Pohlednice 1/2026

ČERNOBÍLÉ POHLEDNICE S TUNELY VE FRANCOUZSKÝCH PYRENEJÍCH

U kolébky černobílé fotografie stáli dva Francouzi; heliografii vynalezl 1826 Nicéphore Niépce, daguerrotypii 1839 Louis Daguerre. Francouzská vláda, v podivuhodném gestu, tyto vynálezy darovala světu. Následovala 1841 talbotypie Brita Williama Fox Talbota a 1871 suchý želatinový proces Richarda Leach Maddoxe. Charles Bennett nabídl roku 1878 želatinové suché desky a poprvé v historii se fotoaparáty vešly „do ruky“ [1]. Černobílá fotografie byla dlouho a všestranně používaná. Platilo to přirozeně také pro náklady pohlednic, alespoň do 50. až 60. let XX. stol. Také proto byly, pro další pokračování seriálu, vybrány více než stoleté černobílé (dnes víceméně zažloutlé) obrázky s tunely, pocházející z kolébky fotografie – z Francie. Aktuálně jsou prezentovány pohlednice s tunely v Pyrenejích. Objekty na nich se nacházejí ve třech departementech, velmi blízko sebe, v okruhu přibližně 50 km. Přídavkem je jedna pohlednice ze sousední Andorry.

Tunely na kolejové lanovce z Lurd na Pic du Jer

Lurdy (fr. Lourdes) leží v podhůří Pyrenejí, v departementu Hautes-Pyrénées. V roce 1858 se zde mladé Bernadettě Soubirousové zjevila Panna Maria, a již brzy poté se stalo místo jedním z nejvýznamnějších římskokatolických poutních míst. Na jihovýchodě se nad Lurdy vypíná do výšky 950 m n. m. hora Pic du Jer. Je přístupná kolejovou lanovkou, postavenou mezi lety 1898 až 1900 společností Bell-Von Roll-Skirail (otevřená 17. 6. 1900). Její dolní stanice se nachází ve výšce 450 m n. m. a horní 888 m n. m. Dráha je dlouhá 1 110 m, má rozchod kolejí 1 000 mm, výhybnu uprostřed a sklon od 28 % do 56 %. Každá z obou kabin pojala až 80 osob a max. rychlost byla 11 km/h. Lanovka byla již 2x, v letech 1954–1957 a 1985–2007, rozsáhle modernizována.

Pro dráhu byly vylámané v kompaktním vápenci dva tunely. Jsou dlouhé 70 a 65 m, první z nich (obr. 1) se nachází zhruba ve třetině stoupání a druhý, o málo kratší, je těsně před horní stanicí (obr. 2). Dne 10. 8. 2020 způsobil úder blesku náhlé zastavení lanovky, se zraněním několika cestujících [2, 3].

Obr. 1 Les Pyrénées. Lourdes – Ascension du Pic du Jer (alt. 950 m.). Le premier Tunnel et la vue sur Lourdes. (Pyreneje. Lurdy – Výstup na Pic du Jer (nadmořská výška 950 m). První tunel a výhled na Lurdy). ?? 1930 [sbírka autorů]. Výjezdový (východní) portál dolního tunelu kolejové lanovky. V pozadí, v kotlině obtékané řekou Pau, je vidět poutní město Lurdy.

Obr. 2 Lourdes Le Funiculaire du Pic du Jer. (Lanovka na Pic du Jer v Lurdech) Lévy et Neudein Réunis – 44, Rue Letellier – Paris. Okolo 1910 [sbírka autorů]. Vjezdový (západní) portál horního tunelu kolejové lanovky pod vrcholem Pic du Jer.

Silniční tunel Hourat v Laruns v Údolí Ossau

Na jihu historického Béarnu, v departementu Pyrénées-Atlantiques, leží pod štítem Pic du Midi (2 884 m n. m.) Údolí Ossau (Vallée d'Ossau). Tvoří je společenství 18 obcí. Největší z nich je městečko Laruns, od XVIII. stol. jsou nejznámější termální lázně Eaux-Bonnes a věhlasná je také vesnice Aas, jejíž obyvatelé se na velké vzdálenosti dorozumívali zvláštním pískaným jazykem. Poněkud kuriózně je Údolí vůbec třetí plošně nejrozlehlejší obcí metropolitní Francie (po Arles a Saintes-Maries-de-la-Mer). V jižní části leží největší lyžařský areál v Pyrénées-Atlantiques – Gourette. Vedle zimních sportů je v Údolí ráj pro cyklisty, vodáky a vůbec pro milovníky specifických sportů a náročnější turistiky. Druhá polovina XIX. stol. přinesla plány na připojení Laruns k železniční síti Francie, s navazující tramvají do lázní Eaux-Bonnes. Po 1. světové válce však byl tento záměr odložený.

