Pohlednice 1/2021
Pohlednice s krátkými tunely
České technické názvosloví (ČSN 73 7501 a Přehled terminologie podzemního stavitelství [1]) považuje za tunel „liniovou podzemní stavbu s profilem větším než 16 m2, se sklonem do 60° od vodorovné roviny“. Délka objektu tedy nehraje žádnou roli. Za tunel je tak považovaná i velmi krátká předmětná podzemní entita. Nejkratší tři tuzemské silniční tunely pak jsou: Pekařova brána (4 m), Kokořínský (24 m), Vyšehradský (34 m)… Obdobně tomu nejkratší české tunely železniční následují v pořadí: Nelahozeveský I (23,30 m), Žlutický (25 m), Hornoledečský (30 m), a vůbec nejkratším železničním byl, dnes již zrušený, Jáchymovský (18,3 m).
S krátkými tunely se také setkáváme na zajímavých pohlednicích historických, ale i ze zcela nedávné doby. Jejich poutavost vyplývá z toho, že právě krátké tunely jsou esteticky velmi blízké přírodním skalním bránám a žebrům a umožňují často zajímavé průhledy. V tomto dílu seriálu je tak prezentované poměrně široké spektrum krátkých tunelů na pohlednicích z Německa, Rakouska, Francie, Itálie a Bosny. Šest z nich lze zařadit k silničním, dva náleží železnici.
Tunel Schlucht
Hraniční průsmyk Schlucht (1 139 m n. m.) odděluje v pohoří Vysokých Vogéz Alsasko od Lotrinska. Do průsmyku vedla stará horská cesta z Munsteru v Alsasku, 1871–1918 a 1940–1945 se zde nacházel hraniční přechod mezi Německem a Francií. Ve stopě staré cesty byla mezi lety 1905 až 1907 postavena 10,8 km dlouhá ozubnicová elektrická železnice, či spíše tramvaj; těsně před vrcholem se na ní nacházel krátký (22 m) tunel – obr. 1 a 2. Dráha však byla v provozu jen nedlouho a zaniká s vypuknutím 1. světové války v roce 1914. Dnes tunelem prochází fungující horská silnice [2 a 3].
Obr. 1 Tunel Schlucht. Vysoké Vogézy. Kolorovaná fotografie. Verlag von Emil Hartmann, Strassburg 1. E. Okolo 1910 [sbírka autorů].
Na pohlednici je východní vstup do tunelu. Jak je zřejmé, již tehdy komunikaci využívaly vedle kolejových vozidel i automobily…
Obr. 2 Tunel Schlucht s elektrickou horskou dráhou. ?? 1912 [sbírka autorů].
Tramvaj tentokrát vyjíždí ze západního portálu tunelu.
Skalní brána v Ramsau
V cípu Bavorska při hranici s Rakouskem se nachází Ramsau u Berchtesgadenu. Procházela tudy historická silnice, která byla ve 30. letech 20. stol. přestavěná na Reichsstraβe 305 (dnes značená jako Federální dálnice 305, či Berchtesgadenská silnice). Cca 3 km východně od centra městečka překonávala v údolí řeky Ramsauer Ache stará komunikace výrazný ostroh jen 35 m dlouhým nevyzděným tunelem – skalní bránou (obr. 3 a 4). Objekt byl při rekonstrukci silnice zachovaný a základně vyztužený, a tak také slouží dodnes. Je známý pod jménem Dolní skalní brána (Unteres Felsentor); téměř totožná Horní skalní brána (Oberes Felsentor) se pak nachází v serpentině stoupající severně nad středem obce Ramsau [4].
Obr. 3 Ramsauerská silnice se skalní bránou. Kolorovaná fotografie. Purger & Co., München, Photochromiekarte No. 5969. Okolo 1900 [sbírka autorů].
Na pohlednici je severovýchodní portál Dolní skalní brány (Unteres Felsentor).
Obr. 4 Skalní brána na Ramsauerské silnici. Photogr. H. Gutjahr, Ramsau bayr. Alpen. 1922 [sbírka autorů].
Na pohlednici je, stejně jako na předchozím obr. 3, severovýchodní portál Dolní skalní brány (Unteres Felsentor), ale o 20 let později. Na rubu pohlednice se nachází otisk turistického razítka blízké přírodní zajímavosti – cca 200 m dlouhé skalní soutěsky s vodnatým potokem Wimbach (Wimbachklamm, 733 m n. m.).
