Pohlednice 2/2025

POHLEDNICE SE SIMPLONSKÝM TUNELEM

Více než půl století (až do roku 1982) byl nejdelším světovým tunelem Simplonský (něm. Simplontunnel, ital. Tunnel del Sempione). Jde o bázový dvoutubusový (Simplon I – 19 803 m; Simplon II – 19 823 m) železniční tunel, spojující italskou Domodossolu (633,48 m n. m.) ve Val Divedro v kraji Iselle (Ossola) s Brig-Glis (685,80 m n. m.) ve švýcarském kantonu Wallis (Valais). Překonává Simplonský masív se stejnojmenným průsmykem (2005 m n. m.) a propojuje údolí s řekami Ossola na jihu (obr. 1) a Rhôna (něm. Rotten) na severu. Tunel je součástí Lötschberské železnice (dnes tzv. osy BLS – Bern-Lötschberg-Simplon) otevřené již v roce 1882.

V tomto dílu seriálu přiblíží mimořádný objekt Simplonského tunelu nejen pohlednice, ale také reklamní kartička a obrázek s jízdenkami zvláštního vlaku.

Obr. 1 Krásná Ossola. Macugnaga-Pecetto – Starý kostel (1327 m n. m.). Chrám Panny Marie Krvavé (711 m n. m.). Domodossola – hora Kalvárie. Iselle – Simplonský tunel. Formazza – Vodopád (1675 m n. m.). Bognanco – Termální lázně S. Lorenzo. Okénková pohlednice. Fotoedizioni G – Ripr. Vietata. 2015 [sbírka autorů].

• Macugnaga v údolí Anzasca, při úpatí východní stěny Monte Rosa. Symbolem města je románský kostel z roku 1300 a vedle něj stojící stará lípa s obvodem kmene 7 m.
• Novobyzantsko-novogotický poutní chrám P. Marie Krvavé v obci Re z roku 1958.
• Ekonomické a kulturní centrum Domodossola. Svatá kalvárie (Sacro Monte Calvario) založená kapucíny 1656.
• Jižní portál bázového tunelu Simplon v Iselle.
• Cca 143 m vysoký a 60 m široký vodopád Cascata del Toce (také La Frua, německým dialektem Frutt Fall) je atrakcí údolí Formazza, 1675 m n. m.
• Pramen Bognanco objevila v roce 1863 mladá pastýřka. S dalšími prameny vznikly v místě lázně. Vodu ze tří pramenů lze ochutnat v pavilonu z počátku XX. stol.     

Projektu předcházela léta diskusí o volbě trasy a způsobu financování. Zásadně byly zvažovány dvě koncepce. Levnější – s kratším vrcholovým tunelem, ale s nutností vytažení trasy do hor (podobně jako u železničního vrcholového tunelu na Gotthardu) a vůči ní sice dražší, ale dopravně zcela jednoduchá – spočívající ve vyražení dlouhého bázového tunelu. Zvolený byl tunel bázový, výrazně delší oproti předchozím velkým alpským tunelům z 19. století (St. Gothard, Mont Cenis, Arlberg…). Úmluva o stavbě Simplonského tunelu mezi Švýcarskem a Itálií byla podepsaná 25. 11. 1895. Smlouva o výstavbě byla ratifikovaná 21. 12. 1896, zhotovitelem byla firma Brandt, Brandau & Cie Hamburg. Stavba byla zahájená 1. 8. 1898 (obr. 2), ražba ze Švýcarska započala 22. 11. 1898 a z Itálie o měsíc později, 21. 12. 1898.

Staviteli tunelu byli Hermann Häustler a Hugo von Kager. Již v době zpracování projektu se předpokládala (dnes moderní) koncepce umožňující z uvízlého vlaku bezpečně a rychle evakuovat cestující. Spočívala ve zřízení dvou paralelních jednokolejných trub s tunelovými spojkami. V první etapě byla, z ekonomických důvodů, vyražená v plném profilu pouze východní trouba a v prostoru budoucí druhé ji sledovala pomocná štola. Tunel je v délce 19 318,63 m v přímé, pouze u portálů jsou krátké oblouky pro napojení tratí. Světlá výška tunelu byla 5,5 m a 2 m nad pražci měl šířku 5 m. Vnitřní průřez byl v době stavby pouhých 23,2 m². Spojovací chodby a pomocná štola byly raženy v profilu 5 až 7 m². Stoka odvádějící vodu byla zvětšená na Ø 0,40÷0,50 m poté, co na severní straně stouply přítoky do tunelu na 800÷1000 l/sec. Každých 50 metrů byly, střídavě na jedné a na druhé straně, v opěrách výklenky a na každých 1000 m pak čtyři větší komory.

