Pohlednice 1/2016

Evropa – pohlednice s alpskými tunely II

V časopisu TUNEL č. 4/2014 již bylo představeno 13 pohlednic s významnými až velmi významnými tunely v Alpách [1]. Následující příspěvek na tento článek navazuje a přibližuje dalších sedm tunelů v tomto regionu, tři ve Švýcarsku a čtyři v Rakousku. Šest tunelů je železničních, z toho dva horské, ozubnicové a jeden tunel je silniční.

Urnerloch

Již od starověku vedla nejkratší cesta z Německa do Itálie (a naopak) přes Gotthardský průsmyk. První písemné zmínky o ní však pocházejí až z roku 1230. Nejsvízelnější překážkou mezi Göschenen a Andermattem byla úzká Schöllenenská rozsedlina s řekou Reuss. Překonávaly ji schody, vytesané do skály, později dřevěné mosty – známý je především Tvärrenbrücke (1230), roku 1595 nahrazený kamennou stavbou. V roce 1707, po jeho stržení vodou, byla hledána nová cesta. Dne 20. 9. 1707 byl pověřen pevnostní stavitel a Vaubanův žák Pietro Morettini výstavbou prvního silničního tunelu ve Švýcarsku, současně prvního v Alpách, a tedy i prvního na Gotthardu. Tunel (z našeho pohledu štola), nacházející se 1430 m n. m. byl původně dlouhý 64 m, široký 2 m, vysoký 2,5 m (pro koně s jezdcem), neobezděný a neosvětlený. Výstavba s rozpojováním horniny střelným prachem, při které zahynuli dva lidé, trvala 11 měsíců. Vzhledem k nečekaným problémům byly náklady proti plánu zhruba dvojnásobné. Po dokončení tohoto díla provoz přes průsmyk násobně vzrostl.

V roce 1830, při stavbě silnice přes Gotthard, došlo k prvnímu, zatím nevelkému, zvětšení tunelu (obr. 1). Později byla na jeho jižní straně postavena více než 300 m dlouhá galerie (společná s vedením Schöllenenské dráhy, otevřené roku 1917 [1]). Dálnice v roce 1954 znamenala další, tentokrát výrazné, rozšíření tunelu a v roce 2014 byl tunel opraven a opět rozšířen [2].

Obr. 1 Urnerloch u Andermattu. ?? Edition Photoglob, Zürich [sbírka autorů].
Na kresbě (?) z doby před rokem 1900 vyjíždí dostavník z jižního, nevyzděného portálu tunelu. Vlevo teče řeka Reuss. Rovněž v levé části skalního úbočí se dnes nachází těleso Schöllenenské dráhy.

Pilatusbahn

Pilatusbahn (PB) je švýcarská horská ozubnicová železnice. Sklon až 480 ‰ ji činí nejstrmější na světě. Dolní stanice se nachází u Lucernského jezera, horní leží ve výšce 2132 m n. m, těsně pod vrcholem hory Pilatus. Celková délka je 4,8 km s převýšením 1633 m. Trať, původně s parní trakcí, od roku 1937 elektrifikovaná, má rozchod 800 mm a je opatřena tzv. oboustrannou (Locherovou) ozubnicí. Je bez pražců, na nízké kamenné podezdívce. Výstavba trvala pouhých 400 dnů v letech 1887–1888, pravidelný provoz byl zahájen od 4. 6. 1889. Na trati se nachází celkem 6 tunelů – 3 v dolní části a v horní části, procházející typicky vysokohorským terénem, rovněž 3 tunely, kratší délky (obr. 2).

V dobách parní trakce bývalo přepraveno cca 30 000, později až 55 000 osob/rok, po elektrifikaci se tento objem dále zvýšil [3].

Obr. 2 Pilatusbahn. Stěna Esel a Bernské Alpy. 1980? 147 Photoglob – Wehrli A. G. – Zürich [sbírka autorů].
Na pohlednici je ozubnicový vůz před prostředním z horní trojice tunelů – nazvaným Esel-Tunnel. Je pojmenován podle hory Esel (2118 m n. m.) v jejímž jihovýchodním svahu byl tento typicky úboční tunel vyražen v délce cca 50 m.