Starý tunel Hourat (obr. 3), dlouhý 60 m a dodnes nevyzděný, se nachází na silnici Rue de Gerp (dnes D 934) při jižním okraji městečka Laruns, v soutěsce s říčkou Ossau (Le Gave d´Ossau) [4, 5, 6].

Obr. 3 Les Pyrénées – Vallée d´Ossau – Route de Laruns aux Eaux-Bonnes – Le Tunnel. (Pyreneje – údolí Ossau – Cesta z Laruns do Eaux-Bonnes – Tunel) Bloc fréres, Editeurs – Bordeaux. Okolo 1910? [sbírka autorů].
Na pohlednici je severovýchodní skalní portál tunelu Hourat v jižním okraji městečka Laruns, na pravém břehu říčky Le Gave d´Ossau. Tu lze spíše tušit než vidět.

Tunely na silnici do sedla Aubisque

Tři pohlednice s tunely na silnici do průsmyku Aubisque byly představeny v TUNELu 3/2023. Nyní k nim přibývají pohlednice čtvrtá a pátá.

Roku 1860 byla na popud Napoleona III., resp. císařovny Eugenie, dokončena silnice mezi Laruns a Argelès-Gazost, známá podle spojení zdejších lázeňských míst jako „Pyrenejská lázeňská silnice“. Její rozhodující část vede cca 30 km jižně od Pau, hlavního města departementu Pyrénées-Atlantiques, přes dva významné průsmyky: na východě je to Soulor (Col de Soulor, 1 471 m n. m.) a na západě Aubisque (Col d'Aubisque, 1 709 m n. m.). Na silnici, dnes označené D 918, jsou po necelých 3 km od sedla Soulor krátce za sebou tři nevyzděné tunely: bezejmenný (dl. 38 m – obr. 4), tzv. Malý (dl. 22 m – obr. 5) a 130 m dlouhý Arbaze. Po cca 7 km následuje vyšší a slavnější sedlo Aubisque. Tomu přinesl věhlas závod Tour de France. Od roku 1910 tudy projeli cyklisté 74x a 3x zde byl dokonce dojezd etapy. Průsmyky leží na rekreační cyklotrase dlouhé cca 85 km, která patří i přes značné převýšení k nejoblíbenějším v zemi. Silnice však bývá obvykle uzavřená od začátku prosince až do začátku května [7, 8, 9].

Obr. 4 Route de Pyrénées. Le Tunnel centre Le Col d´Abisque et Le Col de Soulort. (Pyrenejská silnice. Tunel mezi průsmyky Abisque a Soulort.) Bloc frères – Bordeaux. Okolo 1910 [sbírka autorů]. Od průsmyku Soulor na východě je to první, 38 m dlouhý, skalní tunel.

Obr. 5 Les Pyrénées – Route d´Argelés à Eaux-Bonnes – La Sortie du Tunnel (Pyreneje – Cesta z Argelées do Eaux-Bonnes – Výjezd z tunelu) MTIL. Před 1910 [sbírka autorů]. Severozápadní vstup do tzv. Malého tunelu. Automobil na pohlednici připomíná dobu, kdy byla Francie světovým lídrem automobilismu. Kdepak ty doby jsou… Vedle automobilu stojí za pozornost nestandardní průřez tunelu. Ten nejen že není zaklenutý, ale dokonce (a to dodnes) ani vyztužený!

Tunnel Kercabanac na silnici u Saint-Girons

Ariège s hlavním městem Foix je departement v regionu Okcitánie, sousedící na jihu s Andorrou. Krajině geograficky dominují Pyreneje vysoké přes 1 000 m n. m. a tvořící přirozenou hranici mezi Francií a Španělskem. Nedaleko města Saint-Girons leží, na komunikaci sledující levý břeh řeky Salat, rozcestí Kercabanac. Skalní ostroh, který zasahuje při křižovatce dnešních departementních silnic D 618 a D 3 do soutoku řek Salat a Arac, zde překonává historická silnice Aulus (nyní Saint-Serin) starým tunelem (viz obr. 6). Tunel, pojmenovaný stejně jako rozcestí, je dlouhý jen cca 20 m a není vyzděný [10].

