Pohlednice 2/2024

Pohlednice s tunely na Balkáně

Balkán je specifickou částí Evropy, s řadou větších a menších států a národů. Má velmi spletité dějiny a z nich mnoho dodnes nevyřešených politických a národnostních sporů. Patrně i proto má jít, podle údajného výroku Winstona Churchilla, o „Měkký podbřišek Evropy“. Ale je to také poloostrov s velmi složitými přírodními podmínkami, s výraznými horstvy a divokými řekami. Pro inženýry z toho plyne jediné: náročné a odvážné vedení dopravních cest, s velkým množstvím mostů a tunelů. Ve sbírkách autorů seriálu se nachází také pohlednice s tunely na Balkáně, které mohou přiblížit některé u nás málo známé stránky historie budování dopravní sítě v Bosně, Srbsku a Chorvatsku. Vzhledem k přirozenému vývoji hospodářství, techniky, a především způsobu dopravy jsou to, až na poslední položku s dálničním tunelem, pohlednice s tunely železničními.

Bosna 

Tunely na železnici Sarajevo – Východní hranice

Bosenská východní úzkorozchodná dráha (760 mm) – německy Bosnische Ostbahn, srbochorvatsky Босанска источна жељезница/Bosanska istočna željeznica – dlouhá 228 km, spojovala mezi léty 1906 a 1978 Sarajevo s městy Priboj a Višegrad.

V roce 1900 při výstavbě železnice údolím řeky Neretvy navrhl guvernér Bosny a Hercegoviny (B a H) vládě Rakousko-Uherska (R-U) spojit centrum Bosny také s regionem Sandžak, na pomezí Srbska a Černé Hory. Náklady na výstavbu trati standardního rozchodu 1435 mm však byly odhadnuté na tehdy nesmírnou částku 50 milionů korun R-U měny. Proto byla zvolená varianta levnějšího úzkého rozchodu (později často zvaného „bosenský“), vedoucí ze Sarajeva na východ k údolí řeky Uvac na hranici s Osmanskou říší a do Vardiště při hranici se Srbskem.

Výstavba trati byla zahájená 1902 a dokončená 1906. Stavba v náročném horském terénu byla provázená řadou potíží. Bylo nezbytné vybudovat, mimo velkého množství dalších objektů, také okolo stovky tunelů a galerií. Ty nebyly jednotlivě pojmenované, nýbrž nesly průběžné číslování (ovšem s významnou výjimkou tunelu č. 1 dedikovaného císaři Františku Josefovi I.).

Dráha měla pro tuto zaostalou část Bosny značný kulturně-technický a v počátku též vojenský význam. Důležitá ekonomická očekávání s ní spojená se ale nikdy nenaplnila. Během více nežli 70 let provozu, bez ohledu na momentální politický režim, železnice neustále zápasila s nízkými finančními výkony. A to byl také důvod definitivního ukončení jejího provozu v roce 1978, již v tehdejší Jugoslávii.

V tomto článku je prezentováno pět pohlednic se čtyřmi tunely na Bosenské východní úzkorozchodné dráze. Jsou to:

• Tunel číslo 67 na obr. 1 – jeden ze čtrnácti tunelů (čísel 65 až 78) na necelých 6 km mezi železniční zastávkou Most na Drini a železniční stanicí Strmac, na větvi železnice vedoucí do konečné stanice Priboj při hranici se Srbskem. V Mostě na Drini se železnice rozvětvovala s tím, že jižní směr začínal tunelem číslo 65. Trasa vedla dále 4 km proti proudu řeky Lim, po jejím pravém břehu, s 11 krátkými tunely. A po třech dalších tunelech dosáhla dráha Strmace.
• Tunel u Setihovo – zastávka Setihovo ležela na stejné větvi železnice podél řeky Lim do konečné stanice Priboj, a to mezi tunely číslo 81 (132 m) a číslo 82 (272 m). Na obr. 2 je buď kratší z nich (tzn. číslo 81) nebo pravděpodobněji až následný tunel číslo 83, dlouhý okolo 80 m.
• Tunel číslo 12 – na 63 km dlouhém úseku železnice proti proudu řeky, mezi stanicí Dobrun a cílem trati Vardiste, bylo pět tunelů (číslovaných 11 až 15). Jedním z nich byl krátký tunel číslo 12 (cca 40 m) překonávající charakteristický příčný skalní ostroh do úzkého údolí řeky Rzav – obr. 3 a 4.
• Přírodní tunel – oblouk průrazu řeky Paljanska Miljacka (obr. 5), nacházející se 2,5 km pod Pale.
• (Pozn.: Pohlednice s krátkým tunelem číslo 7, nacházejícím se rovněž na této železnici, již byla prezentovaná v časopisu TUNEL č. 1/2021).

