Pohlednice 1/2022

Pohlednice s železničními tunely v Rakousku – tunely na Mariazellerbahn a pár obrázků navíc

Tunely na Mariazellerbahn

Již v XIX. století bylo Mariazell ve Štýrsku s mariánskou svatyní největším poutním místem v Rakousku-Uhersku. Proto se od otevření Západní dráhy v roce 1858 uvažovalo také o stavbě železnice ze Sankt Pölten (dnes hlavní město spolkové země Dolní Rakousy) právě do Mariazell.

Obtížný horský terén zde předurčil úzkokolejku. U těchto železnic byl v R-U vojenskou správou obvykle specifikován rozchod koleje 760 mm. V případě potřeby totiž měla být povolána vozidla tohoto rozchodu k vojenské službě na železnici v Bosně a Hercegovině.

V červenci 1896 byla udělena koncese pro formálně nezávislou společnost místní dráhy St. Pölten – Kirchberg an der Pielach – Mank. V témže roce zahájil stavbu Dolnorakouský státní železniční úřad, pozdější společnost Dolnorakouské státní dráhy. Železnice ze St. Pölten do Kirchbergu s odbočkou na Mank byla otevřená 4. 7. 1898. Roku 1905 byla dokončená trasa z Pielachtal do Laubenbachmühle a 5. 8. 1905 úsek Mank – Ruprechtshofen.

Ze tří variant pokračování do Mariazell byla vybraná ta, která vedla v geologicky příznivějších poměrech a měla tak i nejkratší délku tunelů. Roku 1906 byla tato horská cesta dokončená natolik, že mohla být zahájená nákladní doprava do Mariazell a 2. 5. 1907 byla otevřená i doprava osobní; v létě téhož roku byla zprovozněná také trať do Gußwerk, postavená na nátlak Štýrska. V letech 1907 až 1911 probíhaly práce na elektrizaci, když ve své době šlo o vůbec nejdelší elektrizovanou dráhu na světě. Další plány na prodloužení dráhy přes štýrský Seeberg, stejně jako spojení s Thörlerbahn a štýrskou železniční sítí vzaly za své s vypuknutím první světové války. Stejně tak se neuskutečnilo napojení na Ybbstalbahn.

Od 12. 12. 2010 je vlastníkem a provozovatelem Mariazellerbahn – nejdelší úzkokolejky v Rakousku – společnost Niederösterreichische Verkehrsorganisationsgesellschaft (NÖVOG) [1].

Na Mariazellerbahn je (při délce dráhy 84,23 km) celkem 21 jednokolejných tunelů; všechny se nacházejí v Dolním Rakousku. Jejich souhrnná délka činí 4 573,60 m (od nejkratšího Natters s 29,65 m až po 2 369,46 m dlouhý tunel Gösing). [2, 3] Ve sbírkách autorů se nachází šest pohlednic se zdejšími tunely. Bráno od severu, tedy od St. Pölten, jsou to:

• Tunel Schönau – na dráze čtvrtý, s 61,45 m typicky krátký tunel, mezi nádražím Schwarzenbach an der Pielach (zdroj původního pojmenování) a mostem přes řeku Pielach – obr. 1.
• Tunel Gösing – na trati dvanáctý, a s 2 369,46 m také nejdelší. Nachází se mezi zastávkou Brandeben a nádražím Gösing (obr. 2). V tunelu je také nejvyšší bod celé dráhy, s kótou 891,6 m n. m.
• Tunel Groβer Klausgraben – na trati čtrnáctý, dlouhý 102 m – obr. 3. Nachází se mezi zastávkou Wasserlochhäusl a 116 m dlouhým stejnojmenným viaduktem.
• Tunel Reithmauer – šestnáctý na trati, typicky krátký (63,14 m), mezi nádražími Gösing (resp. ještě kratším tunelem – 35,40 m – Kleiner Klausgraben) a Annaberg – obr. 4.
• Tunnel Großer Zinken – dvacátý a rovněž krátký (68,53 m) – obr. 5, ve velmi rychlém sledu mezi tunelem Kleiner Zinken a následným tunelem Erlaufklause.
• Tunel Erlaufklause – před zastávkou Erlaufklause, na trati dvacátý první (obr. 6) a tudíž poslední, těsně před Mariazell, dlouhý 111,16 m.

