Pohlednice 2/2015

Městské tunely

Za „městské“ bývají obvykle označovány tunely zřizované v intravilánu, dnes především pro provoz motorových vozidel. Rozšíření zaznamenaly zhruba od konce 19., resp. počátku 20. stol. Jejich počet zásadně vzrůstá s rozvojem automobilismu. V počátcích, kdy se nejednalo o vysokou dopravní zátěž, mívaly přirozeně sdruženou funkci – projížděly jimi povozy, automobily, městská dráha, procházeli pěší. Se vzrůstajícím množstvím automobilů posléze motorová vozidla dominují a ostatní typy trakcí berou za své – jako poslední byli vyděleni chodci. Následujícími ukázkami historických pohlednic přiblížíme několik u nás poměrně známých, ale i zcela neznámých „městských“ tunelů.

Budapešť – tunel pod Budínským hradem

Maďarsky Budai Váralagút, či jen Alagút (tunel). Jeho východní novoklasicistní portál (obr. 1) je častým námětem pohlednic z Budapešti. Byl postaven anglickým inženýrem Adamem Clarkem v letech 1853 až 1857 (s otevřením pro pěší již roku 1856). Původně byl určen, se dvěma jízdními pruhy a přilehlými chodníky, pro koňské povozy a chodce. Výlohy na stavbu činily 524 000 forintů. Tunel světlé šířky 9,5 m a výšky 10,6 m je 350 m dlouhý. Západní portál byl zničen koncem 2. světové války a posléze obnoven. V roce 1973 bylo ostění sanováno vrstvou 9 cm SB na ocelovou síť a zrušen jeden z chodníků. Vzhledem k současnému vysokému zatížení automobilovou dopravou vznikají značné potíže s větráním tunelu [1, 2, upraveno].

Obr. 1 Budapešť, tunel pod Budou. 19. Ganz Antal. Budapest. Kolorovaná fotografie. 1902 [sbírka autorů].

Tunel Cap Roux

Velmi krátký tunel na „Národní silnici“ N98 spojující Nice a Monako (obr. 2). Má, při dvou jízdních pruzích, délku pouze 22 m. Světlou šířku tunelu7,50 m doplňuje jeden úzký chodník pro pěší (podle skenování z roku 2005 je vnitřní výška až max. 15,60 m a max. šířka cca 9,4 m). Stáří tunelu nelze z přístupných dokumentů [3] zjistit, nicméně lze předpokládat, že bude značné. V roce 2005 byl tunel, původně neobezděný, opatřen vrstvou stříkaného drátkobetonu tl. 0,1 m.

Tunel nese stejné jméno jako jeho mladší a výrazně delší (419 m) sourozenec – dvoukolejný železniční tunel překonávající skalní masiv mysu Roux v jeho bezprostřední blízkosti.

Obr. 2 Silnice z Nice do Monaka, tunel Cap Roux. Edit d´Art Rostan & Munier, 19. R. Marceau, Nice. Okolo 1920(?) [sbírka autorů].
Pohled do tunelu z východu. Tunelem byla dlouhou dobu vedena tramvaj. Ta byla zrušena v druhé polovině 19. stol.

Jokohama – tramvajový tunel

Další názvy tohoto tunelu jsou (patrně) Yamate nebo Sakuramichi. Tunel byl otevřen v roce 1911 (éra Showa) jako tramvajový (obr. 3) pro spojení čtvrtí Ishikawa a Mugita. Provoz tramvají pokračoval s přestávkou způsobenou katastrofálním zemětřesením v roce 1928. Po zemětřesení byl tunel, původně kratší, přestavěn na dnešní délku 268 m se zvětšením průjezdného profilu. V roce 1970 byl provoz tramvají ukončen a od té doby je používán automobily.

Obr. 3 Tunel elektrické dráhy, Jokohama. Kolorovaná fotografie. Okolo 1911(?) [sbírka autorů].

Terst – tunel Scipiona de Sandrinelliho

Italsky „Galleria Sandrinelli“ nebo také (podle názvu pahorku, který překonává) „Galeria Montuzza“ (obr. 4, 5). Městský tunel v Terstu spojující Via Silvio Pellico a Piazza del Sansovino (dříve Goldoni). Jeho výstavba probíhala mezi lety 1905 až 1907 a je dlouhý 347 m. Během 2. světové války sloužil jako protiletecký kryt. Tramvajová doprava byla tunelem vedena do roku 1970, provoz trolejbusů byl ukončen roku 1975 [4, 5, upraveno].