Obr. 2 Památka na slavnostní otevření tunelu Simplon 28.–31. května 1906. Zahájení 1. srpna 1898. Položení základního kamene 4. prosince 1898. Prorážka 23. února 1905. Dokončení stavby 23. února 1906. Okénková pohlednice. Dr. Trenkler Co., Leipzig Bob. 274. 1906 [sbírka autorů].
Na podkladním rastru představujícím horninu jsou: Italský král Viktor Emanuel III. – postava mýtické Helvétie – nádraží v Brigu (CH) – severní portál tunelu Simplon I u Brigu (v údolí Rhôny) – nádražní budova v Milánu (I).

Stavba tunelu překonávala mnoho přírodních překážek. Vedle místně mimořádných tlaků horniny (nejobtížnější úsek jižní části, dlouhý 42 m, byl nafáraný ve vzdálenosti 4 450 až 4 492 m od jižního portálu v měkkém glimmerku) to byla především teplota. Uvnitř tunelu dosahovala až 50 °C, podle některých údajů dokonce až okolo 60 °C. Pro větrání kombinované s chlazením sloužila paralelní štola s propojkami po 200 m. Štolou rovněž vedlo potrubí tlakového vzduchu a výplachové vody pro vrtací kladiva a strojní zařízení. Toto opatření umožnilo také průběžné vyzdívání tunelu. Dopravu v podzemí zajistily lokomotivy poháněné stlačeným vzduchem, které k čelbě táhly prázdné vozy tunelem a plné vyvážely paralelní štolou. Na povrchu byly nasazeny lokomotivy parní. Oběhové chlazení proudícím vzduchem občas nepostačovalo, pak byla voda používaná pro vrtačky chlazena přiváženým ledem. Vodu s teplotou 12 °C a tlakem 6 atm dodával vydatný pramen na jižní straně. Velmi vážné problémy však přinášely výrony horkých pramenů, komplikující ražbu tak výrazně, že překonání posledních 245 m trvalo téměř 6 měsíců! Průměrný postup ražby pro celou stavbu byl 8,84 m/den. K prorážce tunelu došlo 24. 2. 1905, ve vzdálenosti 9285 m z jižní strany. Od února 1905 byla provedená elektrizace. Tu vykonala (na vlastní náklady!) firma Brown, Boveri & Cie. První vlak projel tunelem 25. 1. 1906. Slavnostní otevření připadlo na 28. až 31. 5. 1906, za účasti nejvyšších představitelů obou států – italského krále Viktora Emanuela III. a prezidenta švýcarské Národní rady Ludwiga Forrera – obr. 2 a 3.

Obr. 3 L. Forrer, prezident Švýcarské konfederace. Vstup do tunelu Simplon. Viktor Emanuel III. Král Itálie. Okénková pohlednice na podkladu švýcarské bikolóry a italské trikolóry. A. G. M. 1906 [sbírka autorů].

• Ludwig Forrer (*1845 †1921), švýcarský politik a člen Švýcarské federální rady (1902–1917), ministr v čele různých rezortů, 1906 a 1912 prezident konfederace.
• Viktor Emanuel III. Savojský, (*1869 †1947), 1900–46 předposlední král Itálie, 1936–41 předposlední císař Habeše a 1939–43 poslední král Albánie. Během 46 let jeho vlády se Itálie zapletla do řady válek, včetně obou světových. V druhé půli jeho panování ovládl Itálii fašismus.
• Jižní portál tunelu Simplon.
• Pohlednice, na rubu opatřená poštovními razítky z 22. 8. 1906 (Kemptthal, Švýcarsko) a 24. 8. 1906 (Domodossola, Itálie), byla adresovaná: Signor Ferd. Kořínek, Kemptthal Suisse.