Obr. 1 Mariazellerská dráha. Tunel Schwarzenbach. Kolorovaná fotografie. B.K.W.I. 1909 [sbírka autorů].
Dnes je tunel pojmenovaný Schönau. Na pohlednici tunel vychází dosud nevyzděným jižním portálem (od nádraží Frankenfels) na 20 m dlouhý most přes řeku Pielach.

Obr. 2 Mariazellerská železnice. Tunel Gösing. ? Okolo 1910 [sbírka autorů].
Novotou dosud zářící jižní portál nejdelšího tunelu dráhy (od nádraží Gösing).

Obr. 3 Mariazellerská železnice. Nedaleko Gösing. No. 728/30. Kunstverlag S. Frank, Graz. 1907–08 [sbírka autorů].
Jde o jihovýchodní ústí tunelu Groβer Klausgraben od nádraží Annaberg, zatím bez vyzděného portálu. Vpravo dole je pozůstatek zařízení staveniště tunelu a navazujícího 116 m dlouhého Klausgrabenského viaduktu. Lokalita se nachází cca 5 km jižně od Gösing.

Obr. 4 Mariazeller-Bahn. Průraz skálou u Annabergu. Kolorovaná fotografie. Nr. 728/27 Kunstverlag S. Frank, Graz. 1907–08 [sbírka autorů].
Severozápadní vstup do krátkého tunelu Reithmauer od nádraží Gösing. Tunelu zatím schází (později dozděný) portál.

Obr. 5 Mariazellerbahn. V Zinken. Kombinace fotografie a kresby? Karte Nr. 716. Verlag Wien VIII. Floriangasse 39. Okolo 1910 [sbírka autorů].
Velmi pravděpodobně jde o jižní portál tunelu Großer Zinken od nádraží Erlaufklause. Dramatická přírodní scenérie je zřejmě umělecky dotvořená. Pohlednice byla vydaná ve prospěch „Verein für das Deutschtum im Ausland – Spolku pro Němce v zahraničí“ a nese proto symbol této organizace.

Obr. 6 Mariazellerská dráha. Viadukt a tunel v Zinken. Nr. 728/19. Kunstverlg S. Frank, Graz. 1910–11 [sbírka autorů].
Ve skutečnosti jde o severní portál posledního tunelu trati – Erlaufklause, a to od zastávky Wienerbruck-Josefsberg.

Tunel Amraser v Innsbrucku

Mittelgebirgsbahn v Innsbrucku nazývají místní také Igler nebo Sechser a nejde o nic jiného nežli o linku zdejší tramvaje č. 6. Regionální historická dráha o rozchodu 1 000 mm a délce pouhých 8,362 km byla přitom původně licencovaná jako vlak. Vede při jihovýchodním okraji města, v nízkém pohoří, které dalo železnici jméno. Trasa byla otevřená 27. 6. 1900 a od té doby spojuje čtvrť Wilten v Innsbrucku s vesnicemi Aldrans, Lans, Sistrans a Igls. V letech 1930–36 byla parní trakce nahrazená elektrickou. Dnes je z dříve důležitého prostředku místní dopravy víceméně výletní vláček do městské rekreační oblasti.

Na trase se nachází dva velmi krátké jednokolejné tunely – Igler Straße (29 m) a ražený tunel Amraser (dlouhý pouhých 19 m) – obr. 7 [4, 5].

