Pohlednice 2/2021
Pohlednice s železničními tunely ve Francii
Historie železnice ve Francii je dlouhá. První koncese pro nákladní železniční dopravu byla vydaná již v roce 1823, první trať určenou výhradně pro osobní dopravu v zemi otevřeli roku 1837. Vrcholu, co do délky, dosáhla francouzská železnice před 1. světovou válkou, kdy čítala téměř 70 tis. km všech typů tratí. Následoval postupný úbytek a dnes se uvádí délka cca 24 tis. km. S tím souvisí i snižování počtu provozovaných železničních tunelů. Z původního impozantního počtu 2 777 položek jich bylo 921 z různých důvodů uzavřeno. I přes tento vysoký úbytek se ve Francii dnes stále ještě nachází celkem 1 856 užívaných železničních tunelů [1]. Svědčí to, přinejmenším, o mimořádně vysoké dynamice vývoje francouzské železniční sítě. Celosvětový jev, spočívající od 2. poloviny 20. stol. ve vydávání (a také zasílání) pohlednic s veškerými možnými i nemožnými tématy, se nevyhnul ani Francii a potažmo zdejším tunelům. V dalším dílu seriálu tak může být prezentováno deset, v ČR prakticky neznámých, francouzských železničních tunelů právě prostřednictvím historických pohlednic (obr. 1).
Obr. 1 Francie – železniční tunely prezentované na pohlednicích na mapě departementů. Tunely jsou označené pořadovým číslem v článku a svým jménem.
Tunnel Bascau
Tunel Bascau (též pojmenovávaný Boscau nebo Bascaud) – obr. 2 – se nalézá v katastru města Villefranche-de-Rouerge (departement Aveyron, region Occitanie). Při délce 60 m je nejkratší ze všech 19 tunelů na traťovém úseku Capdenac – Lexos. Tunel Bascau byl otevřený v roce 1858, s původním určením pro dvě koleje, nyní je vybavený kolejí jednou [1, 2].
Obr. 2 Villefranche – de Rouergue – přádelna a tunel Boscau. Bazar du Lot (dobročinná loterie), Guillot, éditeur. 1927 [sbírka autorů].
Na pohlednici vstupuje tunel severním portálem do kopce obtékaného řekou Alzou. Přádelna vlny (vpravo od tunelu) byla založená v roce 1922.
Tunel Bourrec
Jednokolejná neelektrifikovaná železniční trať spojuje historický klenot regionu Occitanie Carcassonne s Rivesaltes. Prochází zhruba polovinou své délky, činící 122 km, údolím řeky Aude. Úseky železnice byly přitom od Carcassonne dokončovány postupně, s uváděním do provozu v letech 1876, 1878, 1901 a 1904.
Na dráze se nachází celkem 14 tunelů, dlouhých od 137 do 1 381 m, sumárně pak 5 176 m (což činí 4,24 % délky trati). Jedním z tunelů je i 275 m dlouhý Bourrec, otevřený roku 1900 v katastru obce Saint-Martin-Lys (departement Aude). Pro tento tunel je charakteristický technicky velmi zajímavý výjezd tvořený tříobloukovou galerií z kamenného zdiva. Na galerii bezprostředně navazuje příhradový železniční most přes silnici 117 a řeku Aude – obr. 3 [1, 3].
Obr. 3 Údolí řeky Aude. – Železniční most a tunel Bourrec (spojení z Carcassonne do Rivesaltes). Phototypie Labouche freres Toulouse. Okolo 1910 (?) [sbírka autorů].
Jižní výjezdový portál s galerií. Galerie z kamenného zdiva je otevřená třemi oblouky do údolí. Ocelový příhradový most dlouhý 58 m pochází z dílen společnosti Gustava Eiffela. Galerie i opěra mostu jsou umně založené na zděných klenbách.
Tunel Brison
V departementu Savoie (region Rhône-Alpes), na traťovém úseku Culoz – Aix-les-Bains, prochází tunel Brison stejnojmenným skalním ostrohem vystupujícím do východního břehu jezera Bourget.
Italští tuneláři vyrazili tento 375 m dlouhý tunel roku 1857. Dráha spojující Aix-les-Bains se Saint-Jean-de-Maurienne v té době spadala pod svrchovanost království Sardinie a nesla jméno jeho panovníka Victora Emmanuela. Provoz zde byl zahájený 2. 9. 1858.