Obr. 1 Sarajevo. Východní hranice, tunel 67. Silně retušovaná kolorovaná fotografie. Verlag Simon Kattan, Sarajevo. 1912 [sbírka autorů].
Při pravém okraji pohlednice je jižní portál krátkého tunelu č. 67, překonávajícího typický příčný ostroh. Dnes je tunel zatopený zvýšenou hladinou řeky Lim (vlevo). Pro silnou retuš není v pozadí nad řekou vidět tunel č. 66. Pohlednicí přál šťastné Vánoce 1912 paní Františce Čejkové do Kopidlna její vnuk František, toho času voják základní služby v Bosně.

Obr. 2 Tunel u Setihovo. Verlag Albert Thier, Sarajevo 1910. 1948 [sbírka autorů].
Tunel nebyl vyzděný. Podle vedení trasy a podle (tušené) polohy řeky Lim lze orientaci zobrazeného vstupu dedukovat jako severovýchodní. Je zajisté zajímavé, že pohlednice vydaná 1910 byla odeslaná až po 38 letech(!), to je v roce 1948, a to právě do Brna – Židenic v Československu.

Obr. 3 Sarajevo – Východní hranice na řece Rzav mezi Dobrunj a Vardište. Kolorovaná fotografie. Verlag von Daniel A. Kajon, Sarajevo. 1909 [sbírka autorů].
Jižní portál krátkého tunelu č. 12. Vpravo je řeka Rzav. Pohlednice byla odeslaná 15. 6. 1909 do Brna.

Obr. 4 Dobruny – Vardiste. Verlag Albert Thier, Sarajevo. 190 [sbírka autorů].
Kvalitní černo-bílá fotografie, obrazem téměř totožná s pohlednicí na obr. 3. Vpravo dole je primitivní dřevěná lávka přes řeku Rzav.

Sarajevo, hlavní město B a H, leží na řece Miljacka (srbskou cyrilicí Миљацка). Ta je dlouhá 36 km a vzniká soutokem řek Miljacka Mokranjska (přitékající z Mokra) a Miljacka Paljanska (přitékající z Pale). Obě zdrojnice i spojená řeka procházejí vápencovým územím a podílejí se zde na vzniku celé řady typických krasových jevů. Výrazným a hojně navštěvovaným útvarem je „skalní oblouk“ – přírodní tunel průrazu řeky Paljanska Miljacka (obr. 4) – přibližné šířky 12 m a výšky 15 m. Nachází se 2,5 km po proudu od Pale, tzn. asi 8,5 km nad Sarajevem. Vztaženo k trase bývalé Východní železnice, která sleduje tok řeky, lze tento přírozený celek najít na úrovni tunelu číslo 9 (dlouhého 185 m) [1 až 4].

Obr. 5 1786 Přirozený tunel řeky Miljacka u Pale. Kolorovaná fotografie. Verlag Albert Thier, Sarajevo. Okolo 1910 [sbírka autorů].

Neretvanská železnice – tunel u Glogošnice

Železniční trať v bosenském rozchodu 760 mm, vedoucí ze Sarajeva do Metkoviće, byla podle řeky Neretvy pojmenovaná jako Neretvanská (německy Narentabahn). Byla postavená a provozovaná Bosensko-hercegovskými státními drahami BHStB a po roce 1918 byla sloučená se železnicemi Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) a Jugoslávskými státními dráhami (JDŽ/JŽ). Stavba zahájená roku 1885 byla uvedená do provozu 1891 v délce 177,1 km, a to jako železnice smíšená, adhezní a ozubnicová (Abt) – při max. sklonu 60 ‰. V roce 1942 byla protažená do Ploče a 1966 byla definitivně nahrazená železnicí Sarajevo – Ploče, standardního rozchodu. Neretvanská železnice procházela 16 tunely. Tunel Glogošnica dlouhý 60 m (obr. 6) se nacházel zhruba v polovině trati, mezi zastávkami Prenj a Jablanica [5].