Schynige Platte Bahn

Ozubnicová železnice (systému Ringgenbach) v kantonu Bern v blízkosti Interlakenu, vedoucí z Wilderswilu na Schynige Platte – obr. 3. Dráha je dlouhá 7255 km a překonává převýšení 1420 m na náhorní plošinu do výšky 1987 m n. m.; jde o největší převýšení železnice v celém regionu Jungfrau. Stavba byla zahájena v roce 1891 s provozem od 14. 6. 1893. Od roku 1914 je trať elektrifikovaná.

Na trati se nacházejí čtyři tunely o celkové délce 372 m. Jde o tunely: Stepfegg (31 m), Grätli (157 m), Stollfluh (16 m) a Rotenegg (168 m) [4].

Obr. 3 Švýcarsko. Dráha Schynige-Platte. Eiger, Mönch a Jungfrau. 1980? Verlag Photoglob AG, Zürich [sbírka autorů].
Na pohlednici je ozubnicová souprava s charakteristicky otevřenými vozy v blízkosti tunelu Stepfegg, přibližně na horní hranici lesa. Pozadí tvoří krásné panorama se třemi hlavními vrcholy Bernských Alp. Zleva: Eiger (3970 m), Mönch (4107 m) a Jungfrau (4158 m).

Semmering – Polleroswand tunel

Stručná historie Semmeringské dráhy byla zmíněna již v [1], s uveřejněním dvou pohlednic zobrazujících Weizettelwand tunel.

Nedaleký tunel Polleroswand se nachází rovněž na železniční trati Wien Südbahnhof – Spielfeld-Straβ. Je dlouhý 337 m, dvoukolejný a elektrifikovaný. Zvláštností tunelu je stávající, původně průzkumná (?), boční štola, dnes určená jako úniková.

Stěna Polleroswand je významný krajinný symbol a bývá často zobrazována – mimo jiné i jako motiv na bankovkách. K tunelu přilehlý viadukt Kalterinne je nejvyšším na Semmeringské dráze (obr. 4) [5].

Obr. 4 Semmering. Tunel Polleroswand. S horami Kalte Rinne a Rax (2009 m). P. Ledermann, Wien I. Fleischmarkt 20 – 1916 [sbírka autorů].
Na kolorované pohlednici je vidět vlevo/západně od tunelu (směrem od zastávky Wolfsbergkogel) viadukt Kalterinne (délky 184 m a výšky 46 m) a vpravo/východně od tunelu (od nádraží Breitenstein) viadukt Krausel-Klause (délky 87 m a výšky 36 m). Pohlednice je adresovaná do Loděnice u Berouna v Čechách a pisatel vyjadřuje podivení, že: „…to bílé je sníh i v červnu…“.

Tunel Karawanken

Trať Villach Süd – Jesenice spojuje Rakousko se Slovinskem. Je součástí posledního velkého železničního projektu v R-U monarchii, jehož cílem bylo prodloužit rakouskou železniční síť až k přístavu Terst. Tunel (obr. 5) má délku 7976,50 m a je dvoukolejný, i když původní trať měla kolej pouze jednu. Její tunely však byly prozíravě stavěny již na koleje dvě. Tunelářské práce byly zahájeny 21. 6. 1902, slavnostní otevření připadlo na 30. 9. 1906. Výraznou komplikací při stavbě byly vydatné přítoky vody. Tunel byl již od počátku, s ohledem na nebezpečí výskytu výbušných plynů, elektrifikovaný z místních zdrojů. Toto nebezpečí se také nešťastně potvrdilo v listopadu 1904, kdy při výronu metanu zahynulo 14 tunelářů [6].

Obr. 5 Karawanken-Tunnel u Assling (dnes Jesenice). Okolo 1910. Fr. Pavlin, Assling [sbírka autorů].
Na kolorované fotografii vjíždí vlak do jižního portálu tunelu při nádraží Assling (nyní Jesenice ve Slovinsku). Na portálové římse je dedikace císaři Františku Josefovi I., dnes již odstraněná.