Obr. 7 Innsbruck. Zámek Amras. Náhradní válečný tisk tlačený na nouzovém papíru. 56782 Schaar & Dathe, Trier. 1918 [sbírka autorů].
Ústředním motivem válečné pohlednice je jižní portál Amraserského tunelu od zastávky Schönruh. V pravé části obrázku je pak v pozadí zámek Ambras (též Amras), ležící při jihovýchodním okraji Innsbrucku a řadící se svými rozsáhlými sbírkami k nejvýznamnějším památkám Rakouska. Jakkoliv je zobrazený tunel krátký (pouhých 19 m), má o to více pojmenování – je známý také jako Ambraser (podle zámku Ambras) či Schönruh.

Tunel Lermoos na Außerfernské dráze

Ausserfernská dráha (Außerfernbahn) je přeshraniční jednokolejná dráha standardního rozchodu, spojující v délce 93,920 km a při maximálním sklonu 37,5 ‰ Tyrolsko s Bavorskem. Vede z Kemptenu (AT) přes Pfronten, Reutte do Garmisch-Partenkirchenu (DE). Je pojmenovaná po Außerfernu (v tyrolském dialektu jde o výstup do průsmyku Fern).

V roce 1895 byl otevřený první úsek do Pfronten-Riedu, 1905 prodloužení do Schönbichlu (Vils) a železniční trať tak byla postupně otevíraná až do 29. 5. 1913. Spojuje Außerfern s Mittenwaldbahn a dále Mnichov – Ga-Pa na východě a Buchloe – Lindau s Illertalbahn na západě. Železnice byla již od počátku mezi Ga-Pa a státní hranicí elektrifikovaná.

V roce 2003 pověřila spolková země Tyrolsko společnost DB Regio vedením osobní dopravy (s nasazením dieselových souprav); ÖBB pak odpovídá za údržbu infrastruktury. Dráha je důležitá pro dopravu školáků a dalších místních a také pro dopravu nákladní a rekreační [6].

Na poměrně dlouhé Außerfernské dráze jsou pouze dva tunely: Lermoos (105,06 m) – obr. 8 a tunel Katzenberg (dlouhý 512,5 m). Oba tunely leží v Rakousku [7].

Obr. 8 Ausserfernská dráha: tunel u Lermoos. Kolorovaná fotografie. Purger & Co., München. Photochromiekarte Nr. 13468. Okolo 1910 [sbírka autorů].
Západní portál tunelu od zastávky Lähn. V pozadí jsou dva vrcholy tyrolského horského řetězce Mieminger – Sonnenspitze a Wampeter Schrofen (s dnes udávanými výškami 2 417 a 2 520 m n. m.), se značným významem pro turistický ruch.

Tunel Bosruck na Pyrnské dráze

Pyrnská dráha (Pyhrnbahn) prochází velkou částí spolkových zemí Horní Rakousko a Štýrsko (ve stopě Linz – Rohr-Bad Hall – Selzthal) a ÖBB ji proto řadí k páteřní síti. Úsek Linz – Klaus byl přitom původně jen místní soukromou dráhou společnosti Kremsthalbahn a až v letech 1901–1906 ji stát připojil prostřednictvím Pyhrnbahn. Společně s Tauernskou, Karawanskou a Wocheinerskou dráhou, tratí Gorizia – Terst a dráhou Wechselskou tak byly v hlavní rakouské železniční síti zaceleny poslední mezery.

Na Pyrnské dráze je provozováno šest jednokolejných tunelů, úhrnné délky 6 323,06 m (od 106,40 m tunelu Schloss, až po 4 766,58 m u tunelu Bosruck), jen 18,20 m dlouhý Malý tunel Bosruck byl v roce 2012 snesený. Mezi těmito šesti tunely svou délkou i dalšími souvislostmi zcela vyniká tunel Bosruck – obr. 9 [8].