Tunely na silnici Gardesana
Státní silnice 45 bis Gardesana v severní Itálii obsluhuje západní stranu Gardského jezera. Její první pasáž (Cremona – Brescia) sleduje stopu staré římské silnice. Na ni navazující úsek Rezato – Trento byl vystavěný v letech 1929–1931. S ohledem na velmi složitou morfologii trasy se vyznačoval mimořádně vysokým počtem, převážně krátkých, tunelů. Těch se uvádí celkem až 70, o celkové délce 7 182 m. Při zásadních úpravách v 60. letech 20. stol. (s doplněním o několik delších až dlouhých tunelů po roce 2000) byla trasa zkrácená a mnoho z původních tunelů tak opuštěno. Nicméně jen mezi Riva del Garda a Garganem dnes prochází 29 km dlouhá pobřežní silnice 32 tunely celkové délky 13 146 m (2 × 15 m, 2 × 20 m, 27 m, 31 m, 35 m, 38 m…. až 1 041 m) – obr. 5.
Zajímavosti: Novou silnici pokřtil v roce 1931 nacionalistický básník G. d´Annunzio jménem „meandre“, a to podle její klikatosti a střídání temných tunelů s modrým jezerem. Během 2. světové války pak sloužily některé z delších tunelů zbrojní výrobě [5 a 6].
Obr. 5 Pozdravy od Gardesany. Gardské jezero – západní silnice Gardesana. Fotoediz. Rivetta souvenirs – via Vergnano, 97 Brescia. 1995 [sbírka autorů].
Na pohlednici je jižní portál některého z následujících (krátkých) tunelů: Afrodite, dei Coribanti, delle Furie, delle Limniadi, Driadi, Eolo, Esperidi nebo Grazie.
Přírodní tunel v Terstu
Italská státní silnice SS14 je vedená převážně po severním pobřeží Jaderského moře. V průběhu let 1928–1954 propojila Rieku (Fiume, dnes HR) s Benátkami (Venezia), přes Terst (Trieste). V Terstském zálivu se komunikace, působící až panoramaticky, nachází vysoko (50 až 90 m) nad mořem. Jsou na ní celkem tři tunely – dva při areálu zámku Miramare, třetím je tzv. Přírodní tunel (Galleria Naturale) cca 10 km severozápadně od středu města – na obr. 6. Tunel byl vylámaný v letech 1927–1928 do krasového žebra a při délce cca 70 m zůstal nevyzděný; od toho je zřejmě i odvozeno jeho pojmenování.
Zajímavosti: Na stěnách tunelu jsou údajně pozůstatky vytesaných fašistických „liktorských prutů“. A zavedená místní tradice velí při průjezdu tunelem 3x krátce zatroubit [7 a 8].
Obr. 6 Terst. Pobřeží – Přírodní tunel (Galleria Naturale). SAG Trieste. Cca 1980 [sbírka autorů].
Nevyzděný východní portál tunelu je vysoko nad hladinou Jaderského moře.
Tunely u Nauders
Státní silnice B180 v Tyrolsku, zvaná také Reschenská (Reschenstraβe), je dlouhá 39,1 km a vede z Flieβ přes Nauders až do Reschenského průsmyku (Reschenpass, 1 507 m n. m.) na hranici s Itálií. Byla postavená 1850–1856 ve stopě jednoho z nejvýznamnějších historických přechodů Alp, římské silnice Via Claudia Augusta. Nad obcí Nauders procházela komunikace řadou navazujících tunelů a galerií – obr. 7. Od 80. let 20. stol. je silnice průběžně modernizovaná a při úpravách trasy byly některé ze starých tunelů nahrazeny novými. Aktuálně se na tomto silničním úseku nacházejí čtyři tunely a šest galerií [9 a 10].
Obr. 7 Na silnici do Nauders. Alpiner Landschaftsverlag Josef Neumair Imst, Tirol. Okolo 1925(?) [sbírka autorů].
Na obrázku je průhled z tunelu do bezprostředně navazující „skalní brány“. Jde o některé, dnes již opuštěné, krátké tunely z roku 1856. Jejich bližší identifikace je, vzhledem k úpravám trasy, již obtížná.
Biarritz – tunel Skálou Panny Marie
V jihozápadní Francii-Baskicku leží na pobřeží Biskajského zálivu významné lázeňské město Biarritz. Mezi dvěma zdejšími přístavy – Port-Vieux a port des Pêche – vybíhá západně do moře velmi úzký ostroh, pojmenovaný Skála Panny Marie (Le Rocher de la Vierge). Vrchol skály sloužil původně k pozorování velryb, dnes je významnou vyhlídkou. Na podnět císaře Napoleona III. byl v roce 1864 ostrohem proražený 75 m dlouhý úzký tunel – obr. 8. Roku 1865 bylo na místě postaveno i několik křížů, a především socha Panny Marie.
Zajímavosti: V bezprostřední blízkosti se nachází Musée de la Mer a akvária Cité de l´Océan. A ze skály byl do moře rozptýlený popel herečky Marie Schneiderové (Poslední tango v Paříži, † 58) [11] .
Obr. 8 Biarritz. Skála Panny Marie. Levy et Neurdein retnis, 44 rue Letellier, Paris. Okolo 1920 [sbírka autorů].
