Pohlednice 1/2019

Pohlednice s tunely ve Švýcarsku I

Švýcarská konfederace – obdivuhodný alpský stát Helvetského kříže – je proslulá řadou svých produktů. Vedle hodinek, sýrů, čokolády a turismu jsou to i tunely. S ohledem na mimořádnou členitost území jsou Švýcaři nuceni od pradávna budovat na svých komunikacích liniové podzemní stavby – tunely. S patřičnou hrdostí je také prezentují i na starých i docela nových pohlednicích. V tomto dílu seriálu jsou představeny některé poměrně málo známé švýcarské tunely. A to převážně silniční počítaje v to i dva železniční.

Urnerloch

Stručná historie prvního tunelu, vedoucího silniční komunikaci od roku 1707 přes Gotthardský průsmyk, byla uvedena v tomto seriálu již v časopisu Tunel 1/2016. Nyní je na obr. 1 prezentovaná další interesantní stylová pohlednice zobrazující toto pozoruhodné podzemní dílo. [1].

Obr. 1 Urnerloch – Gotthardská silnice. Photo- und Karten-Centrale, Zürich. 1914 [sbírka autorů].
Tunely a galerie na Axenstrasse

Axenstrasse je pozemní komunikace pojmenovaná podle pohoří Axen ve středním Švýcarsku, spojující Brunen v kantonu Schwyz s Flüelen v kantonu Uri. Je vedená těsně při východním okraji Urnersee, což je název pro jižní část známého jezera Vierwaldstättersee. Výstavba silnice pro povozy a pěší, jako významné náhrady plavby po jezeře, probíhala v letech 1861–1865. Více než 600 m vysoké strmé břehy pod horou Rophaien (2078 m n. m.) si vynutily celkem 9 tunelů, standardně doplněných galeriemi – obr. 2 až 4. Náklady na komunikaci dlouhou 11,4 km činily v době stavby 842 tis. CHF.

Již roku 1880 dopravil Gotthard Post přes Axenstrasse více než 61 000 cestujících. V letech 1937–1939 byla komunikace vydlážděna a upravena pro automobily. V letech 1975–1990 byla opět, pro rozsáhlé nestability skalních stěn, renovována a dnes je součástí švýcarské silniční sítě 3. třídy (N4). V současnosti je tato stará cesta významná turisticky, s určením výlučně pro pěší a cyklisty. Pro automobily byla vybudována tzv. Nová Axenstrasse se dvěma dlouhými tunely [2].

Obr. 2 Jezero Vierwaldstätttersee. Axenstrasse. No. 1618. E. Goetz, Phot., Luzern. 1907 [sbírka autorů].
Západní výhled ze severní galerie přilehlé k poslednímu – nejjižnějšímu – tunelu před Flüelen. Pohlednice zobrazuje trakci typickou pro počátek 20. stol. Oba koňmi tažené kočáry míří na sever.

Obr. 3 Galerie na Axenstrasse s Flüelen a Bristenstockem. E. Goetz, Kunstanstalt, Luzern, 4796. Kolorovaná fotografie. 1947 [sbírka autorů].
V pravém průhledu z galerie se tyčí hora Bristestock (3074 m n. m.). Pod ní jsou vidět kostel a první domy města Flüelen.

Obr. 4 11593 Axenstrasse a jezero Vierwaldstätttersee. Gebr. Wehrli Kilchberg, Zürich. 1905 [sbírka autorů].
Jižní skalní portál posledního tunelu před Flüelen. Jde o tentýž tunel jako na obr. 2 a 3. V průhledu tunelu jsou patrná okna galerie.

Tunely u jezera Thunersee

Město Thun v kantonu Bern je podle velikosti 11. ve Švýcarsku. Leží na výtoku řeky Aare z jezera Thunersee. Severní břeh tohoto jezera obchází pozemní komunikace, původně zvaná Beatusstrase (Beátova), dnes přejmenovaná na Seestrasse (Jezerní). V severovýchodním sektoru tato silnice naráží na ostroh hory sv. Beáta, strmě spadající do jezera. Pro jeho překonání zde byly proraženy dva krátké tunely délky 75 a 20 m; druhý z nich je na zobrazený na obr. 5 [3].

Obr. 5 Silnice Beatusstrasse na jezeře Thunersee. S716 Phot. Gabler Interlaken. 1923 [sbírka autorů].
Beátova silnice byla (stejně jako stejnojmenná hora i známá krápníková jeskyně) pojmenovaná podle sv. Beáta – poustevníka, patrona Švýcarska. Úboční komunikace, vylámaná ve stěně strmě spadající do jezera, dnes nese název Jezerní (Thunersee). Na pohlednici je zobrazený východní skalní portál kratšího z obou tunelů.

