Pohlednice 2/2020

Pohlednice s tunely a s lokomotivami II

Ve sbírce autorů se nachází rovněž řada zajímavých pohlednic z relativně nedávné doby, které byly evidentně vydány především pro obdivovatele lokomotiv a vlaků. Pro tyto pohlednice je charakteristickým znakem lokomotiva, motorový vůz nebo vlaková souprava vyjíždějící z tunelového portálu. Aktuálně prezentovaný soubor desíti takovýchto pohlednic zde představuje šest tunelů v ČR a po jednom ve SR a v Dolním Rakousku a navazuje tak na podobný díl tohoto seriálu, nazvaný „Pohlednice s tunely ve Slovenské a České republice s lokomotivami“, otištěný v časopisu Tunel č. 4/2015.

Tunel Nelahozeveský I

Na traťovém úseku I. tranzitního železničního koridoru Praha – Děčín hl. n., mezi stanicí Kralupy n/V a zastávkou Nelahozeves, se nachází ve velmi těsném sledu trojice tunelů. Podle blízké zastávky jsou pojmenovány Nelahozeveský I (23,3 m), II (41,0 m) a III (291,0 m). Dokončeny byly již v roce 1848 a až do roku 1942 byly provozovány jako jednokolejné. V tomto roce proběhla jejich reprofilace se zdvoukolejněním. Dalšími úpravami, doplněnými o sanaci ostění, prošly tunely v souvislosti s elektrifikací trati v letech 1976 až 1985. Portály tunelů I (obr. 1) a II byly stavbou i pozdějšími úpravami ponechány přitom jen jako skalní.

Dnes je tunel Nelahozeveský I ještě pořád nejkratší v síti ČD. Je však vypracovaný projekt na zásadní rekonstrukci všech tří tunelů; ta by měla započít v roce 2024 a místní situaci výrazně pozměnit [1].

Obr. 1 T 669.0096 Dieselelektrická víceúčelová lokomotiva Co´Co´. Výrobek lokomotivky v Dubnici n. Váhom z roku 1968. Nakladatelství PressFoto Praha. Foto © Pavel Vančura. Cca 1975 [sbírka autorů].
Lokomotiva vyjíždí z jižního portálu tunelu Nelahozeveského I. Stejný portál byl prezentován na obálce časopisu Tunel č. 4/2019. Průhledem tunelu je vidět další skalní portál těsně následujícího tunelu II. Souběžně a těsně s tunely vede po levém břehu Vltavy turisty hojně využívaná Dvořákova stezka (slavný hudební skladatel se narodil právě v Nelahozevsi).

Tunely na železniční trati Liberec – Tanvald – Harrachov

Úseky této jednokolejné regionální železnice byly otevírány postupně: do Jablonce n/N 1888, do Tanvaldu 1894, 1902 došlo k prodloužení tratě do Kořenova a na konci téhož roku byla trasa napojena na německé dráhy. V pasáži Tanvald – Kořenov byla trať vybavena dvojitou Abtovou ozubnicí. Po 2. světové válce bylo propojení do Německa zrušeno. Od 80. let 20. stol. byl běžný provoz na ozubnicovém úseku změněný jen na adhezní a ozubnicové lokomotivy vyjíždějí pouze příležitostně.

Na této železnici se nachází celkem 10 tunelů celkové délky 2 392 m. Nejkratší z nich je Dolnotanvaldský (48 m) a nejdelší pak Polubenský (940 m) [2, 3].

• Tunel Žďárský (obr. 2 a 3)

Byl zprovozněný roku 1902 a je dlouhý 67,2 m. Nachází se mezi železniční stanicí Tanvald a zastávkou Desná.

• Tunel Dolnopolubenský (obr. 4 a 5)

Byl zprovozněný rovněž v roce 1902 a je dlouhý 166,3 m. Nachází se mezi zastávkami Desná – Riedlova vila a Dolní Polubný.

Obr. 2 Motorová ozubnicová lokomotiva T 426.001 vyjíždí s osobním vlakem 6351 ze Žďárského tunelu dne 30. 9. 2000. K-REPORT. Foto © Ing. Jan Vašíček. 2000 [sbírka autorů].
Velmi pravděpodobně jde o jižní (tanvaldský) portál Žďárského tunelu (obdobně jako na obr. 3).

Obr. 3 Výročí 30 let Elektroniků – 743.002. Motorová lokomotiva 743.002 v čele osobního vlaku z Harrachova do Tanvaldu sjíždí dne 27. února 2000 poslední ozubnicový úsek mezi Desnou a Tanvaldem, a to již nedaleko cílové stanice tohoto vlaku. Ozubnicové hřebeny v ose kolejnic, jsou skryty pod vrstvou sněhu. © SURA s. r. o. Rokytnice nad Jizerou, foto: Karel Hanuš. 2000 [sbírka autorů].
Vlak vyjíždí z jižního (tanvaldského) portálu Žďárského tunelu (stejně jako na obr. 2).