Obr. 6 Železniční trať Sarajevo – Mostar. Tunel u Glogošnice. Kolorovaná fotografie. Verlag J. Studnička & Co., Sarajevo. – Graph. Kunstanstalt M. Schulz, Prag. Okolo 1910 [sbírka autorů].
Při pravém okraji pohlednice je jižní portál tunelu; vlevo úplně dole lze tušit řeku Neretvu.

Srbsko           

Železnice Požega–Stalać – Kablarské tunely

Dráha Požega–Stalać (srbsky a chorvatsky Железничка пруга Пожега–Сталаћ/Železnička pruga Požega–Stalać) dlouhá 165,5 km se nachází v centrálním Srbsku a v tamní železniční síti má číslo 73. Na západě navazuje na trať Bělehrad–Bar, ve své centrální části na tratě Lapovo–Kraljevo a Kraljevo–Kosovo Polje a na východě je připojená u města Stalać na trať Bělehrad–Niš.

Železnice, vedená údolím řeky Západní Morava (Западна Морава), měla pro Srbsko velký strategický význam. Zpočátku (1903) byla projektovaná v úzkém rozchodu 760 mm, když pouze úsek Stalać – Kruševac byl stavěný se standardním rozchodem 1435 mm (a s otevřením již 28. 6. 1909). Jiný rozchod a časnější zahájení provozu si zde totiž vynutila srbská armáda pro snadnější dopravu vojenského materiálu z Obilićeva. Provoz na celé dráze byl pak zahájený až o tři roky později 16. 6. 1912, nedlouho před vypuknutím první balkánské války.

Výstavba trati se ukázala být nad očekávání náročná, a to především přes hluboké údolí Ovčarsko-kablarské soutěsky (Овчарско-кабларска клисура). Soutěska se nachází v západním Srbsku, na horním toku řeky Západní Moravy, mezi městy Čačak (Чачак) a Požega (Пожега). Odděluje pohoří Ovčar a Kablara, je dlouhá 16 km a při průměrné hloubce cca 550 m má v nejužším místě šířku pouhých 100 m. Mezi uzly Požega a Čačak bylo pro železnici nezbytné vybudovat soustavu tunelů a mostů (obr. 7). Jen tunelů je celkem 9 (sumární délky okolo 4,5 km), dva nejdelší mají přibližně po 900 m. Zvyšovalo to náklady, scházely pracovní síly, v neposledním bylo, oproti předpokladům projektu, nutné vést železnici po protějším (levém) břehu řeky. Na dokončení trati si stát dokonce musel vypůjčit 150 milionů tehdejších dinárů. Problémy vyplývající z trasování trati přetrvávaly i po jejím dokončení, a proto již před druhou světovou válkou byly některé úseky překládány. V 50. letech XX. století byla celá železnice převedená na standardní rozchod. Elektrifikovaný je pouze západní úsek jednokolejné trati z Kraljeva do Požegy přes město Čačak.

Trať historicky sloužila (a stále slouží) k expedici výrobků ze zbrojovky Zastava do přístavu Bar při Jaderském moři. Po osmileté přestávce od roku 2014 se vrátila také osobní železniční doprava [6 až 8].

Obr. 7 No. 21 Kablarský (Кабларски) tunel se železným mostem. Kolorovaná fotografie. Издање књижаре Анастаса Ђ. Константновића, Чачак. 1915 [sbírka autorů].
Obloukový příhradový železniční most přes řeku Západní Morava. Vlevo je vidět východní vstup do pátého (dlouhého) tunelu (počítáno od Požegy). Západní portál čtvrtého tunelu lze tušit vpravo od mostu. Pohlednici poslal uprostřed Velké války Karel Hrubý ze 3. eskadrony 14. dragounského regimentu svému strýci p. Ferdinandu Faitovi do Královic u Plzně s přáním k Novému roku 1916. Na rubu je pohlednice opatřená razítky c. a k. dragounského pluku č. 14 a etapního poštovního úřadu č. 257 ze dne 28. 12. 1915.

