Pohlednice 1/2023

Pohlednice s tunely ve francouzském kraji Dauphiné

Dauphiné je název někdejší provincie na jihovýchodě Francie, mezi řekou Rhônou a italskými hranicemi, jižně od Savojska a severně od Provence. Největšími městy jsou Grenoble, Gap a Valence. Území je dnes rozdělené mezi departementy Isère, Drôme a Hautes-Alpes v regionech Rhône-Alpes a Provence-Alpes-Côte d'Azur. Oblast Dauphine je přirozeně velmi členitá, a to při budování infrastruktury vždy znamená stavět tunely. V aktuálním dílu seriálu je tak prezentováno několik zdejších lokalit s tunely – obr. 1. Pět pohlednic představí některé z tunelů na pozoruhodné železnici La Mure, shodně dva a dva obrázky uvedou vstupní bránu na silnici do kaňonu řeky Bourne a též silniční tunely v průsmyku Rousset a po jedné pohlednici jsou prezentovány jak starý tunel na cestě k Velké Kartouze v Chartreuse, tak dnes již uzavřený železniční tunel v Crémieu.

Obr. 1 Francie – historické území Dauphiné – dnes departementy Isère, Drôme a Hautes-Alpes. Lokality s tunely prezentovanými na pohlednicích v článku jsou vyznačené červeně.

Tunely na železnici La Mure

Jako „Ligné La Mure“ (česky „Železnice či Vláček La Mure“) je známa úzkorozchodná trať (1 000 mm), která svého času napojila uhelné doly v La Mure (departement Isère) se Saint-Georges-de-Commiers (316 m n. m.) na lince z Grenoblu do Gap. První pozoruhodností dráhy bylo to, že při délce 30 km byly její koncové stanice vzdálené vzdušnou čarou pouze 16 km. Volba trasy nebyla vůbec jednoduchá. Údolí řeky Isère se nachází o 600 m níže než náhorní plošina Matheysine (900 m n. m.), a trať proto musela být vedená velmi členitým údolím řeky Drac. Právě proto byl zvolený úzký rozchod, umožňující jak menší poloměry směrových oblouků, tak současně přijatelné sklony do 28,5 ‰.

Stavba trvala 6 let a přišla na 12 mil. zlatých FR. Provoz byl zahájený 1. 8. 1888. Od listopadu 1912 je trať elektrifikovaná, a to dnes velmi neobvyklým napětím 2 400 V.

Železnice původně pokrývala kombinovanou přepravu osob i zboží, především kvalitního antracitového uhlí. S nástupem silniční konkurence však nastal úpadek. Jako první byla v r. 1950 zrušená přeprava osob a nadále se vozilo jen uhlí. To definitivně skončilo 18. 10. 1988. Již od roku 1978 však začali dráhu, od dubna do října 2x denně, využívat turisté. Vyhlídková jízda trvala při rychlosti do 30 km/h cca 1 hod. a 40 min. První vrchol zájmu veřejnosti znamenal rok 2005 se 79 599 platícími cestujícími.

Tento vývoj přerušil sesuv mezi tunely Serguignier a Brondes 26. 10. 2010. Část skalního útesu o kubatuře cca 3 000 m³ se zřítila na trať a silně poškodila viadukt Clapisse. Byl zastavený provoz, propuštěn personál. Následovaly roky jednání proč, jak, čeho a za co etc. etc. sjednat nápravu. Zařízení trati nezadržitelně chátralo, v listopadu 2013 dokonce část trolejového vedení odcizili zloději mědi… Po mnoha byrokratických bitvách trvajících dlouhých 11 let a spojením řady finančních příspěvků v řádu desítek mil. € (k čemu stát přidal jen pakatel ve výši 160 tis. €) se podařila jistá náprava. Od 1. 7. 2021 byl do provozu znovuuvedený poloviční úsek dráhy dlouhý 15 km, spojující Mure a „Grand Balcon“ ve městě Monteynard. Trasa má inzerovanou dobu okružní jízdy 1 hod. a 20 min. a zahrnuje pouze pět tunelů a tři viadukty. V roce 2022 služby této, dnes již výlučně turistické, železnice využilo 48 000 cestujících.

Trať měla původně 18 tunelů, z nichž 7 délkou přesahovalo 250 m:

• la Festinière – 1 071 m;
• les Ripeaux – 438 m;
• Brondes – 401 m;
• Ravison – 393 m;
• Serguignou – 309 m;
• les Challanches II – 298 m;
• Pré Baron – 254 m.

Souhrnně byly všechny tunely dlouhé 4 257 m, tj. více než 14 % dl. celé trati; 15 tunelů bylo v oblouku, z nich 12 o minimálním poloměru 100 m, dva tunely (Ravison a les Ripeaux) byly polosmyčkové (tj. překračující 180°) a podélný sklon všech tunelů se pohyboval mezi 22,5 až 27,5 ‰.