Vzhledem k vysokému dopravnímu vytížení nového tunelu bylo 12. 7. 1912 rozhodnuto pokračovat ve výstavbě druhé tunelové trouby. Její prorážka se uskutečnila 1919, ale otevření provozu připadlo až na 4. 12. 1921. Výrazné zpoždění zavinila 1. světová válka. Druhý tubus je o 20 m delší, měří 19 823 m.
Náklady na výstavbu tunelu I se uvádějí 78 mil. CHF, při době stavby osm let. Náklady na stavbu tunelu II byly celkem 34 mil. CHF a stavba trvala devět let.
V letech 1985 až 2003 prošel tunel rozsáhlými změnami a úpravami. Patří mezi ně především zvětšení průjezdného profilu, umožňující přepravu nákladních automobilů po železnici.

Mortalita dělníků na předchozích projektech alpských tunelů byla děsivá. Proto se sešla mezinárodní skupina expertů, která navrhla pro stavbu Simplonu obecně vyšší standardy bezpečnosti a s tím také doporučení pro zlepšení životních a hygienických podmínek účastníků stavby. Před zahájením prací bylo nutné promyslet ubytování, které bude přiděleno technikům a dělníkům, vznikla tak vesnice pojmenovaná Balmalonesca, s domy vybavenými elektřinou, tekoucí vodou a vhodnými toaletami. Byl to pravděpodobně první moderní případ takové péče o lidi pracující pod zemí. Simplonu se tak vyhnuly epidemie cholery, tyfu a neštovic, které provázely projekty St. Gothard a Mont Cenis. Příkladem zcela nového přístupu bylo například i to, že na konci každého pracovního dne prošli muži hygienickou jednotkou před portálem, kde se vykoupali, převlékli a pracovní oděvy odložili k usušení. Zavedená sociální opatření sice snížila počet úmrtí, ale vlastní práce zůstávala stále velmi nebezpečná. Při stavebních nehodách přišlo o život 58 dělníků a dalších 133 utrpělo vážná zranění. Jména obětí jsou připomenuta na pamětní desce před nádražím Iselle. Chybí zde však jméno inženýra Alfreda Brandta. Technický génius projektu Alfred Brandt totiž zemřel brzy po zahájení ražeb, a to v pouhých 53 letech; jako příčina se uvádělo nachlazení i mrtvice, nejpravděpodobnější však bylo naprosté pracovní vyčerpání. Nebezpečí ze strany hory trvalo až do samého konce. V okamžiku prorážky zkalila triumf průtrž vody teplé 46 °C. S vodou pronikly do tunelu toxické plyny a zahubily dva inženýry [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7].

Jak mimořádnou inženýrskou stavbou Simplonský tunel byl a stále je, dokazuje také množství různých artefaktů a drobných památek s tunelem spojených. Vedle pohlednic, z nichž některé jsou zde prezentovány (viz další obr. 4 až 8), je to řada suvenýrů, různých tisků, plaket, odznaků, nenositelných i nositelných medailí etc. etc. Připomínají nejen stavbu a prorážky, ale také 50., 75. a 100. výročí otevření tunelu. Ve sbírce jednoho z autorů článku je takových objektů přes 30 – příklad je na obr. 9 a 10.

Obr. 4 Simplonský tunel v Iselle. Kolorovaná fotografie. Editions Louis Burgy & Cie., Lausanne. 1921 [sbírka autorů].
Jižní, charakteristický, portál tunelu na italské straně s vročením 1898–1905. Vlevo strážní budka a počátek silnice do Simplonského průsmyku – dnešní Strada Statale 33 del Sempione. Fotografie byla pořízena krátce po otevření druhé trouby v roce 1921. Elektrický „posunovač“ vpravo je třífázový typ 1C1.

Obr. 5 Simplonská dráha – úvodní část velkého železničního tunelu Simplon, italská strana. Podle kresby. Esclus. Luigi Grisoni, Stresa. Po 1905 [sbírka autorů].
Jižní portál – Iselle/Domodossola (IT) (633,48 m n. m.). Tunel není dosud elektrifikovaný.