Železnice Niš–Dimitrovgrad – tunely v soutěsce Sićevo

Sićevská soutěska (srbsky Сићевачка клисура/Sićevačka klisura) se nachází v jihovýchodní části Srbska, mezi městy Niš (Ниш) a Dimitrovgrad (Димитровград). Je dlouhá 15,9 km a spojuje Nišskou a Bělopalanskou kotlinu. Vznikla v krasovém území působením řeky Nišavy (Нишава). Soutěska i její okolí jsou ceněným přírodním parkem.

Údolím řeky, potažmo soutěskou, procházejí jedny z nejdůležitějších komunikací na Balkáně – železniční trať Bělehrad-Niš-Sofie-Istanbul a od roku 1964 také hlavní silnice. Roku 1886, deset let po osvobození Niše od Turků, počaly ženijní jednotky srbské armády práce na průrazu železniční trati soutěskou Sićevo. Trať byla již 1. 11. 1887 otevřená do Pirotu (Пирот) a bez prodlení rok na to protažená na srbsko-bulharské hranice. Železnice délky 97,8 km tak vede z Niše z velké části souběžně s řekou Nišavou a v hraniční stanici Dimitrovgrad se napojuje na trať Sofia-Kalotina Sapad. Je formálně součástí spojení západní Evropy s Istanbulem, využíval ji proto i proslulý Orient Express.

Na trati se nachází 6 tunelů, dlouhých od 41 do 249 m (Σ 865 m), když 5 z nich je mezi kilometry 23,8 až 29,5 součástí sofistikovaného systému překonávajícího právě partii soutěsky Sićevo (obr. 8 až 10):

• Tunel č. 1 "Velika ogradnja" (52 m)
• Tunel č. 2 "Kumanov Dol" (184 m)
• Tunel č. 3 "Galic pec" (41 m)
• Tunel č. 4 "Božja Vrata" (154 m)
• Tunel č. 5 "Banjica" (249 m)

Trať zůstává stále jen jednokolejná a neelektrifikovaná. Stala se proto úzkým hrdlem v systému celoevropských železničních koridorů. Její stav je totiž velmi špatný a v některých úsecích je max. povolená rychlost jen 30 km/h. Až na výjimku (Optima Express z Rakouska do Turecka a jen v období květen-listopad) není železnice vůbec využívaná pro osobní dopravu. Nevyhovující stav trati, která neprošla modernizací ani elektrifikací je i vážným ekologickým problémem přírodního parku [9 až 11].

Obr. 8 Pohled na Sićevo – dráha Niš-Pirot (Изглед Сићевачке клисуре – Ниш-Пирот). Kolorovaná fotografie. Издање књижаре Рајковића и Ћуковића, Београд. Okolo 1910 [sbírka autorů].
Velmi pravděpodobně se jedná o východní portál tunelu číslo 1.

Obr. 9 Soutěska Sićevo nedaleko Niše (Сићевачка Клисура близу Ниша). Partie při Pirotu (s železnicí z Niše). Издање Душана Савића Ниш. 1914 [sbírka autorů].
Může jít o severozápadní portál tunelu číslo 5. Pohlednici poslal posledního dne roku 1914 studentovi c. k. české reálky v Písku Adolfu Janovskému jeho švagr ze srbského zajetí. Na rubu je pohlednice opatřená kulatým razítkem Červeného kříže a razítkem srbského cenzora.

Obr. 10 Soutěska Sićevo. Spojení Niš – Pirot. (Сићевачка Клисура. Ниш-Пирот.) Издање Душана Савића Ниш. 1915 [sbírka autorů].

Podle rozvinutí terénu do šířky by mohlo jít o jihovýchodní portál ze soutěsky vycházejícího tunelu číslo 5. Pohlednici poslal 27. 5. 1915 studentovi Adolfu Janovskému do Písku, obdobně jako na předchozím obr. 9, ze srbského zajetí jeho švagr. V krátkém textu přeje studentovi vyváznutí z povinnosti narukovat do války. Na rubu pohlednice jsou dvě kulatá razítka – menší Červeného kříže a velké srbského cenzora.