Obr. 4 Terst, náměstí Goldoni a tunel. Nr. 832 Stabilimento editore Milan Mandlich, Trieste. Kolorovaná fotografie, okolo 1910 [sbírka autorů].
Pozoruhodný, mimořádně strukturovaný, jižní portál tunelu. V pozadí se nachází pahorek Montuzza s rozlehlým parkem.

Obr. 5 Terst, tunel Montuzza. Stabilimento editore Milan Mandlich, Trieste. Kolorovaná fotografie, okolo 1910 [sbírka autorů].
Severní portál tunelu.

St. Paul – tunel Selby Hill

Tramvajový dvoukolejný tunel v St. Paul (obr. 6), tvořícím s Minneapolis dvojměstí na řece Mississippi. Byl postaven v letech 1906 až 1907 pro překonání výrazného pahorku Selby Hill s katedrálou sv. Pavla. Tunel měl délku cca 460 m.

Provoz tramvaje ustal počátkem roku 1950 (1953?) a v roce 1959 byl tunel stavebně uzavřen. Nicméně až do roku 1980 zůstával do jisté míry přístupný a stal se tak útočištěm bezdomovců [6, 7, upraveno].

Obr. 6 10283 Selby Hill tunel, St. Paul, Minnesota. Made in Germany. A. G. Bosselman & Co., New York. Kolorovaná fotografie, 1911 [sbírka autorů].
Západní portál tunelu. Původní železný plot z roku 1907 lemující po obou stranách tramvajové těleso je dodnes částečně zachován.

Pittsburgh – tunely Liberty

„Tunely svobody“ se nacházejí v Pittsburghu. Jde o dvojici tunelů (obr. 7) spojující předměstí South Hills s centrem města přes pahorek Mt. Washington. Jejich délka činí 1795 m, světlá výška 4,42 m (rozměry výrubu dosahovaly: š. 8,7 m a v. 6,32 m). Každá z tunelových trub je vybavena dvěma jízdními pruhy. Stavba byla zahájena 11. 5. 1922 a dokončena v lednu 1924. Náklady činily 6 mil. US $ (dnešní ekvivalent 82,6 mil. $). Tunel byl pro automobilový provoz otevřen bez funkčního větrání. To vedlo ke značným komplikacím, které byly řešeny regulací počtu projíždějících vozidel. Až v roce 1928 byly dokončeny čtyři šedesátimetrové větrací šachty, vybavené výduchovými komíny vysokými 34 m.

V době dokončení se jednalo o nejdelší tunel pro automobily na světě. V roce 1932 byl zakázán vjezd koňských povozů, v roce 1941 byl poprvé na světě zajištěn v tunelu příjem rozhlasu AM, od roku 1987 je zaručen mobilní telefonní signál. V roce 1975 byla provedena rozsáhlá oprava obezdívky s jejím rozšířením o 1 stopu [8, upraveno].

Obr. 7 Vstup do Liberty tunelů s kruhovým objezdem, Pittsburgh, Pennsylvania, Pittsburgh podporuje pokrok. The Union News co. Kolorovaná fotografie, 1936 [sbírka autorů].
Severní tunelové portály.

Antverpy – Waasland tunel

Waasland automobilový tunel pod řekou Šeldou v Antverpách lze také zařadit mezi ty, které jsou vedeny pod vodou (viz předchozí číslo časopisu Tunel). Místním obyvatelům je známý rovněž jako „Malý tunel“ nebo lakonicky „Králičí díra“.

Stavba byla zahájena 1. 3. 1931 a slavnostně otevřena, za účasti krále Alberta I., 10. 9. 1933. Tunel se nachází cca 27 m pod hladinou řeky. Jeho celková délka se uvádí 2110,85 m, od portálu k portálu 1768,85 m, vnější Ø 9,40 m, vnitřní šířka 8,70 m a šířka dvou pruhů vozovky 6,75 m s úzkým chodníkem po straně (obr. 8). Stavební metodou bylo štítování otevřeným štítem s výztuží litinovými tubingy. Náklady na stavbu činily 240 mil. BEF.

V roce 1944 byly ustupující německou armádou zničeny oba portály a tunel byl zaplaven vodou. To si v následujících mírových letech vynutilo rozsáhlou opravu.

Jedná se o nejstarší tunel pod Šeldou a druhý nejdelší v Belgii [9, upraveno].