Obr. 4 Ozubnicová trať Tanvald – Kořenov – Harrachov Motorový vůz 810.260 na ozubnicovém úseku pod Dolním Polubným. K-REPORT. Foto © Jan Vašíček. 1999 [sbírka autorů].
Jihozápadní portál Dolnopolubenského tunelu od zastávky Desná – Riedlova vila (stejně jako na obr. 5).

Obr. 5 Motorový vůz M 240.021, známý pod přezdívkou „Singrovka“, zachytil fotograf pod Dolnopolubenským tunelem nedaleko hrobky sklářské rodiny Riedlů. Motorové vozy tohoto typu jezdily na zubačce od roku 1965. Železniční společnost Tanvald, o.p.s., foto Ing. Jan Vašíček. Okolo 2000 [sbírka autorů].
Jihozápadní portál Dolnopolubenského tunelu od zastávky Desná – Riedlova vila (stejně na obr. 4).

Tunel Ještědský

Jednokolejný Ještědský tunel se nachází na železniční trati Liberec – Česká Lípa, mezi stanicemi Novina a Křižany. Byl budován od roku 1898 Společností ústecko-teplické dráhy pro dopravu severočeského uhlí do Liberecka, se zahájením provozu 16. 9. 1900. Mezi Křižany a Libercem bylo na předmětné dráze postaveno celkem 5 tunelů – 4 krátké a 1 dlouhý – a to právě Ještědský, 815,44 m – obr. 6. Ten, mimo jiné, překonává v Křižanském sedle, ve výšce 500 m n. m., hlavní rozvodí Severního a Baltského moře [4, 5].

Obr. 6 100 let trati Mimoň – Liberec, železniční stanice Liberec. 16. září 1900 – 2000. 1 – Nádraží Liberec v roce 1919. 2 – 464.008 a 464.102 ve stanici Liberec (1997). 3 – Lokomotivy: 464.008 a 464.102 na viaduktu u Noviny (1997). 4 – 843.008-4 Křižany (tunel 815 m). Okénková pohlednice. Vydavatelství M. SOUKUP, Desná v Jiz. horách. Snímky: 1 – ŽST Liberec. 2, 3 – Petr David. 4 – Miroslav Soukup. 2000 [sbírka autorů].
V pravém spodním okénku pohlednice vyjíždí lokomotiva ze severního (libereckého) portálu Ještědského tunelu směrem k viaduktu Novina (vedlejší okénko).

Tunel Ledečský II

Populární název „Horní posázavský pacifik“ nese jednokolejná neelektrifikovaná regionální železniční trať z Čerčan do Světlé n/S, charakteristicky trasovaná podél řeky Sázavy v délce 91 km. Na její první části byl provoz zahájený roku 1903, na zbývající poté o dva roky později.

Mezi železničními stanicemi Sázava a Horní Ledeč se na trati nachází osm krátkých tunelů celkové délky 869 m – od 30 m (Hornoledečský) do 251 m (Podhradský).

V pořadí druhý z nich, a to mezi železniční stanicí Sázava a zastávkou Samopše, se nachází tunel Ledečský II, dlélky 54 m – obr. 7 [6].

Obr. 7 720.116 (ČSD), Sázava, 10. 6. 1990 Posázavský Pacifik. Foto: Karel Pryl. Tisk: RETIP s. r. o., Červený Kostelec. 1990 [sbírka autorů].
Na pohlednici vyjíždí krátká vlaková souprava ze severovýchodního (sázavského) portálu tunelu Ledečského II. Železnice zde typicky vede v úzkém údolí řeky Sázavy (vlevo).

Tunel Hněvkovský II

Na rekonstruovaném úseku III. železničního koridoru Zábřeh n/M – Hoštejn se nacházejí dva „nové“ tunely, pojmenované podle blízké obce Hněvkovský I a II. Tunel Hněvkovský I délky 180 m byl stavěn v letech 2005–2006, stavba tunelu Hněvkovského II (obr. 8) délky 461,85 m probíhala v letech 2004–2006 [7].

Obr. 8 Elektrická jednotka 680.001 nasazená 2. října 2015 na spoj SuperCity 506 Pendolino mezi stanicemi Zábřeh na Moravě a Hoštejn Chornický železniční klub. © FOTO: Pavel Stejskal. 2015 [sbírka autorů].
Dynamický snímek se soupravou Pendolino, která vyjíždí ze západního (hoštejnského) portálu tunelu Hněvkovského II.

