ŽIVOTNÍ JUBILEA

Šedesátiny Prof. Ing. Jiřího Bartáka, Dr.Sc.
Prof. Barták patří k našim předním představitelům geotechnického oboru, v němž se jeho téměř čtyřicetileté pedagogické, vědecké a odborné působení soustředilo především na oblast podzemního stavitelství.
Prof. Barták se narodil 13. června 1939 v Praze, v r. 1956 maturoval na gymnáziu v Praze-Braníku. Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT, obor konstruktivně-dopravní, absolvoval s vyznamenáním v r. 1961.
Po vzniku katedry geotechniky na Stavební fakultě ČVUT v r. 1964 se stal odborným asistentem u Prof. Ing. Jana Straky, DrSc., pod jehož vedením se řadu let formovaly pedagogické, vědecké i praktické znalosti a zkušenosti mladého inženýra.
V roce 1972 obhájil kandidátskou dizertační práci s názvem "Statické řešení kotveného pažení hlubokých stavebních jam" a v r. 1976 docentskou habilitační práci na téma "Metoda konečných prvků v geotechnice". V roce 1977 byl jmenován docentem pro obor zakládání staveb a podzemní stavby na katedře geotechniky FSv.
Vědeckou hodnost doktora technických věd získal v r. 1987 po obhájení dizertační práce "Progresivní postupy navrhování hloubených podzemních staveb" a v r. 1988 byl jmenován profesorem pro obor podzemní stavby na stavební fakultě ČVUT v Praze. V tomto oboru úspěšně pedagogicky působil a působí na stavebních fakultách v Praze, Brně i Bratislavě, stejně tak široký okruh zabírá i jeho podíl na výchově nových vědeckých pracovníků. K jeho pedagogickému působení se váže spoluautorství 12 vysokoškolských skript s tématikou podzemních staveb a zakládání staveb.
Prof. Barták projevoval vždy mimořádné zaujetí pro řešení obtížných úkolů vyskytujících se ve stavební praxi a vzhledem ke svým bohatým zkušenostem je vyhledávaným expertem pro oblast podzemních staveb. Zpracoval stovky studií, odborných posudků a statických výpočtů pro investorské, projekční i dodavatelské organizace v ČR, v posledních letech působil jako expert na velkých podzemních stavbách (stoka "F" v Praze-Troji, rekonstrukce PVE Štěchovice, tunel Hřebeč, podzemní zásobník plynu Příbram-Háje, tunel Mrázovka).
K významnějším stavebním akcím posledních deseti let, na nichž se prof. Barták podílel, patří například:

K těmto a dalším akcím se váže přes 150 publikovaných časopiseckých článků a příspěvků ve sbornících vědeckých konferencí.
Prof. Barták je autorizovaným inženýrem pro obor geotechnika a soudním znalcem pro obor stavebnictví, specializace zakládání staveb a podzemní stavby. Je členem předsednictva Českého komitétu Mezinárodní tunelářské asociace a členem výboru Geotechnické společnosti Českého svazu stavebních inženýrů. V obou těchto organizacích se mj. trvale podílí na přípravě renomovaných vědeckých konferencí podzemní stavby praha a zakládání staveb brno, jejichž dlouholetý přínos pro úroveň geotechnického oboru v domácím i mezinárodním kontextu je zcela zásadní.
Nelze opominout ani jubilantovu úspěšnou činnost v redakční radě našeho časopisu. Redakční rada si velmi váží jeho obětavé práce a podílu na vysoké odborné i formální úrovni tunelu a dovoluje si popřát prof. Bartákovi do dalších let pevné zdraví, životní pohodu a neutuchající zájem o rozvoj geotechnického oboru, zejména podzemních staveb.