Mariazeller bahn

Mariazellbahn je elektrifikovaná jednokolejná úzkorozchodná (760 mm) železnice spojující dolnorakouský St. Pölten s poutním místem Mariazell ve Štýrsku. Stavba prvního úseku byla zahájena 4. 7. 1898 a po jednotlivých částech dosáhla v roce 1907 Mariazell. Na horské trati délky cca 84 km je celkem 21 tunelů, z nich 14 je kratších než 100 m. Tunel Gösing je pak se svými 2369 m nejdelším rakouským železničním tunelem na úzkém rozchodu. Posledními třemi tunely před Mariazell jsou těsně za sebou řazené: Kleiner Zinken (v km 76,7, dl. 59 m), Großer Zinken (v km 76,8, dl. 68,53 m) a Erlaufklause (v km 76,7, dl. 111,16 m) – obr. 6 [7, 8].

Obr. 6 Mariazeller Bahn. Viadukt a tunel v Zinken. Nr. 728/19. Kunstverlag S. Frank, Graz. 1909–1910 [sbírka autorů].
Na pohlednici je most za tunelem Groser Zinken se severovýchodním portálem tunelu Erlaufklause ve směru od zastávky Wienerbruck-Josefsberg [7]. Patrné je znečištění záklenku tunelového portálu kouřovými plyny z úvodního provozu parní trakce. Fotografie byla zhotovena v době blízké dokončení tunelu – vpravo od portálu dosud nachází skládka použité výdřevy.

Mittenwaldská dráha – tunel Vorberg IV

Historie a trasování Mittenwaldské dráhy bylo stručně zmíněno již v [1]. Na trati Innsbruck Westbahnhof – Scharnitz se nachází více než 15 tunelů a tunelových galerií. Nejdelším z nich (1810,23 m) je Martinswand-Tunnel 2 [1]. Jedním z oněch 15 tunelů je jednokolejný elektrifikovaný Vorberg-Tunel 4, dlouhý jen 43,62 m – obr. 7 [9].

Obr. 7 Mittenwaldská dráha. Tunel Vorberg – č. IV s viadukty Lehnen a Kaiserstand. 1923. Purger & Co., München. Photochromiekarte Nr. 12619 [sbírka autorů].
Na barevné pohlednici je vlevo pod zříceninou Fragensteinu (s jedinou vinicí v severním Tyrolsku) betonový viadukt Kaiserstand délky 46,8 m a viadukt Lehnen délky 28 m. Železnice vychází z jižního portálu Vorberg-tunelu 4.

doc. Ing. Vladislav HORÁK, CSc.,
 Ing. Tomáš VRÁNA

Literatura

[1]   HORÁK, V., SVOBODA, R. EVROPA – POHLEDNICE S ALPSKÝMI TUNELY. Tunel, 2014, roč. 23, č. 4, s. 87-91.

[2]   Urnerloch [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <https://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=de&u=https://de.wikipedia.org/wiki/Urnerloch&prev=search>

[3]   Pilatusbahn [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Pilatusbahn>

[4]   Schynige Platte Bahn [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <https://cs.wikipedia.org/wiki/Schynige_Platte_Bahn>

[5]   Polleroswand-Tunnel der Strecke 105 01 [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <http://www.eisenbahntunnel.at/inhalt/tunnelportale/10501-polleroswand.html>

[6]   Karawankentunnel (Eisenbahn) [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Karawankentunnel_(Eisenbahn)>

[7]   Eisenbahn-Tunnel in Österreich [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <http://www.eisenbahntunnel.at>

[8]   Mariazellerbahn [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu <https://de.wikipedia.org/wiki/Mariazellerbahn>

[9]   Mittenwald Railway [online]. 2016 cit. 2016-01-12]. Dostupné na internetu https://en.wikipedia.org/wiki/Mittenwald_Railway