Sněhová galerie Splügenberg

Hraniční průsmyk Splügenpass (2114 m n. m.) spojuje Splügen ve švýcarském kantonu Graubünden s Chiavennou v italské provincii Sondrio. Přechod průsmykem na rozvodí Rýna a Pádu byl známý již Římanům jako „Cumus aureus“, současnou silnici dokončili Rakušané v roce 1822. Otevřením silničního tunelu San Bernardino (1967) ztratila historická trasa z velké části svůj význam. V 80. letech 20. stol. byl diskutován 46,7 km dlouhý bázový tunel Splügen, projekt však byl odložený ve prospěch tras přes Lötschberg a Gotthard.

Zděná galerie Splügen, dlouhá 312 m, byla postavená v letech 1843–1846 pro ochranu komunikace mimořádně ohrožené sněhovými lavinami – obr. 6. Nachází se na severní (švýcarské) straně, cca 400 m od státní hranice. Po 2. světové válce je průsmyk v zimě uzavírán, v létě byla galerie obcházena otevřenou komunikací. Z těchto skutečností vyplývající zanedbávání údržby vedlo spolu s extrémními přírodními podmínkami až ke zhroucení části klenby. Proto byla galerie v roce 1991 opravovaná a mezi léty 2006–2011 zcela rekonstruovaná, a to při nákladech 2,015 mil. CHF [4].

Obr. 6 Splügenberg. Sněhová galerie s Horským domem. Phot. R. Guler, Thusis. 1933 [sbírka autorů].
Pohlednice ze švýcarské strany průsmyku. Vlevo je jižní portál ochranné galerie. V centru se v dálce nachází Horský dům, ve kterém je dnes o víkendech provozovaná restaurace. Od domu vedou dolů prudké serpentiny historické horské komunikace dále směrem do Itálie.

Tunely na Sustenstrasse

Sustenstrasse byla vůbec první silniční komunikací ve Švýcarsku, která byla navržená především pro automobilní trakci. V délce 45 km spojuje Wassen v kantonu Uri na východě s Innenkirchen (v údolí řeky Aare) v kantonu Bern na západě. Byla stavěná v letech 1938–1945 podle požadavků švýcarské armády, a to ve stopě středověké obchodní cesty přes průsmyk Sustenpass (2260 m n. m.). Náklady na stavbu činily ve své době mimořádných 32 mil. CHF. Silnice se vyznačuje velkým množstvím serpentin i tunelů (obr. 7), kterých je celkem 18. Až na dva se však jedná převážně o krátká díla. Nejdelší – vrcholový tunel Sustenpass – má dl. 300 m.

Silnici, která bývá otevřená pouze od června do října, dnes využívá především turistický ruch [5].

Obr. 7 Silnice Sustenstrasse, serpentina Wendeplatte. Verlag Globetrotter GmbH., Luzern. Okolo 1960 [sbírka autorů].
Vyobrazená serpentina se nachází přibližně v 1/3 trasy od Innerkirchen. Je pojmenovaná podle pastvin Wenden nacházejících se nad komunikací. Jde o ukázkovou „vracečku“ – tj. utaženou zatáčku ve tvaru písmene U. Ta je zahájena i ukončena krátkými tunely. Jde o 3. (vpravo – na západě) a o 4. tunel trasy (nahoře).

Tunely a galerie do údolí Samnauntal

Uzavřené údolí Samnauntal, ležící v kantonu Graubünden při hranici s Tyrolskem, dlouho postrádalo spojení s mateřskou zemí. I proto zde byla vyhlášena roku 1892 bezcelní zóna, ostatně trvající dodnes. Přímé spojení s Vinadi ve Švýcarsku, vybudované i s ohledem na vojenská hlediska, bylo otevřeno až v roce 1912. Komunikace délky 8,4 km překonala výškový rozdíl 430 m, přičemž zahrnula celkem tři galerie (obr. 8) a pět tunelů, úvodní z nich dlouhý 500 m. Neosvětlené tunely dnes připouští pouze vozidla do hmotnosti 18 tun, šířky 2,3 m, výšky 3,0 m, délky 10 m, s tím že oboustranný provoz není možný.

Dobové náklady na stavbu dvojnásobně navýšily původní odhad a činily 1,8 mil. CHF. V roce 2011 byl zpracován projekt na zásadní rekonstrukci komunikace, která je v zimě mimořádně ohrožovaná lavinami a ledem. Náklady této rekonstrukce byly vyčísleny na 4 mil. CHF [6].

Obr. 8 Údolí Samnauntal (Švýcarsko). 1700–1850 m. Silniční galerie. No. 8210 Verlag Engelberger, Stansstad. 1972 [sbírka autorů].
Na pohlednici jsou okna skalní galerie v severní stěně údolí Val Alpetta.