Chorvatsko

Dálniční tunel Učka

Tunel Učka se nachází na východní větvi tzv. Istrijského dopravního ypsilonu – dálnice A8, přibližně mezi obcemi Lupoglav a Matulji. Překonává stejnojmenný masív Učka, a spojuje tak poloostrov Istrii s Chorvatským přímořím. Součástí pozemní komunikace jsou zde bezprostředně za sebou následující tři tunely: Zrinšćak I – 200 m, Zrinšćak II – 50 m a dlouhý Učka – 5 062 m (obr. 11).

Stavba byla zahájená 1978, otevření připadlo na 27. 9. 1981. Tunel měl původně jen jednu rouru šířky 9,10 m, s obousměrným provozem. Proto také v něm byla rychlost omezená na 80 km/h a nařízená minimální vzdálenost jedoucích vozidel. Test klubu ADAC přesto vyhodnotil v roce 2004 tento tunel pro silniční provoz jako vysoce rizikový (a v Chorvatsku, společně s tunelem Tuhobić na dálnici A6, vůbec nejhorší). Příčinou takového hodnocení byl špatný stav vozovky a nedostatek únikových cest. Dlouho připravovaná ražba druhé tunelové trouby dlouhé 5,63 km byla oficiálně dokončená nedávno – 18. 9. 2023 a její úplné zprovoznění je plánované do června 2024 [12].

Obr. 11 Tunel Učka, dlouhý 5 062 m, 495 m n. m. Tunel Zrinšćak I, dlouhý 200 m. Tunel Zrinšćak II, dlouhý 48 m. Okénková pohlednice. Izdavač SuvenirDizan, Pula, Olga Ban 40. Foto S.Marić. Okolo 1990 [sbírka autorů].
Vlevo nahoře i dole: západní portál tunelu Zrinšćak I. Uprostřed nahoře: Most Vela Draga a západní vstup do tunelu Zrinšćak II. V centru: mýtné stanoviště při výjezdu ze západního portálu tunelu Učka. Uprostřed dole: monumentální západní portál tunelu Učka od Kanfanaru. Vpravo nahoře: západní výjezd z tunelu Učka, následuje krátký tunel Zrinšćak II. Vpravo dole: Tunel Učka – východ.

doc. Ing. Vladislav Horák, CSc.,
Ing. Milan Majer,
Ing. Richard Svoboda, Ph.D.

Literatura

[1]       Bosenská východní dráha [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: <https://cs.wikipedia.org/wiki/ bosensk%C3%A1_v%C3%BDchodn%C3%AD_dr%C3%A1ha >

[2]       Bosnische Ostbahn [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < https://de.wikipedia.org/wiki/Bosnische_Ostbahn?oldid=169828515 >

[3]       Miljacka [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < Miljacka - Wikipedie, otevřená encyklopedie (wikipedia.org) >

[4]       Mapy.cz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: <https://mapy.cz/zakladni?q=%C5%99eka%20Miljacka&source=osm&id=1002046230&ds=2&x=18.5218669&y=43.8121038&z=16 >

[5]       Narentabahn [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < https://de.wikipedia.org/wiki/Narentabahn >

[6]       Železniční trať Požega–Stalać [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < Železniční trať Požega–Stalać – Wikipedie (wikipedia.org) >

[7]       Mapy.cz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < "Kablarská soutěska" výsledky hledání • Mapy.cz >

[8]       Soutěska Ovčar-Kablar [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < Soutěska Ovčar-Kablar - Wikipedie (en-m-wikipedia-org.translate.goog) >

[9]       Železnice Niš–Dimitrovgrad [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < Železnice Niš–Dimitrovgrad - Wikipedie, otevřená encyklopedie (de-m-wikipedia-org.translate.goog) >

[10]     Sićevská soutěska [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < https://sr-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/%D0%A1%D0%B8%D1%9B%D0%B5%D0%B2%D0%B0%D1%87%D0%BA%D0%B0_%D0%BA%D0%BB%D0%B8%D1%81%D1%83%D1%80%D0%B0?_x_tr_sl=sr&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc >

[11]     mapy.cz [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: <https://mapy.cz/zakladni?q=si%C4%8Devo&source=osm&id=126990614&ds=2&x=22.1940462&y=43.2994394&z=16 >

[12]     Tunel Učka [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné na internetu: < Tunel Učka – Wikipedie (wikipedia.org) >