Obr. 6 Les Pyrenees Ariegeo. Environs de Saint-Girons – Route d´Aulus – Tunnel de Kercabanac. (Ariegské Pyreneje. Okolí Saint-Girons – silnice Aulus – tunel Kercabanac.) Edition Pyrenees-Océan. Labouche frères – Toulouse. Okolo 1930(?) [sbírka autorů]. Vlevo je vstup do starého krátkého tunelu od jihu, vpravo pak, a rovněž starý, most přes řeku Salat. Rozcestí Kercabanac se nachází bezprostředně za tunelem. V roce 1995 byl v místě osazen památník připomínající padlé z přilehlých obcí ve válkách vedených Francií ve XX. stol. – 1. a 2. světové, Indočínské a Alžírské. Nenese jména, uvádí jen počty obětí (516–58–3–3) [11].

Železniční tunel Cap d’Estang na trati z Pierrefitte-Nestalas do Cauterets

Při hranici se Španělskem, v departementu Hautes-Pyrénées, cca 20 km jižně od Lurd proti toku řek Pau a Cauterets se v sedmi údolích rozkládá Pierrefitte-Nestalas. Obec je součástí Národního parku Pyreneje, zřízeného především pro ochranu velkých dravých ptáků (orlosupa bradatého, supa bělohlavého a mrchožravého, orla skalního…), tetřeva, kolonií svišťů a rovněž pyrenejského medvěda. Historicky se v kraji dobývaly nerosty a z rudy z dolů Pierrefitte extrahoval v roce 1875 Paul-Émile Lecoq de Boisbaudran prvek č. 69 gallium.

Pierrefitte-Nestalas spojovala s Cauterets a s Luz-Saint-Sauveur elektrifikovaná adhezní jednokolejná železnice, rozchodu 1 000 mm, délky 25 km a max. sklonu 80 ‰. Trať do Cauterets přepravila první cestující 1. 4. 1899, úsek do Luz byl uvedený do provozu 1. 2. 1901. K dráze náležela i krátká dvoukolejná odbočka tramvaje z Cauterets do lázní Raillère, otevřená již 2. 8. 1897. Na větvi do Luz-Saint-Sauveur však byla už v r. 1934 doprava osob nahrazena autokary. Nákladní přeprava pokračovala až do roku 1939, ale poté byl i tento úsek trati opuštěný. Větev do Cauterets udržela činnost do 1. 4. 1949. Nepřežila však konkurenci silniční dopravy, a to i tím, že ztratila hlavního zákazníka (důl Peñarroya) a dále neustála náklady na potřebnou modernizaci. Jako poslední byl v roce 1970 uzavřený krátký úsek tramvaje do lázní Raillère.

Historicky byly na železnici provozovány dva tunely. První z nich byl 180 m dlouhý Tunnel d’Arriou Cluc, při jediné silnici vedoucí do Luz-Saint-Sauveur. Byť opuštěný, je jeho stav stále dobrý a je přístupný chodcům. Sloužil také pro nouzovou komunikaci během občasných sesuvů blokujících silnici. Druhý tunel, známý jako Cap d’Estang a dlouhý 214 m, byl na větvi do Cauterets (obr. 7 až 9). Ten je dnes součástí turistické cesty, na kterou byla část opuštěné trati upravená. Proto také bylo v polovině délky tunelu, v jeho levé opěře, proraženo osvětlovací okno [12, 13, 14].

Obr. 7 Les Pyrénées. Route de Pierrefitte à Cauterets. Le Tunnel. (Pyreneje. Silnice z Pierrefitte do Cauterets. Tunel.) M.T.I.L. 1907 [sbírka autorů]. Ostroh Cap d’Estang. Severní – vjezdový – portál tunelu. Silnice (dnes D 920) a především železnice byly vedené ve velmi složitém terénu pomocí náročných konstrukcí.

Obr. 8 Route de Cauterets à Pierrefitte – Le Tunnel. La Route – Vue sur Pierrefitte. (Cesta z Cauterets do Pierrefitte – Tunel. Cesta – Pohled na Pierrefitte) ?? Okolo 1910? [sbírka autorů]. Vpravo se v údolí rozkládá městečko Pierrefitte-Nestalas. Uprostřed se klikatí silnička z Cauterets do Pierrefitte. Vlevo, při okraji obrázku, vyjíždí elektrický vůz značné stoupání k útesu Cap d'Estang a k tunelu vyraženému směrem do Cauterets.