Tunel, stejně jako přilehlá trať, byly původně jednokolejné, roku 1901 během zásadní rekonstrukce dráhy přibyla 2. kolej. A s tím byla na obou portálech tunelu přistavěná také historizující cimbuří s věžemi, sloužícími pro ubytování železniční stráže. Věže se nazývají (pro připomínku stejnojmenné italské dynastie) „Sardinské“. Severní věž (obr. 4) je charakteristicky válcová, jižní věž (obr. 5) naopak hranolová. Vzhledem k pozoruhodným portálům byl v roce 1984 tunel zapsaný jako historická památka [1, 4].
Obr. 4 Aix-les-Bains – jezero Bourget. – Skály v Brison. Nakladatel neuvedený. Kolorovaná fotografie. Okolo 1910 (?) [sbírka autorů].
Severní portál tunelu Brison s válcovou věží.
Obr. 5 Malebné Savojsko. Jezero Bourget – D´Aix.les-Bains v Chindrieux. Tunel. Collection „la plus Belle“ – A. Collomb. Éditeur – Chambéry. Kolorovaná fotografie. Okolo 1910 (?) [sbírka autorů].
Jižní portál tunelu Brison s hranolovou věží.
Tunel Cornillon
Tunelem Cornillon (obr. 6) překonává železnice jeden z mnoha skalních útvarů obtékaných řekou Loire. Nachází se v departementu Loire, v katastru obce Saint Paul en Cornillon, na traťovém úseku Boiron – Lavoute sur Loire, Tunel byl otevřený roku 1907, je jednokolejný a má délku 124 m [1, 5, 6].
Obr. 6 Okolí Saint-Étienne. Tunel Cornillon a údolí Loiry. Lévy Fils & Co Paris. Kolorovaná fotografie. 1908 [sbírka autorů].
Železnici přivádí do západního portálu tunelu kamenný viadukt o devíti obloucích (v pravé části pohlednice). Vlevo je splavný tok řeky Loire.
Tunel Couegnas
Jednokolejná neelekrizovaná trať Le Palais – Eygurande-Merlines ve střední Francii je jihovýchodní větví linie Orléans – Montauban. Výstavba byla zahájená 1872 a traťový úsek z Le Palais sur Vienne do Eymoutiers (v departementu Haute Vienne) byl otevřený 5. 1. 1881.
Nachází se na něm celkem devět kratších tunelů (od 90 do 285 m, společné délky 1 473 m). Na katastru obce Eymoutiers je jedním z nich 157 m dlouhý tunel Couegnas. Jeho místní pojmenování „Dur“ značí „Tvrdý“ a odkazuje tak k vysoké kvalitě žuly, ve které byl vyražený. Vzhledem k tomu také zůstal nestandardně, a to včetně portálu, neobezděný – obr. 7 [1, 7].
Obr. 7 Eymoutiers (departement Haute-Vienne) – tunel Dur. Edit H. Cyne. Okolo 1910 (?) [sbírka autorů].
Ze zděného obloukového mostu přes řeku Vienne, vysokého 17 m, vchází železnice do jihovýchodního skalního portálu tunelu Couegnas, zvaného také „Dur“ („Tvrdý“).
Tunel Crottes
V departementu Jura (region Franche-Comté), na trati ze Saint Laurent en Grandvaux do Morez, se nachází pozoruhodný komplex železničních staveb známých pod souhrnným názvem „Viadukty Morez“. Jedná se sumárně o šest vysokých viaduktů a tři tunely, propojující stanici Morbier (861 m n. m.) se stanicí Morez (v údolí, 736 m n. m.). Přestože jsou obě stanice vzdálené vzdušnou čarou jen 1 500 m, vyžadovala zde železnice délku asi 5 600 m, kterou zvládá, při maximálním sklonu 30 ‰, vertikální rozdíl 125 m.
Úseky trati byly otevřené v letech 1900 (mezi Champagnole a Morezem) a 1912 (mezi Morezem a Saint-Claudem). Zmíněné tři tunely jsou: Nejdelší Frasses – dlouhý 1 044 m, dokončený 1897 a otevřený 1900, dále Crottes (obr. 8) – dlouhý 71 m, a nakonec Pâturage – dlouhý 66 m. Všechny tři jsou směrově zakřivené, s podélným sklonem 25 ‰ [1, 8].