Tunely na Rigi-Bahn

Vrchol Rigi (Rigi Kulm) s horskou chatou, vysoký 1752 m n. m., se tyčí na pomezí kantonů Luzern a Schwyz, nad severovýchodní částí jezera Vierwaldstättersee a nad jižním břehem jezera Zugersee. Jeho jméno vstoupilo do názvu dvou významných, byť poměrně krátkých, železničních tratí. První je Vitznau-Rigi-Bahn, druhou Arth-Rigi-Bahn. Obě jsou nejstaršími horskými železnicemi normálního rozchodu v Evropě. Pro bezpečný provoz na velmi strmé trati (sklonu až 250 ‰) jsou obě vybaveny Riggenbachovou ozubnicí.

Vitznau-Rigi-Bahn je vedena v délce 6,975 km z Vitznau (kanton Luzern), z nadmořské výšky 435 m. Stavba byla zahájena roku 1869, otevření pro veřejnost 1873, roku 1937 byla elektrifikována. Na trati je jeden tunel – Schwanden, dlouhý 67 m (obr. 9). Již roku 1874 přepravila 100 tis. cestujících, maxima zaznamenala v roce 1971 s dopravou 578 070 osob. Dnešní kapacita se udává 850 lidí/hod.

Arth-Rigi-Bahn vychází z Arth v kantonu Schwyz (519 m n. m.) a je dlouhá 8551 m. Stavěná 1873–1875, elektrifikovaná 1907. Na její trati se nachází dva tunely – Schönenboden (67 m) a Pfädern (48 m).

Od roku 1990 jsou obě železnice pro servisní účely propojeny. Na vrchol i nadále vede každá svou kolejí [7].

Obr. 9 1644 Železnice Rigi (Rigibahn) – Průhled tunelem na jezero Vierwaldstättersee. Wehrli A.-G., Kilchberg, Zürich. 1907 [sbírka autorů].
Výhled z jihozápadního portálu krátkého tunelu Schwanden.

Pohlednice byla zaslána z Luzernu baronu Bojanovskému do Kelče-Malhotic na Moravě.

Železniční tunel Lachat

Železniční trať Martigny-Châtelard (hranice s Francií) se nachází v kantonu Valais/Wallis. Má úzký rozchod 1000 mm, délku 18,36 km, je od samého počátku elektrifikovaná a je, vzhledem k vysokohorskému charakteru terénu a max. sklonu trasy až 200 ‰, vybavená ozubnicí. Stavba byla započata 24. 11. 1902 a zahájení provozu připadlo již na 20. 8. 1906. Na trati bylo postaveno celkem 46 mostů a 12 tunelů, které mají celkovou délku 1945 m, tj. 13 % trasy. S 579,52 m je nejdelším z tunelů Velký Lachat (Le Grand Lachat) mezi Finhaut a Le Trétien – obr. 10.

Tato nepříliš dlouhá železnice se dnes stala pod názvem „Mt. Blanc Express“ důležitou součástí místního turistického ruchu. Přepraví cca 250 tis. cestujících/rok a původně významný podíl nákladní dopravy je již zanedbatelný [8 a 9].

Obr. 10 J. J. 6745 Železnice M. C. (Martigny-Châtelard) nedaleko Finhaut. Tunel Lachat. Jullien frères, Phot. Editeurs, Genève. 1912 [sbírka autorů].
Jižní portál úbočního tunelu „Grand Lachat“ lze na pohlednici pouze tušit. Naprosto zřetelná je však boční poloha ozubnice doplněná spodním elektrickým sběračem. Vyniká horský charakter této železnice.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc., Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura

[1]   Urnerloch [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Urnerloch&prev=search>

[2]   Axenstrasse [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://www.google.cz/search?source=hp&ei=xNbWW9lj0s-uBLfjgYgI&q=Vierwaldst%C3%A4ttersee+Axenstrasse&oq=Vierwaldst%C3%A4ttersee+Axenstrasse&gs_l=psy-ab.3..0i19k1.7957.41957.0.43982.30.30.0.0.0.0.118.2900.18j12.30.0....0...1.1.64.psy-ab..0.30.2891...0j0i131k1j0i10k1j0i22i30i19k1j0i22i30k1j0i8i13i30i19k1.0.CI3HWlUYG5M>

[3]   Thun (kanton Bern) [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Thun_(kanton_Bern)>

[4]   Splügenpass [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Spl%C3%BCgenpass>

[5]   Sustenstrasse [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://www.viamichelin.de/web/Touristische-Attraktion/Wassen-_-Sustenstrasse-11mnajsnw>

[6]   Samnaunerstrasse [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Samnaunerstrasse>

[7]   Vitznau-Rigi-Bahn [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitznau-Rigi-Bahn>

[8]   Martigny-Châtelard-Bahn [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Martigny-Ch%C3%A2telard-Bahn>

[9]   Expres Mont Blanc [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné na internetu <http://train-mont-blanc.fr/infrastructure/ouvrages/>