Obr. 9 4 Pierrefitte – Le Tunnel – Route de Pierrefitte à Cauterets (Pierrefitte – Tunel – Dráha z Pierrefitte do Cauterets) Alsacienne des Arts Photomécaniques – Strasbourg. Okolo 1920? [sbírka autorů]. Osobním vagón elektrické železnice před výjezdovým – jižním – portálem tunelu z obr. 8.

Andorra – silniční tunel nad Údolím sv. Antonína

Asi 10 km na jih od hranice s Francií a necelé 2 km severně od hlavního města Andorra La Vella se nachází město La Massana. Prastará, komplikovaná a dlouho i jediná cesta, spojující obě sídla v údolích, sledovala řeku Valira del Nord. Zásadní překážkou této komunikace byl mohutný skalní blok Sant Antoni de la Grella. Překonala jej až první „moderní“ silnice v zemi, postavená v roce 1913. (obr. 10). Byly na ní pravděpodobně dva skalní tunely, dlouhé v desítkách metrů; jejich parametry se však ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat. Snad i proto, že v roce 1940 byla silnice z počátku století nahrazena novou CG-3. S tím byly také staré tunely přeraženy novým Tunelem sv. Antonína (Túnel de Sant Antoni) se dvěma rourami (východní dl. 221 m, západní dl. 275 m) [15,16].

Obr. 10 Vallées d´Andorre. Tunnel et Gorges de Saint Antoine. Údolí Andorry. Tunel a Údolí sv. Antonína. A. Kossell. 1938 [sbírka autorů]. Jižní vstup do starého nevyzděného (skalního) tunelu. Vpravo je hluboké údolí řeky Valira del Nord s prastarou cestou do hlavního města Andorry. Ke stěně masívu Sant Antoni de la Grella je přilepená malá, ale věhlasná kaple sv. Antonína. Ta byla v roce 1940, v souvislosti s výstavbou silnice CG3 a tunelů, opravena a doplněna o charakteristickou zvoničku. S novou silnicí byl skalní tunel, nacházející se na obrázku, nahrazený dvěma troubami Tunelu sv. Antonína.

doc. Ing. VLADISLAV HORÁK, CSc.,
Ing. MILAN MAJER,
Ing. RICHARD SVOBODA, Ph.D.

Literatura a podklady:
[1]       Černobílá fotografie [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu:< https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernob%C3%ADl%C3%A1_fotografie >
[2]       Lurdy [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://cs.wikipedia.org/wiki/Lurdy >
[3]       Pic du Jer [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://www.picdujer.com/le-funiculaire >
[4]       Ossau Valley [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://en.wikipedia.org/wiki/Ossau_Valley >
[5]       Laruns [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://en.wikipedia.org/wiki/Laruns >
[6]       Eaux-Bonnes [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://fr.wikipedia.org/wiki/Eaux-Bonnes >
[7]       Col d'Aubisque z Argelès Gazost přes Col du Soulor [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://climbfinder.com/fr/montees/col-d-aubisque >
[8]       Col d´Aubisque [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < Col d'Aubisque – Wikipedie (wikipedia.org) >
[9]          Cirque du Litor [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < Cirque du Litor — Wikipédia (wikipedia.org) >
[10]        Saint-Girons (Ariège) [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://cs.wikipedia.org/wiki/Saint-Girons_(Ari%C3%A8ge) >
[11]        Monument aux morts de la guerre [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://pop.culture.gouv.fr/notice/merimee/IA09000562 > 
[12]        Inventaire des tunnels ferroviaires Français [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://www.tunnels-ferroviaires.org/ >
[13]        Tramvajová trať Pierrefitte – Cauterets – Luz [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://fr.wikipedia.org/wiki/ ramway_Pierrefitte_%E2%80%93_Cauterets_%E2%80%93_Luz >
[14]        Tunnel de Cap d’Estang [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://www.tunnels-ferroviaires.org/fiches/tu65/65362.1.pdf >
[15]        Sant Antoni de la Grella [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://issuu.com/donasecret/docs/andorra-es-cultura/s/14511461 >
[16]        Tunel Sant Antoni [online]. [cit. 2026-01-06]. Dostupné na internetu: < https://ca.wikipedia.org/wiki/T%C3%BAnel_de_Sant_Antoni >