Obr. 8 Jura – Turistika – Morez. Viadukty z Morezu do Andelotu a do St-Claude. MP Bourgeois. Chalon-sur-Saone. 1930 [sbírka autorů].
Východní portál krátkého tunelu Crottes je na pohlednici zcela dole uprostřed. Vpravo se nachází viadukt Romard, vlevo viadukt Morbier. Pod dolním okrajem pohlednice lze pak pouze tušit nejdelší ze zdejších tří tunelů – Frasses.
Tunel Foug
Trať z Paříže (Paris) do Štrasburku (Strasbourg), historicky zvaná „Východní“, je dlouhá 502 km. Předmětem politických licitací byla již od roku 1833, koncese byla udělená 1845 a její stavba probíhala po etapách v letech 1849–1852. Elektrifikovaná byla v 60. letech 20. stol. Zavedením LGV East v roce 2007 se z této trati, do jisté míry, stala regionální dráha s převažující nákladní dopravou.
Nachází se zde 12 tunelů, celkové délky 8 845 m (= 1,7 % trasy). Nejdelším z nich je Arzviller (2 690 m). Cca 310 km od Paříže, na traťovém úseku Pagny-sur-Meuse – La Concorde (v departementu Meurthe-et-Moselle), se nalézá, s 1 120 m druhý v pořadí délky, dvoukolejný tunel Foug – obr. 9. V minulosti byl velmi vážně poškozený válečnými událostmi v letech 1871 i 1944 [1, 9, 10].
Obr. 9 Obrázek z okolí Toul. Železniční tunel ve Foug. Poirot, édit., Toul. Okolo 1935 [sbírka autorů].
Toul je město v departementu Meurthe-et-Moselle v regionu Grand Est. Jeho partnerským městem v ČR je Jaroměř. Na pohlednici je východní portál tunelu vyvádějící železnici do obce Foug.
Tunel Lioran
Jednokolejný železniční tunel Lioran v masivu Cantal nese stejný název jako jeho známější starší bratr, kterým je silniční tunel Lioran (jako první významnější tunel tohoto určení ve Francii, vyražený v délce 1 412 m již počátkem 18. stol.). Železnice zde v katastru horských obcí Saint-Jacques-des-Blats a Laveissière (departement Cantal, region Auvergne – Rhône – Alpes) prochází tratí Neussargues – Viescamp Jalles, mezi zastávkami Figeac a Arvant souběžně a v hloubce jen cca 25 m právě pod oním silničním tunelem (obr. 10).
Stavba železničního tunelu započala v dubnu 1865 a trvala do května 1868, provoz byl zahájený 20. 7. 1868. Krátkou dobu stavby poměrně dlouhého tunelu (1 959 m), navíc v nadmořské výšce 1 151 m, umožnily současné (proti)ražby jak z obou portálů, tak i ze tří mezilehlých šachet (z nich druhá byla hloubená přímo ze starého silničního tunelu a třetí byla realizovaná z bočního, 46 m dlouhého, tunelu). Při stavbě přišli o život dva pracovníci a nebývale mnoho (140) jich utrpělo zranění [1, 11].
Obr. 10 Departement CANTAL – Le Lioran (1 368 m n. m.). Vstup do železničního tunelu. Germain Malraux, Civette, ib,-édit. Aurillac. Okolo 1920 (?) [sbírka autorů].
Pohled od severu na portály železničního tunelu (dole) a starého silničního tunelu, nacházejícího se přímo nad ním. Velmi dobře je patrná vertikální diference obou podzemních děl. Zřetelný je také horský charakter místa.
Tunel Orival
Tunel Orival se nachází cca 19 km od Rouenu, na trati Serquigny – Oissel, v departementu Seine-Maritime (region Normandie). Tato železniční trať, dlouhá cca 59 km, je součástí tzv. „spojení Paříže k moři“ – do přístavu Cherbourg. Provoz na ní byl zahájený v roce 1865, 1881 byla otevřená 2. kolej a až 2015 byla dokončená elektrifikace.
Na trati se nacházejí čtyři tunely celkové délky 1 396 m. Druhým nejdelším z nich je se 404 m Orival z roku 1863 (obr. 11). Zajímavostí je bezprostřední navázání tohoto dvoukolejného tunelu na technicky pozoruhodný viadukt Orival přes řeku Seinu; ten má délku 282 m a velmi utrpěl za válek v letech 1870, 1940 a 1944 [1, 12, 13].
