS_HAER/mitchells_point_tunnel.htm>