Pohlednice 1/2017

Pohlednice s železničními tunely v severovýchodních Čechách

Severovýchodní část České republiky má (obdobně jako řada dalších regionů ČR) poměrně hustou železniční síť. S ohledem na morfologické poměry území zde musely být na tratích zřizovány četné tunely. Vzhledem k významné turistické atraktivitě tohoto kraje se ve sbírkách vyskytuje řada pohlednic, na kterých se setkáváme, kromě jiných zajímavostí, právě i s železničními tunely (paralelou je „Moravské Švýcarsko“, jehož tunely na pohlednicích byly představeny v časopisu Tunel č. 2/2014). Pohlednice ze severovýchodních Čech prezentované v následujícím příspěvku mají přitom jeden výrazný společný rys. Dokumentují nám převážně krajinou scenerii, přičemž železniční tunely jsou na nich zobrazovány často na okraji pohlednice nebo někde v dálce, a to jen jako jakási přidaná hodnota.

Říkovské tunely

První záměry zřízení železničního spojení Pardubice – Liberec se vážou k roku 1840. Až v roce 1856 byla podnikatelům Liebigovi, Kleinovi a bratřím Lannovým vydána koncese na výstavbu a provoz parostrojní železnice z Pardubic do Liberce a odbočnou uhelnou dráhu z Josefova do Malých Svatoňovic. Hlavním záměrem zmíněných podnikatelů bylo napojení se na olomoucko-pražskou dráhu a spojení Vídně s německy hovořícími oblastmi na severu Čech a dále s Pruskem. Nová železniční společnost byla pojmenována „K. K. Priv. Süd-Norddeutsche Verbindungsbahn“ – ve zkratce SNDVB (česky „C. k. privilegovaná Jiho-severoněmecká spojovací dráha“). Trasa nové železnice byla podmíněna vedením v blízkosti pevností Hradec Králové a Josefov.

Stavba, řízená stavbyvedoucím Ing. Janem Šebkem, byla zahájena v Pardubicích v září 1856. Tunely, jak bývalo v té době běžné, stavěli italští barabové, přišlí z právě dokončené tratě Rakouské jižní dráhy Vídeň – Terst. Mnozí z nich se měli posléze vyjadřovat, že tak těžké podmínky, s jakými se střetli v až 70 m hlubokém kaňonu Jizery mezi Semily a Železným Brodem, nepoznali ani v Alpách. Při trhacích pracích byl stále ještě používán černý střelný prach. Stavba celé tratě pak byla hotova za dnes neuvěřitelných 27 měsíců. Dne 4. 11. 1857 byl otevřen úsek z Pardubic do Josefova, 1. 6. 1858 pokračování z Josefova na Horka u Staré Paky, 1. 12. 1858 vyjely vlaky z Horek do Turnova a 1. 5. 1859 byla dána do provozu celá trať z Pardubic až do Liberce.

Říkovské tunely – viz obr. 1 až 6 – se nacházejí na traťovém úseku Stará Paka – Liberec hl. n., mezi stanicemi Semily a Železný Brod. První z tunelů byl dokončen již v listopadu 1857 a poslední, čtvrtý, v dubnu 1859. Souborně pak byly uvedeny do provozu v roce 1859. Všechny tunely byly stavěny pro dvě koleje, když v současnosti je v nich provozována kolej jedna. Jejich délky jsou následující: Říkovský I – 297 m, Říkovský II – 307 m, Říkovský III – 264,85 m, Říkovský IV – 199,85 m.

V šedesátých letech XX. stol. byly, s ohledem na bezpečnost, u druhého, třetího a čtvrtého tunelu zřízeny betonové galerie [1, 2].

Obr. 1 Partie ze Řík u Semil. Nakladatel K. Chaloupecký knihkupectví a papírnictví v Semilech. 1908. Kolorovaná fotografie [sbírka autorů].
Na pohlednici je zobrazen vjezdový, jihovýchodní portál tunelu Říkovského I.

Obr. 2 Partie z Riegrovy stezky a Krkavčí skála. Nakladatel Karel Chaloupecký, Knihkupec v Semilech. 1927. Kresba (uhlem?) [sbírka autorů].
Jedná se o tunel Říkovský II. Na pohlednici je nepříliš patrný jeho vjezdový – jižní – portál pod výraznou místní dominantou zvanou Krkavčí skála.

Obr. 3 Pozdrav z Riegrovy stezky. Tunel od Semil. Nákladem A. Baumgartnera v Žel. Brodě. Před 1914. Kolorovaná fotografie [sbírka autorů].
Při levém okraji pohlednice se nachází, obdobně jako na předchozím obr. 2, jižní portál tunelu Říkovského II pod Krkavčí skálou.