Obr. 11 Okolí d´Elbeuf – Orival se vstupem do tunelu a s Pavillonem na nábřeží. Nakladatel neuvedený. Okolo 1905 až 1910 (?) [sbírka autorů].
Orival je obec ležící pouhých 19 km jižně od Rouenu. Na pohlednici je jihovýchodní portál tunelu směrem od známého viaduktu. Vpravo, při řece Seině, leží zámeček Pavillon.
Tunel Serguignou
Úzkokolejná (1 000 mm) železnice známá jako Ligne de La Mure byla postavená v letech 1882–1888, primárně jako uhelná trať z dolů La Mure do Sait-Georges-de-Commiers (departement Isère, region Dauphiné). Stavba trati dlouhé 30,1 km si vyžádala náklady 12 mil. zlatých franků. Roku 1903 byla zavedená elektrická trakce (první na světě s VN), 1988 skončila doprava uhlí a od 1997 je železnice významnou turistickou atrakcí, přepravující okolo 90 000 cestujících/rok.
Horský charakter dráhy potvrzuje to, že na ní muselo být vyraženo 18 tunelů, dlouhých od 30 po 1 071 m, sumárně pak 4 256 m (tzn. 14,1 % délky trasy). Ke známějším zdejším tunelům (a to i díky viaduktu la Clapisse při výjezdovém portálu) náleží Serguignou – na obr. 12, někdy nesprávně zvaný podle mostu právě Clapisse.
Dne 26. 10. 2010 zničil železniční viadukt mohutný skalní sesuv a s tím utrpěl újmu také přilehlý portál tunelu. Oprava havárie měla být ukončená 2020 [1, 14, 15].
Obr. 12 Dráha de La Mure. Tunel a most Clapisse. Papeterie du Chevalier Bayard, 12, rue du Lycée. – Grenoble. Okolo 1900 [sbírka autorů].
V popředí snímku se nachází tříobloukový, 55 m dlouhý a 13 m vysoký, viadukt Clapisse zasažený roku 2010 skalním sesuvem. Zcela vpravo je na obrázku vidět část východního portálu tunelu Serguignou.
doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ
Literatura a podklady
[1] Inventaire des tunnels ferroviaires Français [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <http://www.tunnels-ferroviaires.org/inventaire.htm>
[2] Schéma de la ligne de Brive-la-Gaillarde à Toulouse-Matabiau via Capdenac [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%A9ma_de_la_ligne_de_Brive-la-Gaillarde_%C3%A0_Toulouse-Matabiau_via_Capdenac>
[3] Schéma de la ligne de Carcassonne à Rivesaltes [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%A9ma_de_la_ligne_de_Carcassonne_%C3%A0_Rivesaltes>
[4] Tunnel de Brison [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=fr&u=https://fr.wikipedia.org/wiki/Tunnel_de_Brison&prev=search&pto=aue>
[5] Seznam francouzských železničních tratí [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des_lignes_de_chemin_de_fer_de_France#Pays_de_la_Loire>
[6] Liste des Tunnels 42-Loire [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <http://www.tunnels-ferroviaires.org/tu42/42270.3.pdf>
[7] Le chemin de fer | Commune d'Eymoutiers [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <www.mairie-eymoutiers.fr/histoire/historique/le-chemin-de-fer/>
[8] Viaducs de Morez [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Viaducs_de_Morez>
[9] Ligne de Paris-Est à Strasbourg-Ville [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Ligne_de_Paris-Est_%C3%A0_Strasbourg-Ville>
[10] Schéma trati Paříž-východ do Štrasburk-Město [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%A9ma_de_la_ligne_de_Paris-Est_%C3%A0_Strasbourg-Ville>
[11] Železniční tunel Lioran [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Tunnel_ferroviaire_du_Lioran>
[12] Schéma de la ligne de Serquigny à Oissel [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%A9ma_de_la_ligne_de_Serquigny_%C3%A0_Oissel>
[13] Ligne de Serquigny à Oissel [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Ligne_de_Serquigny_%C3%A0_Oissel>
[14] Routemap La Mure railway [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Template:Routemap_La_Mure_railway>
[15] Chemin de fer de La Mure [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné na internetu <https://en.wikipedia.org/wiki/Chemin_de_fer_de_La_Mure>