Tunel Bosruck, 4 766,58 m dlouhý, spojuje železniční stanice Spital am Pyhrn a Ardning. Jako součást státního projektu byl postavený v letech 1901 až 1906 pod vrcholem velkého Bosrucku, tvořícího hranici mezi Horním Rakouskem a Štýrskem. Nejvyšší místo v tunelu je 727 m n. m. Tunel prochází pohořím budovaným anhydritem, dolomitickými vápenci, opukou, sádrovcem a křemennými břidlicemi. Vápence se vyznačovaly silným zvodněním a vedle toho docházelo i k nečekaným únikům metanu z hory.

Ve smlouvě o stavbě byla velmi zvláštní podmínka, podle které mělo být při ražbě od severu používáno mechanizované vrtání, od jihu však ruční; vývoj prací si však vynutil mechanizované vrtání i z jihu. Při stavbě byla uplatněná částečně belgická, částečně pak anglo-rakouská metoda. Práce na tunelu provázela řada nesnází, především s vysokými přítoky vody okolo 800 až 1 000 l/s. Ty také způsobily vyschnutí potoka Schreiende Bach poblíž Spital am Pyhrn. Dne 17. 5. 1905, těsně před prorážkou, došlo k mimořádně velké průtrži vody do jižní části. A pár dnů na to, 22. 5 1905, zahynulo šestnáct dělníků při výbuchu metanu. To vedlo ke zpoždění stavby o 11 měsíců; tunel byl nakonec otevřený 20. 8. 1906. Zpoždění a souběžný nárůst nákladů (běžný metr tunelu přišel na 1 980 korun rakouské měny) měly za následek rezignaci ředitele stavby i ministra železnic.

Po více než 150 letech provozu byl tunel od 29. 9. 1963 do 29. 5 1965 uzavřený. V odstávce proběhly rozsáhlé opravy škod způsobených vodou, horninovým tlakem a spalinami z parních lokomotiv. Od znovuotevření jezdí osobní vlaky s dieselovou trakcí a nákladní přešly na pohon elektrický.

V roce 2011 byla zahájena příprava výstavby nového dvoukolejného tunelu Bosruck, s plánovaným zahájením provozu do roku 2040. V té souvislosti se uvádí, že obtížností geotechnických podmínek je prostor tunelu Bosruck srovnatelný s bázovým tunelem Semmering [9].

Obr. 9 Spital a/P. Tunel Bosruck. Hochrcibar W. Garston. 1911 [sbírka autorů].
Severozápadní portál tunelu od železniční zastávky Linzerhaus.

doc. Ing. Vladislav Horák, CSc.,
Ing. Milan Majer,
Ing. Richard Svoboda, Ph.D.

Literatura a podklady:

[1]   Mariazellská železnice [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Mariazellská železnice – Wikipedie (wikipedia.org)>

[2]   Eisenbahn-Tunnel in Österreich [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Eisenbahn-Tunnel in Österreich (eisenbahntunnel.at)>

[3]   Strecke 153 01, St. Pölten – Mariazell (Mariazeller Bahn) [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <https://www.eisenbahntunnel.at/inhalt/tunnelportale/15301.html>

[4]   Innsbrucker Mittelgebirgsbahn [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Innsbrucker Mittelgebirgsbahn – Wikipedia>

[5]   Amraser Tunnel: 19 Meter [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Strecke 964 01, Straßenbahn Innsbruck: Bergisel - Igls Bahnhof (Innsbrucker Mittelgebirgsbahn, Spurweite 1.000 mm), Eisenbahn-Tunnel in Österreich (www-eisenbahntunnel-at.translate.goog)>

[6]   Außerfernbahn [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <https://de-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Au%C3%9Ferfernbahn?_x_tr_sl=de&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc>

[7]   Lermoos-Tunnel: 105,06 Meter [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <https://www.eisenbahntunnel.at/inhalt/tunnelportale/35201.html#lermoos>

[8]   Pyhrnbahn [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Pyhrnbahn – Wikipedia>

[9]   Bosruck-Eisenbahntunnel [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné na internetu <Bosruck-Eisenbahntunnel – EnnstalWiki>