Obr. 6 Brig. Severní portál velkých Simplonských tunelů (19,755 metrů). Werli A. G., Kilenberg, Zürich. 1906 [sbírka autorů].
Vlaková souprava tažená parní lokomotivou ujíždí k nádraží Brig (685,80 m n. m.) ležícímu na levém břehu Rhôny (zde pojmenované Rotten). Na rozdíl od jižního vstupu s jednolitou portálovou stěnou pro oba tubusy je severní portál strukturovaný pro každou rouru zvlášť.
Pohlednice byla odeslaná z Lausanne 24. 4. 1906 panu PhMr. Jaroslavu Appeltovi, asistentu lékárny p. Zinkeho v Roudnici v Čechách.

Obr. 7 Sempione (Simplon) – Iselle (ústí tunelu). Vpravo nahoře reklama: FERNET-BRANCA F^LLI BRANCA MILANO. Reklamní pohlednice podle barevné kresby. Stab. A. BERTARELLI & C. – Milano. Okolo 1900 [sbírka autorů].
Na pohlednici je, z dnešního pohledu velmi jednoduchý, provizorní vstup tunelu do hory z jižní strany. Malá část zařízení staveniště je patrná zcela vlevo na břehu řeky Diveria. Vlevo od dočasných portálů je frekventovaná státní silnice stoupající do průsmyku Simplon (SS33). Tato půvabná pohlednice propaguje v souvislosti se stavbou tunelu likér Fernet-Branca.
Fernet Branca je bitter, vzniklý macerováním 40 bylin v lihu. V italské verzi má 39 až 42 % alkoholu, tradiční rakouský 43 % a česká varianta Stock 35 až 40 %. Likér si objednala za epidemie cholery v Miláně paní Maria Scala provdaná Branca jako lék. Vyrobil jej její manžel, lékař Bernardino Branca. Nápoj získal oblibu a od roku 1845 provozovali s kapitálem paní Scalové bratři Brancové likérku, proto bylo v názvu firmy její celé příjmení Fernet-Branca. Roku 1884 založil v Terstu p. Lionello Stock originálnímu nápoji konkurenci. A pobočka tohoto podniku vyrábí v Plzni Fernet dodnes [8].

Obr. 8 Simplonský tunel. Severní portál u Brigu. BRB. Phot. E. Gyger. 3. 10. 1939 [sbírka autorů].
Patrné je strukturování severních portálů, od kterého se odvíjí rozdíl v délce obou tubusů 20 m. Zřetelné jsou i letopočty dokončení tunelů – 1906 a 1921.

Obr. 9 Simplonský tunel. (Jižní strana). Pohled na staveniště. Vrtačka v provozu. Liebigův masový výtažek. Reklamní kartička 10,7 x 7,2 cm, barevný tisk. Okolo 1900 [sbírka autorů].
Texty na rubu kartičky uvádějí:
ZDARMA pro kupující Liebigova masového výtažku.
LIEBIGŮV MASOVÝ VÝTAŽEK (LIEBIG´S FLEISCH-EXTRACT).
Mnozí kuchaři stále vaří hovězí maso ve studené vodě. Dlouhým vařením však může maso velmi ztratit na své kvalitě. Přitom stačí vědět, co se děje a jak na to! Také byste se rádi zeptali, jak připravit polévku a současně maso? Jednoduchý postup umožní zachovat vařené maso zdravé, šťavnaté a chutné. Stačí jen nevařit maso dlouho, přidat vařící vodu, a co by vývaru scházelo na síle snadno nahradit přidáním špetky Liebigova masového výtažku.
SIMPLONSKÝ TUNEL.
Nejdůležitějším nástrojem tuneláře je vrtačka. Na Simplonu byl použit výhradně Brandtův vrtací stroj. Jeho vynálezce, hamburský inženýr Alfred Brandt, se ke stavbě tunelu Simplon připojil jako společník. Zemřel však již v roce 1899 ve věku 53 let, na následky nachlazení získaného při kontrole práce v tunelu. S Brandtovým vrtacím strojem bylo možné postoupit o 5 a ½ m denně, tj. 11 m při ražbě z obou stran, pokud se ovšem nevyskytly zvláštní potíže. U obou vstupů do tunelu byla v přilehlých údolích vybudována nejrůznější zařízení pro zásobování staveniště tlakovou vodou a elektřinou, a také obydlí pro dělníky a úředníky a veškerá potřebná sociální zařízení.