Železnice provozovala rovněž devět mostů a viaduktů delších než 30 m, všechny zděné, tři nejkratší byly klenuté o jednom poli šířky 15 či 25 m. Zbývajících šest klenutých mělo více oblouků rozpětí 10 nebo 12 m. Většina viaduktů se nacházela ve směrových obloucích a všechny byly ve velkém sklonu. [1, 2]

Z tunelů železnice La Mure jsou v článku představeny na pohlednicích čtyři. Serguigou, dlouhý 309 m – obr. 2 a 3. Oba obrázky s východním portálem tunelu Serguignou jsou však mylně označené jako průchod (resp. tunel) Clapisse, využívajíce tak jméno tříobloukového, 55 m dlouhého a 13 m vysokého, viaduktu Clapisse. A právě tento viadukt a přilehlý portál tunelu Serguignou byly v r. 2010 velmi poničené sesuvem. (Pozn.: Jedna pohlednice s tímto tunelem již byla uveřejněná v Tunelu 2/2021.) Loulla, tunel dlouhý pouhých 39 m, navazuje na horní viadukt Loula dlouhý 110 m – obr. 4 a 5. Vzhledem k nevelké délce je vedený v přímé, a to jako jeden z pouhých tří na této trati. Na obr. 6 je výhled z 299 m dlouhého tunelu Chalanches 2 k navazujícímu tunelu Chalanches 1 (153 m).

Obr. 2 Železnice de la Mure. Průchod Clapisse. Papeterie des Alpes, Eug. ROBERT, Grenoble. 1899 [sbírka autorů].
Pozn.: Správné pojmenování objektu je tunel Serguignou.

Obr. 3 564 – Dauphiné – Elektrifikovaná železnice de la Mure – tunel Clapisse. E. R. – Phot. Piccardy. Po 1920(?) [sbírka autorů].
Pozn.: Obdobně jako na obr. 2 je správné pojmenování tunelu Serguignou.

Obr. 4 36 Dauphiné – Dráha ve stěně (Ligne de la Mure) – Viadukt Loulla. Kolorovaná fotografie. Okolo 1920 [sbírka autorů].
Jižní (vjezdový) portál tunelu Loula přes klenutý a pro tuto železnici typicky směrově zakřivený Horní viadukt Loulla (110 m).

Obr. 5 566 Dauphiné – Dráha ve stěně (Ligne de la Mure. – Viadukt Loulla. ?? Kolem 1920 [sbírka autorů].
Stejně jako na obr. 4 je na pohlednici jižní (vjezdový) portál tunelu Loula a vpravo klenutý Horní viadukt Loulla. Vlevo dole je pak vidět stejnojmenný Dolní viadukt.

Obr. 6 570 – Dauphiné – Dráha ve stěně (Ligne de la Mure). Okolo 1920(?) [sbírka autorů].
Výhled ze severního portálu tunelu Chalanches 2 k jižnímu portálu tunelu Chalanches 1. 

Tunel v Chartreuse

Masiv Chartreuse se nachází v západních (savojských) Alpách. Značná část místní a turistické dopravy je zde obsluhovaná pouze 10 km dlouhou státní silnicí 520b. Ta roku 1933 spojila ve stopě staré lesní cesty město Saint-Laurent du Pont s vesnicí Saint-Pierre-de-Chartreuse. Odtud vede jen krátká odbočka k mateřskému klášteru kartuziánského řádu – tzv. Velké Kartouze (La Grande Chartreuse). Počátky kláštera i řádu založených sv. Brunem se sice kladou již do roku 1084, světoznámým se však stal až po roce 1605, a to díky věhlasnému likéru…

V úzkém kaňonu řeky Le Guiers Mort prochází silnice celkem čtyřmi tunely řazenými bezprostředně za sebou. Nejdelší z nich (cca 250 m) je na jejím počátku, tři krátké (cca 50 m, 30 m a necelých 10 m) asi 1 km před odbočkou ke Kartouze (viz Tunel 1/2021). Podoba jednoho ze dvou nejkratších tunelů z doby před rokem 1933 je na pohlednici na obr. 7 [3].

Obr. 7 Silnice Grande Chartreuse (jeden z tunelů). Bernard, phot.-édit., Belley. 1920 [sbírka autorů].
V levém horním rohu pohlednice je reklama na boty „U neuvěřitelných“ ("Aux Incroyables"), 8 Rue Dode, Voiron. Voiron – město u Grenoble. Jde o jeden ze dvou nejkratších tunelů na přístupu k Velké Kartouze, a to v podobě před rokem 1933. Prostý skalní profil tunelu není vyšší než 3,50 m.

Tunel v Crémieu

Crémieu je obec na severu Dauphiné, v mohutném ohbí řeky Rhȏny. Jednalo se o významnou stanici na Východní Lyonské železnici (Chemin de Fer de East Lyonnais – CFEL). Tato jednokolejná dráha spojovala Lyon s Aoste-Saint-Genix. Její stavba probíhala v letech 1881–1889 a původně měřila 124 km. Již před 2. světovou válkou však počalo dlouhé období postupného uzavírání, definitivní ukončení provozu připadlo na rok 2003. Na dráze se nacházel jediný, 102 m dlouhý, tunel, pojmenovaný podle soutěsky Fusa (obr. 8). Dnes je na úseku bývalé železnice dlouhém 18 km cyklostezka spojující Crémieu a Arandon [4].