Obr. 8 Antverpy – tunel pro automobily. Edition R. Van Loo. Anvers. 159. 1944 [sbírka autorů].
Sdělení na rubu pohlednice je datováno 4. 9. 1944. Implicitně je z něj cítit těžká válečná doba; v závěru je pak narážka na bombardování. Tunel, navržený na průjezd 1000 vozidel/hod/směr je na pohlednici, až na jeden projíždějící automobil a postávajícího policistu, prázdný (obr. 8). I to výmluvně dokumentuje období závěru 2. světové války, s nouzí o pohonné hmoty a potažmo i o automobily.

N. Y. – Lincolnův tunel

Lincolnův tunel (obr. 9) je rovněž, stejně jako předešlá stavba, veden pod vodou (viz předchozí číslo časopisu Tunel). Překonává řeku Hudson mezi N. Y. a New Jersey. Stavba byla zahájena bezprostředně po dokončení Hollandova tunelu. Nesl původně název Midtown Hudson Tunnel (či Vehicular Tunnel), až později byl připsán velkému prezidentovi.

Výstavba byla prováděna nasazením pneumatického štítu, místy i nasazením trhavin, s obezdívkou z ocelolitinových tubingů. Původní návrh předpokládal jen dvě trouby. První z nich (dl. 2504 m, dnešní střední) byla uvedena do provozu 22. 12. 1937. Její stavba byla financována programem New Deal, s náklady 85 mil. US $ (dnešní ekvivalent 1,5 mld. $). Práce na druhé rouře (délky 2281 m, dnes severní) byla v roce 1938 zastavena a pokračovala až roku 1941. Dokončení bylo vzhledem k válečnému nedostatku opožděno o dva roky, s otevřením 1. 2. 1945. Výrazné zvýšení množství projíždějících automobilů vedlo posléze k výstavbě třetí trouby (dl. 2440 m, dnes jižní). Ta byla uvedena do provozu 25. 5. 1957.

Světlá šířka tunelů činí 6,55 m a výška 3,96 m. Vnější Ø ražby byl 9,45 m a max. hloubka nivelety vozovky pod střední hladinou vody v řece se uvádí 29,57 m.

V roce 2013 projelo tunelem celkem 18 745 951 vozidel. V době otevření 1. tunelu bylo mýtné 0,50 US $ (dnešní ekvivalent 8,2 $), v prosinci roku 2014 činilo již 14 US $ [10, upraveno].

Obr. 9 Vstup do Lincolnova tunelu, vstup v New Jersey do jediného světového třítroubového automobilového tunelu. Copyright 1962 – the Scheller Co., Hackettstown, N. J. – 425.1670. 1962 [sbírka autorů].
Pohled na komplex západního tunelového přístupu.

Tentokrát je příspěvek věnován pohlednicím s „městskými“ tunely. Opět se jedná o zajímavý segment tunelového stavitelství, se kterým se i v ČR, zvláště ve velkých městech (Praha, Brno…), setkáváme čím dál častěji. Z uvedených tunelů se jeví mimořádně atraktivní ty starší, o kterých je však současně málo až velmi málo přístupných informací.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Tomáš VRÁNA

Literatura

[1]   Budai Váralagút [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://hu.wikipedia.org/wiki/Budai_V%C3%A1ralag%C3%BAt>

[2]   Buda Váralagút [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=hu&u=http://hu.wikipedia.org/wiki/Budai_V%25C3%25A1ralag%25C3%25BAt&prev=search>

[3]   Tous les tunnels routiers (départements 01 à 06) [online]. 2014 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://lestunnels.free.fr/tunnels_tous_jcadres01a06.htm>

[4]   Trieste sotteranea [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://www.triestesotterranea.it/dicono_di_noi_03.html>

[5]   Metropolis. Comunni d´Italia [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://www.metropolis.it/comuni/storia.asp?LUNG=6000&pag=2&ID=32006>

[6]   Life On Selby Hill [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <https://saintpaulbybike.wordpress.com/tag/selby-avenue-streetcar-tunnel/>

[7]   The Rise of the Selby Avenue Streetcar Line [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://forgottenminnesota.com/2011/08/the-rise-of-the-selby-avenue-streetcar-line/>

[8]   Liberty Tunnel [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Liberty_Tunnel&prev=search>

[9]   Waasland Tunnel. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=nl&u=http://nl.wikipedia.org/wiki/Waaslandtunnel&prev=search>

[10] Lincoln Tunnel [online]. 2015 [cit. 2015-3-20]. Dostupné na internetu <http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Lincoln_Tunnel&prev=search>