• Svého času velmi rozšířené reklamní sběratelské kartičky propagovaly prakticky cokoliv, a to v souvislosti s čímkoliv, ovšem s čímkoliv poutavým.
• Pohled na jižní portál tunelu Simplon je zrcadlově obrácený. Může jít o omyl, špatnou předlohu či o snahu malíře do obrázku vtěsnat vedle staveniště tunelu další informace k lokalitě: odpočívající mladou venkovanku ve svátečním oděvu, kytici alpských květin a pracoviště razičů s vrtačkami. Ale především to nejdůležitější: lahvičku Liebigova masového extraktu!
• Na kartičce jsou uvedené bezesporu zajímavé informace o stavbě tunelu Simplon. Připomíná se osoba Ing. Brandta a význam nasazení jeho vrtaček, stejně jako jeho předčasný skon. Omylem je tvrzení o příčině jeho úmrtí. Zmíněna jsou rovněž, v té době nadstandardní, sociální zařízení pro pracovníky na stavbě.
• Hlavním účelem kartičky je ovšem reklama na potravinářský výrobek, patrně velmi podobný tomu, který je v ČR již roky známý jako Masox. Nechybí ani zdůvodnění a stručný návod na použití zde propagovaného Liebigova masového extraktu…

 
Obr. 10 Pamětní jízdenky na zvláštní jízdu vlaku ze dne 19. 5. 1981 mezi Domodossolou a Brigem, u příležitosti 75. výročí zahájení provozu v železničním tunelu Simplon [sbírka autorů].
Avers a revers jízdenek je v německé a italské verzi (podle úředního jazyka obou železničních společností). Materiál – kov (Zn slitina?). Rozměry i údaje na reversu těchto zpátečních jízdenek odpovídají klasickým kartónovým lístkům rozměru 30 x 55 mm.

doc. Ing. VLADISLAV HORÁK, CSc.,
Ing. MILAN MAJER,
Ing. RICHARD SVOBODA, Ph.D.

Literatura a podklady:

[1]       KOVÁRI, K., FECHTIG, R. Historical Tunnels in the Swiss Alps. 1. vyd. Zürich: Gesellschaft für Ingenieurbaukunst, 2000, 128 s.
[2]       Simplonský tunel [online]. 2025 [cit. 2025-03-09]. Dostupné na internetu: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Simplonsk%C3%BD_tunel >
[3]       Simplon Tunnel. 2000 years of civil Engineering [online]. 2025 [cit. 2025-03-09]. Dostupné na internetu:
< https://www.newcivilengineer.com/archive/simplon-tunnel-11-03-1999/ >
[4]       Alfred Brandt [online]. 2025 [cit. 2025-03-17]. Dostupné na internetu: < https://www.britannica.com/biography/Alfred-Brandt >
[5]       Simplonský tunel [online]. 2025 [cit. 2025-03-17]. Dostupné na internetu: https://ilmirino.it/galleria-sempione/
[6]       Märklinfan Club Italia. Simplonský tunel [online]. 2025 [cit. 2025-03-17]. Dostupné na internetu:
https://www.marklinfan.com/f/post.asp?method=Reply&TOPIC_ID=2732&FORUM_ID=97
[7]       Le tunnel du Simplon : 53 ans de doutes et de débats (1853-1906). [online]. 2025 [cit. 2025-03-17]. Dostupné na internetu:
https://trainconsultant.com/2023/08/07/le-tunnel-du-simplon-53-ans-de-doutes-et-de-debats-1853-1906/
[8]       Fernet Branca [online]. 2025 [cit. 2025-03-09]. Dostupné na internetu:
< https://cs.wikipedia.org/wiki/Fernet_Branca >