Obr. 8 Okolí Crémieu (Isére) – Soutěska Fusa. B. F., Paris. 1912 [sbírka autorů].
Na pohlednici je stará silnice do Crémieu s východním portálem tunelu Fusa. Oba portály zrušeného tunelu jsou dnes zazděné.

Tunely v kaňonu řeky Bourne

Výrazný masiv Vercors na hranici departementů Isère a Drȏme protíná řeka Bourne až 917 m hlubokým kaňonem (Gorges de la Bourne). Kaňon je dlouhý 24 km a vede od mostu v Royans (Pont-en-Royans) na soutoku řek Bourne a Isère SV směrem až do Villard-de-Lans, jen cca 10 km od Grenoble.

Přístupová silnice byla po 11 letech práce dokončená r. 1872. Nachází se na ní pět tunelů, z toho tři velmi krátké, charakteru nevyzděných „skalních bran“. Bráno od soutoku proti proudu řeky: nejdelší z tunelů je v Arbois (cca 120 m), dva krátké v lokalitě Goule Noir – Renculer (délky cca 20 a 25 m) a v závěru kaňonu dva tunely v Gorges (délky cca 60 a 25 m) – obr. 9 a 10.

Grandiózní trase, s řadou mimořádných výhledů, krasových jevů (jeskyně, závrty etc.) a míst pro sportovní lezce, přidělil průvodce Michelin nejvyšší hodnocení *** [4, 5].

Obr. 9 211 Dauphine – Vercors. Kaňon řeky Bourne – E. R. Okolo 1920 [sbírka autorů].
Na pohlednici je první krátký „skalní“ tunel při vstupu do kaňonu směrem od Grenoble, tj. od východu.

Obr. 10 1093 – kaňon řeky Bourne. Edition « La Cigogně », 1, rue de Palanka – Grenoble (Excluzivité André Leconte). Okolo 1920 [sbírka autorů].
Tentýž tunel jako na obr. 9, ale zblízka.

Tunely v průsmyku Rousset

Jedním z mála míst, které umožňují vstup do náhorní plošiny Vercors je průsmyk Rousset (1 367 m n. m.). Původní stezka pro pěší byla od jihu z obce Die nahrazena silnicí otevřenou v roce 1866, s průchodem na severní stranu průsmyku tzv. starým tunelem. Je dlouhý přibližně 580 m a byl vyražený v letech 1861–1866 v nadmořské výšce 1 224 m. Po dokončení postrádal portály, které byly vyzděné až po roce 1906 – obr. 11.

Nový tunel, souběžný se starým, byl dokončený v roce 1979 – obr. 12. Měří 769 m a je vedený ve výšce 1 249 m n. m. Po jeho zprovoznění byl starý tunel uzavřený.

Průsmykem mnohokráte projížděl cyklistický závod Tour de France [6, 7].

Obr. 11 7243.2 Okolí Die (Drȏme) – průsmyk Rousset – Col du Rousset (1255 m) – Tunel (pohoří Vercors – cȏté Vercors). Edition Rambaud, Die. – A. Hourlier, 5, Rue Génissieu – Grenoble. 1930 [sbírka autorů].
Jižní portál starého tunelu z roku 1866.

Obr. 12 Alpy v přírodních barvách LE VERCORS – průsmyk Rousset (1 225 m). André © Grenoble. 1967 [sbírka autorů].
V levém dolním okraji pohlednice je severní portál nového tunelu z roku 1979. Vpravo se nachází sportovní chata, postavená roku 1950 v místě původní, vypálené za 2. sv. války okupanty.

doc. Ing. Vladislav Horák, CSc.,
Ing. Milan Majer,
Ing. Richard Svoboda, Ph.D.

Literatura a podklady:

[1]   Chemin de fer de La Mure [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu: < Mureská železnice - Wikipedie (fr-m-wikipedia-org.translate.goog) >

[2]   Inventaire des tunnels ferroviaires Français [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu: < http://www.tunnels-ferroviaires.org/inventaire.htm >

[3]   Route nationale française 520b [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu: < https://routes.fandom.com/wiki/Route_nationale_fran%C3%A7aise_520b >

[4]   Chemin de fer de l'Est de Lyon (CFEL) [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu: < Chemin de fer de l'Est de Lyon — Wikipédia (wikipedia.org) >

[5]   Gorges de la Bourne [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu: < Gorges de la Bourne — Wikipédia (wikipedia.org) >

[6]   Col de Rousset [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu:< Vercors Drôme Tourisme — Route du Col de Rousset (www-vercors--drome-com.translate.goog) >

[7]   Photos anciennes du Col de Rousset [online]. [cit. 2022-12-28]. Dostupné na internetu:   < Photos anciennes du Col de Rousset (www-debart-info.translate.goog) >