Redakční rada časopisu TUNEL

Doc. Ing. Ivan Kameníček, CSc. - sedmdesátník
Čerstvý, tělesně i duševně, sedmdesátník se narodil 14. května 1929 jako druhé dítě v rodině hospodářského správce velkostatku v Čechyni u Rousínova. Po základní škole v Nových Hvězdicích a gymnáziu ve Vyškově absolvoval na VUT Brno v roce 1953. Nastoupil zde jako asistent na katedře dopravy, odkud přešel na katedru geotechniky, kde pracoval jako odborný asistent do roku 1979. Souběžně byl zaměstnán ve vedlejším pracovním poměru v Projektovém ústavu dopravních a inženýrských staveb Praha jako samostatný pracovník pro výzkum od roku 1968. V roce 1967 obhájil kandidátskou disertační práci na téma "Teorie a konstrukce inženýrských staveb".
Rok 1968 a další léta mu zkomplikovaly jeho další odborný růst na VUT Brno, takže habilitační docentskou práci v oboru "Tunelu a podzemní stavby" mohl podat a obhájit až v roce 1991.
V roce 1979 opouští VUT Brno a nastupuje v PÚDIS Praha ve funkci vedoucíh oddělení výzkumu a výpočtů se zaměřením na podzemní stavby. Jako žák a později odborný asistent Prof. Vojtěcha Mencla aplikuje jeho teoretické i praktické závěry a publikuje řadu prací v oboru podzemního stavitelství a geotechniky u nás i v zahraničí. Je autorem řady směrnic a norem pro podzemní stavby a propagátorem "Nové rakouské tunelovací metody".
Roku 1991 spoluzakládá společnost IKE s.r.o., kde jako 1. zástupce ředitele a jednatel společnosti pracuje dodnes. Je autorizovaným inženýrem v oboru geotechniky a dále rozvíjí tuto činnost v rámci velkých tunelových staveb na území Prahy, ČR i Slovenska. Výčet jeho prací přesahuje možnosti této vzpomínky. Přesto alespoň namátkou nutno ohodnotit jeho činnost při stavbě pražského metra, Strahovského tunelu i současně stavěného tunelu Mrázovka. Podílí se na výchově nových geotechniků jako pravidelný člen komise pro státní závěrečné zkoušky na VUT Brno. Jeho životní a pracovní aktivitu mu může závidět i jarý padesátník. Přejeme ještě mnoho let a dalších pracovních úspěchů.

Ing. Oto Beneš

K sedmdesátníkům se od letošního roku hlasí i Ing. Karel Matzner, sekretář ČTuK ITA/AITES a vedoucí redaktor časopisu TUNEL.
Narodil se 16. 3. 1929 v Českých Budějovicích. Jako absolvent ČVUT, fakulty inženýrského stavitelství, oboru hydrotechniky, nastoupil v roce 1953 k Vodním stavbám na stavbu Vodního díla Lipno. Zde dostal svůj tunelářský křest a to poznamenalo celou jeho odbornou stavařskou dráhu. Byl stavbyvedoucím na stavbě vtokových tunelů do tlačných šachet, později jako hlavní stavbyvedoucí dostavěl po osmi letech podzemní hydrocentrálu včetně odpadního tunelu až do uvedení do provozu a dokončení celého vodního díla. Několik dalších let zůstával věrný jihočeskému kraji. Jako technický vedoucí stavební správy Tábor se podílel na řadě vodohospodářských i průmyslových staveb, z nichž nejvýznamnější byly rekonstrukce Jihočeských papíren ve Větřní, výstavba závodu Škoda (dříve ZVIL) a kanalizační čistírny v Českých Budějovicích, vodovodní řady v oblasti Veselí - Soběslav aj.
Když skončila éra budování přehrad, kdy ve funkci hlavního inženýra dokončil Vodní dílo Nechranice, klenbovou hráz na Vrchlici a zemní hráz Vodního díla Želivka, vrátil se roku 1969 opět do podzemí - na stavbu pražského metra od jejího samého počátku. Deset let zde pracoval jako vedoucí odboru realizace a dalších deset let jako technický asistent generálního ředitele Metrostavu. Působil jako odborný poradce při natáčení několika technických i populárních filmů o metru a publikoval o metru v různých časopisech a denním tisku. Jako odborný redaktor a spoluautor se podílel na pěti publikacích o stavbě metra a podniku Metrostav.
Při své odborné práci nezapomíná na svého životního koníčka - na sport a to jak v aktivní tak organizátorské formě. V rámci Vodních staveb a Metrostavu byl organizátorem podnikových zimních i letních sportovních her a dlouholetým předsedou tělovýchovné jednoty Vodní stavby Praha, která měla přes 2000 členů a provozovala Sportovní areál Hostivař s krytou halou a bazénem. Dnes je předsedou Sdružení veteránů Českého atletického svazu a členem předsednictva Evropské veteránské atletické asociace EVAA. Na mistrovstvích Evropy a světa atletů-veteránů získal pro ČR v běžeckých disciplínách řadu medailí.
Při tom stihne ještě zastávat funkci prezidenta Senior klubu Metrostav, pro jehož více než 200 členů připravuje již téměř deset let rozmanitý a hodnotný program činnosti.
Redakční rada oceňuje úsilí Ing. Matznera o dobrou úroveň našeho časopisu a jeho zásluhy o zavedení dvojjazyčné mutace a rozšíření obsahu. Nezbývá než popřát jubilantovi, aby mu jeho životní elán a dobrá zdravotní kondice vydržely ještě dlouho do příštího tisíciletí.


Ing. Petr Vozarik