Obr. 4 Pozdrav z Riegrovy stezky. Tunel od Železného Brodu. Nákladem A. Baumgartnera v Žel. Brodě. Před 1914. Kolorovaná fotografie [sbírka autorů].
Při pravém okraji pohlednice je opět vidět portál tunelu Říkovského II pod Krkavčí skálou, tentokráte však severní.

Obr. 5 III. Tunel. Partie u Semil. Nakladatel K. Chaloupecký knihkupectví Semily. Před 1914. Kolorovaná fotografie [sbírka autorů].
Jedná se o tunel Říkovský III. Na pohlednici je jeho výjezdový, severní portál.

Obr. 6 Tunel v Řekách na Riegrově stezce. Nakl. Karel Chaloupecký, knihkupec v Semilech. 1925 [sbírka autorů].
S vysokou pravděpodobností se jedná o výhled ze severního portálu tunelu Říkovského III na následující jižní portál tunelu Říkovského IV. Velmi dobře jsou patrná zděná žebra zajišťující přilehlou strmou skalní stěnu.

Tunel Novopacký

Tunel Novopacký se nachází na traťovém úseku Chlumec n/Cidlinou – Trutnov Poříčí, a to mezi stanicemi Horní Nová Ves a Nová Paka. Předmětná trať byla zřízena společností „Rakouské severozápadní dráhy“ (ÖNWB = Österreichische Nordwest Bahn). Tunel stavěli rovněž italští dělníci, a to jako jednokolejný. Zprovozněn byl roku 1871, v délce 347,95 m.

Novopacký tunel je zajímavý několika svými parametry. Jeho jižní výjezd (obr. 7) je v oblouku, takže tunelem, ač poměrně krátkým, není vidět skrz. Dále se přímo v tunelu mění sklon trati. A vůbec nejzajímavější je to, že každý z tunelových portálů náleží do povodí jiné řeky – severní k Jizeře a jižní (na obr. 7) k Cidlině [1, 3].

Obr. 7 Tunel u Nové Paky. Josef Pech, knihkupec Nová Paka. Před 1914. Kolorovaná fotografie [sbírka autorů].
Na pohlednici je vidět hluboce zaříznutý jižní portálový úsek, nad portálem jsou v pozadí první domky obce Heřmanice.

Tunel Petrovický

Tunel Petrovický se nachází na traťovém úseku Týniště n/Orlicí – Mieroszów (PKP), mezi stanicemi Police n/Metují a Žďár. Pojmenován je podle obce Petrovice, která se nalézá přímo nad ním (obr. 8). Stavbu tunelu prováděli opět italští dělníci pod vedením inženýrů Itala Bartolletiho a Slovince Kovačoviče. Proražen byl, v délce 289,80 m., 7. 5. 1874. Tunel byl zřízen jako dvoukolejný, provozována je však kolej jedna [1, 4].

Obr. 8 Nádražní údolí s tunelem u Police n. Met. 1899 [sbírka autorů].
Na pohlednici je velmi jednoduché původní nádraží Police n/M. V dálce je vidět jižní portál tunelu i s náznakem obce Petrovice.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
 Ing. Richard SVOBODA, Ph.D.,
 Ing. Martin ZÁVACKÝ

Literatura

[1]   ZIMEK, P. Z historie železničních tunelů. 1. Vyd. Praha: ČD, 32 s.

[2]   Tunely Říkovský I až IV. Vrchlabsko. Podkrkonošská parní nostalgie [online]. 2016 [cit. 2016-12-14]. Dostupné na internetu <http://www.vrchlabsko.info/nostalgieat.html>

[3]   Železniční tunel Novopacký [online]. 2016 [cit. 2016-12-14]. Dostupné na internetu <https://sites.google.com/a/gymnp.cz/zeleznicni-tunel>

[4]   Petrovický tunel [online]. 2016 [cit. 2016-12-14]. Dostupné na internetu
<http://houmrovyvlaky.bluehost.cz/Galerie/Tunel/img00001.htm>

Poděkování: Příspěvek byl vypracován s finanční pomocí EU „OP Výzkum a vývoj pro inovace“, projekt reg. č. CZ.1.05/2.1.00/03.0097, v rámci činnosti regionálního centra AdMaS „Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie“ a programu Centra kompetence Technologické agentury České republiky (TAČR) v rámci projektu Centrum pro efektivní a udržitelnou dopravní infrastrukturu (CESTI), číslo projektu TE01020168.