Dvojice chvátá do jižního vstupu tunelu.
Tunely v Chartreuse
Pohoří Chartreuse se nachází v západních Alpách-Savojsku, ve francouzském historickém kraji Dauphiné. Značná část místní a turistické dopravy je zde obsluhovaná pouze 10 km dlouhou státní silnicí 520b. Ta byla ve stopě staré lesní cesty otevřená v roce 1933 pro spojení města Saint-Laurent du Pont s vesnicí Saint-Pierre-de-Chartreuse. Ze Saint-Pierre-de-Chartreuse vede jen krátká místní odbočka k mateřskému klášteru kartuziánského řádu – tzv. Velké Kartouze (La Grande Chartreuse). Počátky kláštera i řádu se sice kladou již do r. 1084, nicméně světoznámým se stal až od roku 1605 díky slavnému likéru.
Silnice prochází v úzkém kaňonu řeky Le Guiers Mort celkem čtyřmi tunely. Nejdelší z nich (cca 250 m) se nachází na jejím počátku, tři krátké (cca 50 m – obr. 9, 30 m a necelých 10 m) následují bezprostředně za sebou, asi 1 km před odbočkou ke Kartouze [12].
Obr. 9 220. Dauphiné – Silnice Velkých Kartuziánů. Tunely. ?? Okolo 1930(?) [sbírka autorů].
Západní vstup do prvního z trojice navazujících krátkých tunelů před odbočkou k Velké Kartouze (La Grande Chartreuse). Tunely zůstaly nevyzděné. Vpravo lze jen tušit malebný kaňon řeky Le Guiers Mort.
Tunely na železnici mezi Sarajevem a Pale
Důvody zřízení tzv. Bosenské východní dráhy, stavěné 1902 až 1906, byly převážně vojenské. Jednalo se o úzkorozchodnou (760 mm) železnici, spojující v konečné délce 228 km Sarajevo s městy Priboj a Višegrad. Po více než 70 let provozu, bez ohledu na momentální politický režim, železnice neustále zápasila s nízkými ekonomickými výkony. A to byl také důvod, proč byl její provoz v roce 1978, již v tehdejší Jugoslávii, definitivně ukončený.
Ve složitých přírodních podmínkách bylo trasování dráhy mimořádně náročné. Jen na prvním traťovém úseku ze Sarajeva do Pale to znamenalo na pouhých 20 km vyrazit 11 tunelů. Ty nebyly jednotlivě pojmenované a nesly tak jen průběžné číslování. Zhruba v polovině předmětného úseku se z nich nacházel krátký Tunel č. 7 (cca 25 m) – obr. 10 [13].
Obr. 10 Nová dráha Sarajevo – Východní hranice. Trať Sarajevo – Pale. Kolorovaná fotografie. J. Studnička & Co., Sarajevo. – Graph. Kunstanstalt M. Schulz, Prag. Cca 1910 [sbírka autorů].
Průhled krátkým Tunelem č. 7 od jihovýchodu. Bezprostředně za ním následuje cca 130 m dlouhý Tunel č. 6; oba tunely nejsou vyzděné. Železnice je vedená divokou krajinou nad řekou Poljanska Miljacka.
doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ
Literatura a podklady
[1] Přehled terminologie podzemního stavitelství (Výklad a překlad základních pojmů). 80 str. ČTuA ITA-AITES. Praha. 2011. ISBN 978-80-254-8366-4
[2] Tramway de Munster à la Schlucht [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Tramway_de_Munster_%C3%A0_la_Schlucht>
[3] Schlucht Pass [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=fr&u=https://fr.wikipedia.org/wiki/Col_de_la_Schlucht&prev=search&pto=aue>
[4] Ramsau bei Berchtesgaden [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramsau_bei_Berchtesgaden>
[5] Strada statale 45 bis Gardesana Occidentale [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://it.wikipedia.org/wiki/Strada_statale_45_bis_Gardesana_Occidentale>
[6] Gardesana Occidentale Riva del Garda – Gargnano #tunnels [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://www.carthrottle.com/post/kgbvlvl/>
[7] Galleria Naturale, Trieste [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://veitheinichen.com/luogo/galleria-naturale-trieste/>
[8] Costiera triestina [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://it.wikipedia.org/wiki/Costiera_triestina>
[9] Reschenstraße [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Reschenstra%C3%9Fe>
[10] Road Tunnels in Austria (< 250 m) [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <http://www.lotsberg.net/data/austria/li000.html>
[11] Rocher de la Vierge [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://fr.wikipedia.org/wiki/Rocher_de_la_Vierge>
[12] Route nationale française 520b [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://routes.fandom.com/wiki/Route_nationale_fran%C3%A7aise_520b>
[13] Bosenská východní dráha [online]. [cit. 2020-12-03]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Bosensk%C3%A1_v%C3%BDchodn%C3%AD_dr%C3%A1ha>