Slovenská republika – tunel Lamačský I

Dvě pohlednice s „Bratislavskými“, dnes správně Lamačskými, tunely byly v tomto seriálu prezentovány již v Tunelu č. 4/2015. Pro stručné zopakování:

Lamačský tunel č. I (na obr. 9 právě z něj vyjíždí vlak), bývá označovaný též jako „starý“. Byl vybudovaný v letech 1844 až 1848 během výstavby trati Vídeň – Bratislava. Sloužil vlakům do Bratislavy i do Devínskej Novej Vsi, a to oběma směry jako dvoukolejný až do roku 1902, tj. do doby, kdy byl zahájen provoz souběžným tzv. „novým“ tunelem Lamačským II (na obr. 9 je vpravo, zcela zakrytý vlakem). Původní tunel dlélky 703,60 m byl mezi lety 1899 až 1900 zkrácený na 594 m a při prodlužování hlavního nádraží byl také zjednokolejněn.

Lamačský tunel č. II (tzv. „nový“) byl ve stavbě od 15. 12. 1900 do konce září 1902, má délku 595,61 m a je rovněž jednokolejný.

Obr. 9 Historická parní lokomotiva 475.196 vyjíždí z Bratislavského tunelu – nejstaršího na Slovensku (1848). Vydalo ŘŽ SR v agentúre LUBA FOTOPRES Spišská Nová Ves. Snímka L. Jiroušek. 1994 [sbírka autorů].
Na pohlednici s historickou lokomotivou je vidět společný bratislavský (východní) portál Lamačských tunelů I a II.

Dolní Rakousy – tunel Bruderndorfer

Waldviertelské úzkorozchodné dráhy (Waldviertler Schmalspurbahnen) jsou sítí tří železnic rozchodu 760 mm, se základním bodem v dolnorakouském Gmündu.

V roce 1900 byl zahájený provoz na severní větvi do Litschau (délka 25 km). Roku 1902 byla otevřená první část technicky náročnější jižní tratě a v roce 1903 pak dosáhla jižní větev cílové stanice Groß Gerungs (konečná délka trati 43 km). Zde také najdeme zdejší jediné železniční tunely – Malý a Velký Bruderndorfský (Kleiner und Großer Bruderndorfer – obr. 10) délky 44 a 262 m.

Po rozdělení Gmündu na českou (České Velenice) a rakouskou část (Gmünd) v roce 1919 se nádraží úzkorozchodné dráhy ocitlo na české straně. 20. 1. 1922 zahájilo po přestavbě původní zastávky provoz nádraží v Gmündu a úzkorozchodné dráhy od té doby vycházejí právě odtud.

Od roku 1986 se tyto dráhy potýkaly s existenčními problémy, a proto ÖBB v roce 2001 ukončily provoz. V témže roce je nahradil dopravce NÖVOG. Tím skončily poslední pravidelné osobní vlaky do Groß Gerungs a úzkorozchodné dráhy jezdí jako turistická atrakce pouze v sezónním režimu.

Partnerskou úzkorozchodnou drahou jsou Jindřichohradecké místní dráhy. Existuje plán na kolejové propojení obou železnic [8, 9].

Obr. 10 Parní lokomotiva č. 298.206 před tunelem Bruderndorf. Lokomotiva byla renovovaná podle původních plánů. Standardně je vystavená na trhovém náměstí v Langschlagu v Dolních Rakousíc. HHA. Okolo 1980 [sbírka autorů].
Lokomotiva vyjíždí ze západního portálu tunelu Velký Bruderndorf a směřuje tak k železniční zastávce Bruderndorf.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
 Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
 Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura a podklady

[1]       Střižík, J., Jadrníček, K. Rekonstrukce Nelahozeveských tunelů. Tunel, 2019, roč. 28, č. 4, s. 21-28

[2]       Železniční trať Liberec – Tanvald – Harrachov [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Železniční_trať_Liberec_–_Tanvald_–_Harrachov>

[3]       Trať 036 – Liberec – Smržovka – Tanvald – Harrachov [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <http://www.vlakregion.cz/trate/036/036.html>

[4]       Seznam železničních tunelů v Česku [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_železničních_tunelů_v_Česku>

[5]       Ještědský tunel [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu https://search.seznam.cz/?q=Je%C5%A1t%C4%9Bdsk%C3%BD+tunel&oq=Je%C5%A1t%C4%9Bdsk%C3%BD+tunel&aq=-1&sourceid=top&sId=YcOv42tGUnQQh8fznePM&sgId=Tm9uZSAxNTg0Nzg0Nzk3LjU0OQ%3D%3D&overlay_type=portfolio&overlay_id=card

[6]       Železniční trať Čerčany – Světlá nad Sázavou [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Železniční_trať_Čerčany_–_Světlá_nad_Sázavou>

[7]       Hněvkovský tunel II [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Hněvkovský_tunel_II>

[8]       Waldviertler Schmalspurbahnen [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Waldviertler_Schmalspurbahnen>

[9]       Waldviertelská železnice [cit. 2020-03-22]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Waldviertelsk%C3%A1_%C5%BEeleznice>